ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.21.2008:160
sp. zn. 3 Ads 21/2008 - 160
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupený JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21, a ze dne 17. 6. 2005,
čj. 2005/33801/21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
30. 5. 2007, č. j. 2 Cad 51/2005 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku o zamítnutí návrhu na zrušení rozhodnutí Ministerstva
práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21 se zamítá .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 2 Cad 51/2005 - 81, ohledně
výroku o zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005,
čj. 2005/33801/21, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Víta Vohánky se u r č u je částkou 1904 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí,
ze dne 7. 4. 2005, čj. KUOK/8071/05/OSV-DS/7025/SD-65, a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl zamítnut návrh
žalobce na povolení obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu
Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 9. 3. 2005, čj. KUOK/3996/05/OSV-
DS/7025/SD-35.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/33801/21, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí,
ze dne 19. 5. 2005, čj. KUOK/12780/05/OSV-DS/7025/SD-95, a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl zamítnut návrh
žalobce na povolení obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu
Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 21. 4. 2005, čj. KUOK/9014/05/OSV-
DS/7025/SD-72.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č. j. 2 Cad 51/2005 - 81, žalobu
napadající rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21, v této části zamítl,
kdežto rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/33801/21, zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k zamítnutí žaloby soud uvedl, že návrh
na povolení obnovy řízení žalobce podal pouze z obecných důvodů podle §62 odst. 1 písm. c),
d) a e) zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. ř.“;
s účinností od 1. 1. 2006 zrušen a nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem – pozn.
soudu), aniž by uvedl rozhodné skutečnosti, pro které lze obnovu řízení povolit. Žalobce
byl proto vyzván, aby své podání doplnil o konkrétní rozhodné skutečnosti, k čemuž mu byla
poskytnuta lhůta a současně byl poučen na následky v případě nedoplnění návrhu.
Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu na doplnění podání podle §19 odst. 1 spr. ř. vůbec
nereagoval, Krajský úřad Olomouckého kraje svým rozhodnutím ze dne 7. 4. 2005,
čj. KUOK/8071/05/OSV-DS/7025/SD-65, návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Soud
dodal, že není povinností správních orgánů poučit navrhovatele o možnosti zastoupení, stejně
jako není jejich povinností zajistit jeho zastoupení advokátem. Soud proto v tomto ohledu
uzavřel, že neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, a proto žalobu směřující
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21, jako nedůvodnou zamítl.
Uvedeným rozhodnutím soud dále zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2005,
čj. 2005/33801/21, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud dospěl k právnímu závěru, že chybějící
zákonná náležitost uvedeného rozhodnutí žalovaného podle §47 odst. 5 spr. ř. v podobě absence
otisku úředního razítka je nedostatkem, který způsobuje jeho nicotnost. Z důvodu, že rozhodnutí
zaslané žalobci a žalobcem předložené nebylo opatřeno otiskem úředního razítka žalovaného,
soud toto rozhodnutí jako nicotné zrušil a žalovanému uložil vydat nové rozhodnutí, které bude
vyhovovat všem zákonným náležitostem správního rozhodnutí.
Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“) zmatečnost rozhodnutí
soudu s tím, že toto rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem soudce, který byl navíc
z projednávání a rozhodování věci vyloučen. Stěžovatel rovněž namítl, že rozsudek byl vynesen
v jeho nepřítomnosti, přičemž nedal souhlas k neveřejnému jednání. Dodal, že od počátku řízení
mu bylo odepřeno právo na zabezpečení ve stavu hmotné nouze, právo na advokáta a právo
na jednání v jeho přítomnosti. Stěžovatel doplnil, že soud porušil ustanovení čl. 3, čl. 4, čl. 10,
čl. 96 odst. 1 a 2 Ústavy, čl. 30 odst. 2, č. 31, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1, čl. 6
odst. 1, čl. 3 odst. 3 a čl. 1 Listiny základních práv a svobod, §39 odst. 1, §35 odst. 6, §64 s. ř. s.
§103 a §83 odst. 1 o. s. ř. V doplnění kasační stížnosti ze dne 28. 11. 2007 ustanovený advokát
stěžovatele nad to uvedl, že žalovaný, obdobně jako správní orgány v předcházejících řízeních,
věc nesprávně posoudil a řádně se jí nezabýval. Stěžovatel je od listopadu 2003 ve stavu hmotné
nouze, a proto má nárok na dávky sociální podpory. S ohledem na tyto skutečnosti proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 2 Cad
51/2005 - 81, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však
nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud neshledává tuto námitku důvodnou. Z podané kasační
stížnosti, včetně jejího doplnění ze dne 28. 11. 2007, je zcela zřejmé, že námitky převážně směřují
proti předcházejícím rozhodnutím správních orgánů, v tomto případě Krajského úřadu
Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, kterými nebylo vyhověno stěžovateli stran přiznání
dávek státní sociální podpory. Žalobou napadená rozhodnutí se oproti tomu věnovala toliko
návrhu na povolení obnovy řízení v těchto pravomocně ukončených věcech. Jak správně
uvedl již soud prvního stupně, protože v případě věci ukončené rozhodnutím žalovaného ze dne
17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21, stěžovatel svůj obecný a nekonkrétní návrh na povolení obnovy
ve věci pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí,
ze dne 9. 3. 2005, čj. KUOK/3996/05/OSV-DS/7025/SD-35, vzdor výzvě a poučení, náležitým
způsobem nedoplnil, správní orgány nijak nepochybily, když návrh na povolení obnovy řízení
zamítly. Podle Nejvyššího správního soudu soud prvního stupně správně posoudil právní otázku,
neboť k povolení obnovy řízení nebyly zjištěny a prokázány zákonné důvody.
Stěžovatel dále uplatnil důvod kasační stížnosti odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit. Ani tuto námitku neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou. Stěžovatel v tomto ohledu
namítá, že správní orgány nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav věci, když zamítly
jeho žádost o poskytnutí sociálních dávek, neboť je od listopadu 2003 ve stavu hmotné nouze
a na dávky má proto nárok. Jak již uvedl soud prvního stupně, vzhledem k tomu, že stěžovatel
neposkytl řádnou součinnost k tomu, aby odůvodnil a konkretizoval důvody obnovy řízení
ve věci pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, ze dne 9. 3. 2005,
čj. KUOK/3996/05/OSV-DS/7025/SD-35, správní orgány proto jeho návrhu nemohly
vyhovět. Námitky stěžovatele navíc nesměřovaly proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu
na povolení obnovy a rozhodnutí žalovaného, nýbrž jim předcházejícím rozhodnutím o dávce.
Důvodem kasační stížnosti podle stěžovatele rovněž je, že nebyl zastoupen advokátem v řízení
před správními orgány. Podle Nejvyššího správního soudu soud prvního stupně správně uvedl,
že není povinností správního orgánu zajistit ve správním řízení zastoupení účastníka advokátem.
Nejvyšší správní soud proto neshledal, obdobně jako to již neshledal soud prvního stupně,
že by v řízení před žalovaným byla porušena stěžovatelova procesní práva a ustanovení o řízení
před správními orgány. Pokud stěžovatel odkazoval, a to bez jakékoliv konkretizace či upřesnění
na jednotlivá ustanovení Ústavy, Listiny základních práv a svobod, s. ř. s. či o. s. ř., pak z jejich
pouhého výčtu nelze nijak dovodit, zda k jejich tvrzenému porušení došlo či nikoliv a námitka
jejich porušení je proto nedůvodná.
Třetím okruhem námitek stěžovatele odpovídajícím důvodům podle §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. bylo přesvědčení stěžovatele, že řízení před soudem bylo zmatečné, neboť ve věci
rozhodoval vyloučený soudce a bylo rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu
soudce. Nejvyšší správní soud rovněž ani tuto námitku neshledává důvodnou. Stěžovatel v ní bez
jakékoli bližší konkretizace namítá, že soudce soudu prvního stupně byl z projednávání
a rozhodování jeho věci vyloučen, neuvádí však žádné konkrétní důvody, proč by tomu tak být
mělo. Obdobně je to i s tvrzením, že bylo rozhodnuto v neprospěch stěžovatele v důsledku
trestného činu soudce. Vzhledem k tomu, že tato námitka postrádá bližší a náležité odůvodnění
a důvody nebyly Nejvyšším správním soudem shledány, nemohla být shledána důvodnou.
Další stížnostní námitkou stěžovatel uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li taková vada mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Důvodem kasační stížnosti podle stěžovatele v tomto ohledu je skutečnost, že soud rozhodl
neveřejně, v jeho nepřítomnosti. Nejvyšší správní soud neshledal jako jinou vadu řízení, že soud
rozhodl bez nařízení jednání a tudíž ve stěžovatelově nepřítomnosti. V procesním spise je totiž
na č.l. 72 založeno vyjádření ustanoveného advokáta, který uvedl, že: „souhlasím s rozhodnutím ve věci
samé bez jednání, pokud soud, s ohledem na návrh důkazu výslechem účastníka, dojde k závěru, že pro meritorní
rozhodnutí není tento důkaz třeba provést.“ Pokud soud prvního stupně postupoval v souladu
s vyjádřením ustanoveného advokáta, když dokazování neprovedl, a současně i v souladu
se zákonem, nedopustil se tak žádného procesního pochybení a jeho postup proto není nijak
vadný.
Důvodnou však byla shledána další námitka podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud ji shledal důvodnou toliko ve vztahu k výroku rozhodnutí soudu prvního stupně
„rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/33801/21 se zrušuje a věc
se vrací k dalšímu řízení“, v němž, jak je uvedeno v odůvodnění předmětného rozhodnutí, soud
prvního stupně pro nicotnost zrušil a současně žalovanému vrátil k dalšímu řízení výše uvedené
rozhodnutí. Podle Nejvyššího správního soudu je v daném ohledu rozhodnutí soudu prvního
stupně nepřezkoumatelné pro jeho nesrozumitelnost. V případě, že soud shledá, že rozhodnutí
trpí tak závažnými vadami, pro které je vůbec nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu
(srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A
76/2001 - 96, publikovaný pod č. 793/2006 Sb. NSS) je povinen postupovat ve smyslu §76
odst. 2 s. ř. s. a rozsudkem jeho nicotnost vyslovit. Z podstaty nicotnosti jako neexistence
správního rozhodnutí plyne závěr o nemožnosti jeho zrušení, čemuž odpovídá i konstrukce
současné právní úpravy obsažené v s. ř. s. Pokud však soud prvního stupně konstatoval,
že vlivem absence otisku úředního razítka je rozhodnutí žalovaného nicotné, přičemž současně
jeho nicotnost nevyslovil, nýbrž předmětné rozhodnutí pro tuto vadu zrušil, je v jeho rozhodnutí
logický rozpor, který způsobuje jeho nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále považuje za vhodné odkázat na svou
ustálenou judikaturu, podle níž je rozhodnutí stiženo nicotností nikoli v případě běžných
pochybení a nedostatků, nýbrž nedostatků a pochybení nejzávažnějších a nejtěžších, které
způsobují jeho neexistenci. Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 11. 2003, č. j. 2 Afs 12/2003 – 216, dostupném na www.nssoud.cz, „chybějící zákonné náležitosti
mohou vyvolávat nicotnost pouze tehdy, je – li tento nedostatek natolik zřejmý a intenzivní, že po účastnících
dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali.“ Je proto věcí soudu
prvního stupně, aby, a to s ohledem na existenci ustálené judikatury, uvážil, zda absence otisku
úředního razítka na rozhodnutí žalovaného předloženého mu žalobcem (stěžovatelem)
je skutečně natolik závažným pochybením a neodstranitelnou vadou, pro které je třeba takové
rozhodnutí považovat za nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že kasační
stížnost směřující proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze „návrh na zrušení rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21 se zamítá“ není důvodná.
Oproti tomu však shledal důvodnou kasační stížnost v té části, jež napadala výrok rozsudku
shora označeného soudu „rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005,
čj. 2005/33801/21 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení“, neboť jeho rozhodnutí v této části
Nejvyšší správní soud shledal nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. Proto kasační stížností
napadený rozsudek v tomto výroku podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc současně vrátil
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle třetího odstavce téhož
ustanovení vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ohledně výroku Městského soudu v Praze
o zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/33801/25
rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. Městský soudu v Praze v novém rozhodnutí. Žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti proti výroku o zamítnutí návrhu na zrušení rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21 náhrada
nákladů nepřísluší, neboť v souvislosti s kasační stížnosti žalobce mu žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli byl pro toto řízení před Nejvyšším správním
soudem ustanoven soudem prvního stupně zástupcem advokát. V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu
advokáta podle §7 a 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „advokátní tarif“) na základě provedených úkonů právní služby podle §11
odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu částkou 1000 Kč za dva úkony právní služby po 500 Kč
spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační
stížnosti ze dne 28. 11. 2007. Soud dále přiznal 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy odměna činí 1.600 Kč. Protože advokát soudu
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), zvyšuje se odměna o částku
odpovídající DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady
hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
předpisů (§35 odst. 8 s. ř. s.) Částka daně vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 304 Kč. Odměna advokáta navýšená o DPH tedy činí 1904 Kč. Zástupci
stěžovatele se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1904 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu