ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.36.2008:92
sp. zn. 3 Ads 36/2008 - 92
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: B. M. H.,
zastoupeného Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2007, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007, č. j. 1 Cad 41/2007 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Dagmar Dřímalové se u r č u je částkou 2400 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 27. 3. 2007, čj. X, byla zamítnuta žádost žalobce o starobní
důchod pro nesplnění podmínek §29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) s přihlédnutím k Nařízení Rady
(EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady (EHS) č. 574/72. Žalovaná uvedla, že nárok na starobní
důchod žalobci nevznikl ani s přihlédnutím k francouzské době pojištění získané v letech 1981 až
1983, neboť žalobce nezískal potřebných 25 let pojištění požadovaných §29 písm. a) zákona o
důchodovém pojištění. Žalovaná uvedla, že dobu vedení v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995
jako uchazeče o zaměstnání lze hodnotit nejvýše v rozsahu 3 roků před požadovaným datem
přiznání důchodu.
Rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 30. 3. 2007. Dne 31. 5. 2007 podal
žalobce k poštovní přepravě žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí. Usnesením ze dne
15. 10. 2007, č. j. 1 Cad 41/2007 - 34, Městský soud v Praze žalobu jako opožděnou odmítl. Soud
uvedl, že rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 30. 3. 2007, zákonná dvouměsíční lhůta
k podání žaloby tedy podle soudu uplynula dne 30. 5. 2007. Žaloba byla Městskému soudu
v Praze doručena dne 4. 6. 2007, přičemž byla předána držiteli poštovní licence k přepravě dne
31. 5. 2007. Z uvedeného je podle soudu zřejmé, že žaloba byla podána opožděně; proto Městský
soud v Praze žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že Městský soud v Praze odmítl jeho žalobu
z důvodu jejího opožděného podání o jeden den. Ke zpoždění došlo podle stěžovatele proto,
že se snažil vyřešit věc bez zásahu soudu. Ustanovená zástupkyně poté v doplnění kasační
stížnosti uvedla, že žalobce vnímá §40 s. ř. s. tak, že lhůta pro podání žaloby začala běžet dne
31. 3. 2007, tj. dnem následujícím po dni, kdy žalobce převzal rozhodnutí žalované, a vzhledem
k tomu, že lhůta pro podání žaloby je dvouměsíční, podle názoru stěžovatele skončila dne
31. 5. 2007, kdy stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalované. Stěžovatel se po dobu řízení
před žalovanou snažil dohledat veškeré podklady pro rozhodnutí žalované, za tímto účelem
se obrátil i na příslušné francouzské orgány a velvyslanectví. S ohledem na shora uvedené
je stěžovatel přesvědčen, že je dán důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007,
č. j. 1 Cad 41/2007 - 34, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s právním názorem soudu
prvního stupně vyjádřeným v kasační stížností napadeném rozhodnutí.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nezákonnost, tedy nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný
skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní
norma, která je však nesprávně vyložena.
V souzené věci stěžovatel namítá nesprávný výklad běhu lhůty pro podání správní žaloby
ze strany Městského soudu v Praze. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud mu bylo rozhodnutí
žalované doručeno dne 30. 3. 2007, pak lhůta pro podání žaloby začala běžet dne 31. 3. 2007
a skončila dne 31. 5. 2007, tedy v den, kdy stěžovatel podal žalobu k poštovní přepravě. Městský
soud v Praze shledal žalobu opožděnou, neboť posledním dnem pro její žaloby byl 30. 5. 2007.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle
§40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu lze v souladu s §72 odst. 1 s. ř. s. podat do dvou měsíců
poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným
zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována
rovněž v případě, pokud byla žaloba ve lhůtě podána o správního orgánu, proti jehož rozhodnutí
směřuje. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.
V souzené věci není sporu o tom, že rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne
30. 3. 2007. Tímto dnem tedy nastala skutečnost určující počátek běhu lhůty podání žaloby. Lhůta
pak začala běžet den následující, tedy dne 31. 3. 2007. Konec lhůty pro podání žaloby pak připadl
na 30. 5. 2007, tedy na den, který se svým číselným označením shoduje se dnem, který určil její
počátek, tj. se dnem, kdy bylo napadené správní rozhodnutí doručeno stěžovateli. Pokud byla
žaloba podána k poštovní přepravě až ve čtvrtek dne 31. 5. 2007, byla podána opožděně
a Městský soud postupoval správně, pokud ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl
jako opožděně podanou. Vzhledem k tomu, že podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty
pro podání žaloby prominout, nemohl soud zohlednit žalobcovo tvrzení, že ke zmeškání lhůty
došlo z důvodu, že se snažil věc vyřešit mimosoudní cestou. Ostatně, na takový postup měl
žalobce čas celé dva měsíce, kdy mu běžela lhůta pro podání žaloby. Počítání lhůt provedené
ustanovenou zástupkyní v doplnění kasační stížnosti je v rozporu s citovanými ustanoveními
soudního řádu správního. Tvrzení stěžovatele o tom, že se snažil získat všechny potřebné
podklady pro to, aby dosáhl kladného rozhodnutí žalované, nemá v tomto řízení právní relevanci,
neboť soud žalobu odmítl z procesních důvodů jako opožděně podanou a nezabýval se tedy
věcnou stránkou sporu.
Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy není dán. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci
náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena
soudem zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 3 x 500 Kč
za tři úkony právní služby – spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení, ve studiu soudního spisu dne 7. 1. 2008 a v doplnění kasační stížnosti ze dne
11. 3. 2008 a dále 3 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 2, §7, §11
odst. 1 písm. b) a d) a f) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Celkem
tedy odměna advokátky činí 2400 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu