ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.16.2008:47
sp. zn. 3 Ads 16/2008 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce M. M.,
zastoupeného opatrovnicí B. S., vedoucí soudní kanceláře Krajského soudu v Brně, právně
zastoupeného advokátem JUDr. Lubomírem Karlínem, se sídlem Masarykovo nám. 30,
Pelhřimov, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2007 č. j. 41 Cad 66/2007 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 9. 2007 č. j. 41 Cad 66/2007 - 26, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce;
dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce napadal rozhodnutí žalované
ze dne 27. 2. 2007, č. X, kterým žalovaná zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb., s odůvodněním, že podle posudku
OSSZ ze dne 15. 2. 2007 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 40%.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobce se domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalované. Dle jeho názoru došlo k chybnému posudkovému zhodnocení.
Krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV ČR, pracoviště v Brně.
Komise posoudila zdravotní stav žalobce a tato zjištění a závěry jsou podrobně popsány
v odůvodnění rozsudku. Žalobce nebyl posouzen jako plně invalidní podle ust.
§39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť jeho celková míra poklesu soustavné
výdělečné činnosti činí 40 %.
Krajský soud vzal za prokázané, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí
nesplňoval žádnou z podmínek plné invalidity dle §39 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) zákona
č. 155/1995 Sb., a proto žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále „s. ř. s.“) zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel pouze obecně uvedl, že podává kasační stížnost proti
rozhodnutí krajského soudu a žádá o přiznání odkladného účinku.
Stěžovateli byl krajským soudem k jeho žádosti ustanoven pro řízení o kasační stížnosti
zástupcem advokát JUDr. Lubomír Karlín. Vzhledem k tomu, že pobyt stěžovatele nebyl
krajskému soudu od 26. 10. 2007 znám, krajský soud mu pro řízení o kasační stížnosti usnesením
č. j. 41 Cad 66/2007 - 39 ze dne 2. 11. 2007 ustanovil opatrovníka paní B. S., vedoucí soudní
kanceláře Krajského soudu v Brně. Usnesením ze dne 28. 11. 2007 č. j. 41 Cad 66/2007 - 40
krajský soud vyzval prostřednictvím advokáta stěžovatele, aby doplnil kasační stížnost tak, že
uvede označení kasační stížností napadeného rozhodnutí, dále v jakém rozsahu napadá
rozhodnutí, proti kterému kasační stížnost směřuje; kdy mu bylo kasační stížností napadené
rozhodnutí doručeno; z jakého důvodu uvedeného v §103 odst. 1 s. ř. s. se rozhodnutí napadá.
K doplnění uložil krajský soud lhůtu jednoho měsíce ode dne doručení usnesení. Stěžovatel byl
krajským soudem řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění
vad.
Na toto usnesení stěžovatel nereagoval.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné napadené
rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti
ustanoven zástupcem advokát, jehož prostřednictvím byl stěžovatel vyzván k odstranění
vad kasační stížnosti tak, aby uvedl označení rozhodnutí krajského soudu a dále v jakém rozsahu
a z jakých důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s. napadá rozhodnutí krajského soudu.
Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě
neodstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední
věta s. ř. s.
Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat,
neboť v ní nebyl dán rozsah a důvody přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody
nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že přes výzvu
krajského soudu a poučení o možných následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti
a tato skutečnost představuje nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále
pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s.
použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro rozhodnutí
o odkladném účinku odpadl vydáním tohoto rozhodnutí důvod.
Podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Jak je shora uvedeno, krajský soud ustanovil zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační
stížnosti advokáta JUDr. Lubomíra Karlína, jehož odměnu za zastupování a hotové výdaje platí
stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ze spisu nevyplývá, že by ustanovený zástupce učinil nějaký úkon právní
služby, a proto Nejvyšší správní soud o této odměně nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu