ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.6.2008:107
sp. zn. 3 Ads 6/2008 - 107
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A.
O., zastoupeného JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2005 č.j. JMK 3647/2005 OSV-Pr, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2005, č. j. 41 Cad 33/2005 – 44,
ve znění opravného usnesení ze dne 26. 2. 2008, č. j. 41 Cad 33/2005 – 97,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Milanu Bedrošovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 2. 2005 č.j. JMK 3647/2005 OSV-Pr. Žalovaný jím zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí Úřadu práce Brno - město, odboru státní sociální podpory (dále „úřad práce“), ze dne
12. 1. 2005, č.j. 40/5/ BMB-1/1, kterým byla stěžovateli ode dne 1. 1. 2005 zamítnuta žádost
o dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení podle ust. §24 zákona č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře (dále „zákon č. 117/1995 Sb.“).
Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce požádal dne 3. 1. 2005 úřad práce o příspěvek na bydlení za období od 1. 7. 2004
do 30. 6. 2005, přičemž uvedl, že je nájemcem bytu v Brně, Zahradníkova 28 a doložil doklad
o výši příjmu za 4. čtvrtletí roku 2004, který činil 7020 Kč měsíčně. Žalobce dále doložil kopii
potvrzení Zámkařství JiRo ze dne 3. 12. 2004, ze které bylo zjištěno, že uvedeného dne zaplatil
za nouzové otevření zámku vstupních dveří jeho bytu částku 800 Kč.
Rozhodnutím úřadu práce byla žádost žalobce podle §24 a §49 zákona č. 117/1995 Sb.
a podle §3 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, zamítnuta, neboť žalobce měl průměrný
měsíční příjem rodiny za 4. čtvrtletí roku 2004 7020 Kč měsíčně. Tento příjem převyšuje součin
zákonného koeficientu 1,60 a částky životního minima rodiny žalobce, která činí 4300 Kč,
tj. 6880 Kč, což nezakládá nárok na přiznání dávky.
Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 2. 2005 č.j. JMK 3647/2005 OSV-Pr
bylo zamítnuto odvolání žalobce a rozhodnutí úřadu práce potvrzeno.
V žalobě žalobce namítal, že úřad práce měl od správně zjištěného jediného příjmu
žalobce – plného invalidního důchodu ve výši 7020 Kč měsíčně odečíst částku 800 Kč, kterou
vynaložil na opravu poškozeného zámku od vstupních dveří jeho bytu. Poškození zámku žalobce
nahlásil na policii, ta však případ nevyšetřila.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že Česká správa sociálního zabezpečení v Praze
potvrdila výši vyplacených dávek důchodového zabezpečení žalobce ve 4. čtvrtletí roku 2004
ve výši 21.060 Kč, průměrný měsíční příjem žalobce 7020 Kč tak přesahoval stanovený rozhodný
příjem pro vznik nároku na příspěvek na bydlení. Pro vznik nároku na příspěvek na bydlení
je rozhodující skutečností pouze místo hlášení k trvalému pobytu a rozhodný příjem rodiny, úřad
práce tak postupoval správně, když nezohlednil náklady žalobce na opravu zámku.
Krajský soud poukázal na ust. §24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., podle něhož nárok
na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu,
jestliže rozhodný příjem v rodině je nižší než částka součinu životního minima rodiny
a koeficientu 1,60.
Podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění nařízení vlády ČR
č. 664/2004 Sb., částka životního minima, která se dle citovaného zákona považuje za potřebnou
k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana, činí od 1. ledna 2005
u ostatních občanů 2360 Kč a částka životního minima, která se považuje podle téhož zákona
za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, činí od 1. ledna 2005 1940 Kč, jde-li
o jednotlivce, celkem tedy měsíčně se jedná o částku 4300 Kč. Tato částka násobena koeficientem
1,6 představuje měsíčně částku 6880 Kč.
Ze sdělení žalobce, zprávy Městské správy sociálního zabezpečení v Brně a České správy
sociálního zabezpečení Praha bylo zjištěno, že v uvedeném období výše plného invalidního
důchodu žalobce činila 7020 Kč měsíčně. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány
postupovaly správně, když žádost žalobce o příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2005 zamítly,
neboť rozhodný příjem v rodině žalobce (pouze jeden člen) byl vyšší než částka součinu
životního minima rodiny žalobce a koeficientu 1,60.
Pokud žalobce namítal, že nebylo přihlédnuto k tomu, že v uvedeném období vynaložil
částku 800 Kč za opravu zámku u vstupních dveří do bytu, krajský soud se ztotožnil
se stanoviskem obou správních orgánů, že k této vynaložené částce nelze přihlédnout, neboť
podmínky nároku na příspěvek na bydlení jsou stanoveny v ust. §24 zákona č. 117/1995 Sb.
Námitky žalobce krajský soud neshledal oprávněnými, a žalobu proto podle ust. §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou
zamítl.
V obtížně srozumitelné kasační stížnosti ze dne 19. 1. 2006 stěžovatel zopakoval žalobní
námitku, když uvedl, že v projednávané věci krajský soud postupoval v rozporu se zákonem
č. 117/1995 Sb., neboť nezohlednil náklady spojené s opravou zámku u vstupních dveří
jeho bytu v částce 800 Kč. Tato částka měla být odečtena od příjmů stěžovatele dosažených
v prosinci roku 2004.
Podle názoru stěžovatele krajský soud dále porušil jeho práva, neboť nevyslechl
i „druhou stranu“, což bylo jeho povinností.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Zástupce stěžovatele, který byl stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti proti napadenému
rozsudku krajského soudu z důvodu změny jeho majetkových poměrů ustanoven usnesením
krajského soudu č.j. 41 Cad 33/2005 – 83 ze dne 2. 10. 2007, doplnil dne 6. 12. 2007 na základě
výzvy krajského soudu kasační stížnost ze dne 21. 6. 2006 a uvedl, že „klient rozhodl,
že na podané žalobě trvá a chce, aby Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení Krajského
soudu v Brně č. j. 41 Cad 33/2005 – 59 ze dne 21. 2. 2006, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatele o ustanovení advokáta v řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
21. 12. 2005 č. j. 41 Cad 33/2005 - 44“. Krajský soud podle stěžovatele nedostatečně zjistil
skutkový stav, neboť nezohlednil náklady stěžovatele ve výši 800 Kč vynaložené na opravu dveří
jeho bytu a nárok stěžovatele na osvobození od soudních poplatků poměřoval ve vztahu k výši
životního minima zcela izolovaně od skutečnosti běžného života.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán
jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
K námitkám stěžovatele uplatněným v doplnění kasační stížnosti ze dne 6. 12. 2007
zdejší soud nepřihlížel, neboť nesměřovaly proti napadenému rozsudku krajského soudu,
nýbrž se výlučně týkaly usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 41 Cad 33/2005 - 59 ze dne
21. 2. 2006, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení advokáta v řízení o kasační
stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu.
Nejvyšší správní soud na tomto místě poznamenává, že o kasační stížnosti stěžovatele
ze dne 21. 6. 2006 proti citovanému usnesení krajského soudu již rozhodl v rozsudku č. j. 3 Ads
82/2006 - 75 ze dne 15. 8. 2007.
Z obsahu podané kasační stížnosti stěžovatele lze dovodit, že stěžovatel tvrdí důvod
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost v důsledku nesprávného posouzení
právní otázky soudem, neboť krajský soud při posouzení nároku na příspěvek na bydlení
nezohlednil odečtení částky 800 Kč od příjmů stěžovatele dosažených v prosinci roku 2004.
Podle §24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. nárok na příspěvek na bydlení má vlastník
nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže rozhodný příjem v rodině
je nižší než částka součinu životního minima rodiny a koeficientu 1,60. Podle §49 téhož zákona
nárok na dávku vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem. Podle §6
citovaného zákona rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je období
kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky
prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje. Ustanovení §5 citovaného zákona pak taxativně
vyjmenovává příjmy, které jsou relevantní pro účely stanovení rozhodného příjmu.
Určující podmínkou pro přiznání nároku na dávku je tedy v souzené věci příjmová
situace stěžovatele. Podmínku prokazování nákladů na bydlení je nutno považovat za doplňující,
jejímž úkolem je pouze ověřit okolnosti významné pro rozhodnutí o dávce státní sociální
podpory. Těmito okolnostmi je zejm. skutečnost, že stěžovateli reálně vznikají náklady na bydlení
v bytě, ve kterém je hlášen k trvalému pobytu. Tyto náklady stěžovatel prokázal a nebyly
předmětem sporu.
Nejvyšší správní soud se při hodnocení otázky zohlednění částky na opravu zámku
stěžovatele ve vztahu k výši rozhodného příjmu stěžovatele zcela ztotožňuje s názorem krajského
soudu, jenž vyložil ust. §24 zákona č. 117/1995 Sb., které upravuje podmínky nároku
na příspěvek na bydlení a dovodil, že k částce ve výši 800 Kč vynaložené stěžovatelem na opravu
zámku vstupních dveří nelze přihlédnout.
Pro vznik nároku na příspěvek na bydlení je totiž rozhodující skutečností pouze místo
hlášení k trvalému pobytu a rozhodný příjem rodiny, nikoli výše vynaloženého nákladu
na bydlení, na který poukázal stěžovatel. Tento výdaj spojený s bydlením nelze odečíst
od rozhodného příjmu stěžovatele podle ust.§5 zákona č. 117/1995 Sb. Uvedená dávka státní
sociální podpory tak představuje příspěvek na úhradu nákladů spojených s bydlením u osob
s příjmem nižším, než předpokládá zákon č. 117/1995 Sb., nikoli poskytování úhrady skutečně
vynaložených nákladů stěžovatele na bydlení.
Jako nepřípadnou a matoucí hodnotí zdejší soud námitku stěžovatele týkající se porušení
jeho procesních práv „nevyslechnutím druhé strany“, neboť v průběhu celého řízení před
krajským soudem bylo s žalovaným jednáno jako s účastníkem řízení; v souzené věci proběhlo
dne 21. 12. 2005 jednání za účasti žalovaného.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek krajského soudu netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., a kasační stížnost
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů
řízení nepřísluší a žalovanému v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem zástupce advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu ustanovenému advokátovi částkou 1000 Kč
dle ust. §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění od 1. 9. 2006, za dva
úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění
kasační stížnosti ze dne 8. 1. 2007. Soud ustanovenému advokátovi dále přiznal částku 600 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna
advokáta činí 1600 Kč. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty
(dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen
odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle ust. §37 odst. 1
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 304 Kč. Zástupci stěžovatele se tedy přiznává celková
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti navýšená o daň ve výši 1904 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Za nárokovaný úkon spočívající v prostudování spisu zdejší soud ustanovenému zástupci
odměnu nepřiznal, neboť advokátní tarif v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) předpokládá,
že prostudování spisu je samostatným úkonem právní služby pouze v řízení trestním, v soudním
řízení správním je součástí přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu