ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.32.2008:88
sp. zn. 3 Ads 32/2008 - 88
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. Č.,
zastoupené JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem se sídlem Skrétova 25, Plzeň, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 24. 2. 2006, č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 23. 10. 2007, č. j. 16 Cad 113/2006 - 38, ve znění opravného usnesení ze dne
3. 3. 2008, č. j. 16 Cad 113/2006 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Petra Knoblocha se u r č u je částkou 1904 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 24. 2. 2006, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též
„stěžovatelka“) o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“). V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Plzeň – jih ze dne 22. 12. 2005 není žalobkyně plně invalidní, nýbrž toliko částečně
invalidní, neboť v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost
soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %. Podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pak
plně invalidní pojištěnec, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. O nároku na částečný invalidní
důchod žalovaná vydala téhož dne rozhodnutí č. II.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, č. j. 16 Cad 113/2006 - 38, ve znění
opravného usnesení ze dne 3. 3. 2008, č. j. 16 Cad 113/2006 - 77, zamítl žalobu proti tomuto
rozhodnutí žalované. Soud uvedl, že podle posudkových závěrů Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí, byla rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně chronická bronchitis
se středně těžkou obstrukcí v periferních dýchacích cestách. Míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobkyně byla stanovena podle kapitoly VIII, oddílu B, položky 5, písm. b)
vyhlášky č. 284/1995 Sb. z možných 30 až 60 % hodnotou 50 %. Nad horní hranici míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebyla míra poklesu navýšena podle §6 odst. 4 citované
vyhlášky. Žalobkyně není postižena žádnou z chorob, pro kterou by musela vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, netrpí ani žádným
postižením uvedeným v příloze č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Žalobkyni se tedy nepodařilo
prokázat, že by k datu vydání rozhodnutí žalované byla plně invalidní. Soud proto nepřisvědčil
žalobním námitkám, že žalobkyně je plně invalidní, že byl její zdravotní stav nesprávně posouzen
a na základě nesprávně posouzeného zdravotního stavu učiněn nesprávný závěr o stupni
invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, z jejíhož posudku soud vyšel,
zasedla v řádném složení za účasti odborníka z oboru interny, žalobkyně byla komisí vyšetřena.
Soud neměl pochybnosti o úplnosti, přesvědčivosti, logičnosti a celistvosti posudkových závěrů.
Zdravotní stav žalobkyně i zhodnocené výsledky a vyšetření komise v posudku podrobně
popsala. Komise v posudku zdůvodnila, z jakého důvodu volila míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podle VIII, oddílu B, položky 5, písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb.
a nikoliv podle písm. c), neboť postižení žalobkyně neodpovídá těžkému stupni postižení
dýchacích cest. Soud zamítl doplnění posudku výsledkem plicního vyšetření pro nadbytečnost,
neboť se jedná o zprávu s časovým odstupem po datu vydání napadeného rozhodnutí č. I ze dne
24. 2. 2006. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že její zdravotní stav je špatný a požádala
o nové vyšetření zdravotního stavu, neboť je těžce nemocná. Lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení Plzeň – jih a posudek Posudkové komise ji shledaly toliko částečně invalidní, ačkoliv
obdrželi veškeré podklady; tím se stěžovatelka cítí být poškozená. V doplnění kasační stížnosti
zástupce stěžovatelky uvedl, že soud při rozhodování nezvážil plně všechny skutkové otázky,
pro které jsou podklady i ve správním spise. Stěžovatelka má za to, že nebylo zhodnoceno
její pracovní postavení, kdy zejména s přihlédnutím k dokumentu označenému jako pracovní
rekomandace je její pracovní schopnost značně omezena, což je obsaženo i v posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 6. 2006. Stěžovatelka
je přesvědčena, že s ohledem na své pracovní omezení měla být hodnocena jako plně invalidní
a proto měl krajský soud vyhovět podané žalobě. Pokud jde o den doručení napadeného
rozhodnutí stěžovatelce, zástupce stěžovatelky uvedl, že dnem doručení rozhodnutí
je 1. 11. 2007. Stěžovatelka je přesvědčena, že jsou dány důvody kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2007,
č. j. 16 Cad 113/2006 - 38, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2008, č. j. 16 Cad 113/2006
- 77, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
První důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka
je přesvědčena o tom, že je plně invalidní, a vytýká posudku posudkové komise, že její zdravotní
stav ohodnotila toliko jako částečnou invaliditu. Nejvyšší správní soud však neshledal v právním
posouzení ze strany žalované a soudu prvního stupně žádného pochybení. Pokud posudkové
závěry pořízené ve správním řízení i v řízení před soudem prokázaly toliko částečnou, a nikoliv
plnou invaliditu žalobkyně, postupovala žalovaná správně, pokud žalobkyni nepřiznala plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle §38 zákona o důchodovém pojištění. Krajský
soud pak postupoval v souladu se zákonem, jestliže žalobu jako nedůvodnou zamítl. Za situace,
kdy pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně nepřesáhl 66 %, a současně
žalobkyně není postižena žádnou z chorob, pro kterou by musela vykonávat soustavnou
výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, nemohl jí být přiznán plný invalidní
důchod. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto není dán.
Další důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Stěžovatelka namítá, že žalovaná pochybila, jelikož v posudku nebylo dostatečně přihlédnuto
k její pracovní rekomandaci, přičemž s přihlédnutím k pracovním omezením by žalobkyně
musela být shledána plně invalidní. V záznamu o jednání pořízeném Okresní správou sociálního
zabezpečení Plzeň - jih dne 22. 12. 2005 je uvedeno, že žalobkyně trpící chronickou bronchitis
se středně těžkou obstrukcí v periferních dýchacích cestách je neschopna těžké fyzické práce
v prašném prostředí, v riziku výparů, v nepříznivých klimatických podmínkách, v chladu, vlhku
a že je schopna lehčí práce s uvedeným omezením. Stejného znění byla i pracovní rekomandace
vydaná Okresní správou sociálního zabezpečení Plzeň – jih dne 28. 12. 2005. Nejvyšší správní
soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. Ads 37/2003 - 92, publikovaný
jako č. 731/2005 Sb. NSS, podle něhož „není úkolem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí určovat zcela konkrétní zaměstnání, která je schopen účastník řízení vykonávat, ale postačí vymezit v obecné
rovině okruh takovýchto zaměstnání“. Nejvyšší správní soud tedy neshledal pochybení žalované
ani soudu prvního stupně při hodnocení pracovní rekomandace žalobkyně. Důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tedy není dán.
Ze všech uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Z důvodu nadbytečnosti Nejvyšší správní soud
nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byl opětovně zkoumán její zdravotní stav. Podotýká
se, že v případě zhoršení zdravotního stavu může žalobkyně opětovně podat žádost o přiznání
plného invalidního důchodu.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci
náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven
soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 500 Kč za dva
úkony právní služby – první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění
kasační stížnosti ze dne 23. 1. 2008 a 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů,
v souladu s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát
povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 304 Kč; odměna advokáta navýšená o daň tedy činí
1904 Kč. Zástupci žalobkyně se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu