ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.87.2007:44
sp. zn. 3 Ads 87/2007 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně
M. V., zast. Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem se sídlem Vyškov, Palánek 250/1, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 42 Cad 270/2005 –
23, ze dne 19. 6. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 14. 10. 2005, č.j. X. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení byla zamítnuta
žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).
Krajský soud uložil Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad
Labem (dále jen „PK MPSV“) vypracovat posudek o zdravotním stavu žalobkyně. Komise
kvantifikovala pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně shodně s lékařem
Okresní správy sociálního zabezpečení jako třicetiprocentní. Přitom ve prospěch žalobkyně
využila horní hranice možného rozpětí, vymezeného v kapitole XV, oddílu F, položce 3
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. (dále jen „vyhláška“), a toto navíc bonifikovala
o dalších 5% s ohledem na onemocnění vředovou chorobou duodena vedle dominantního
onemocnění páteře. Ani takto vstřícný přístup PK MPSV však neumožnil žalobkyni překonat
alespoň hranici na částečný invalidní důchod, natož na požadovaný důchod plný.
Ve věci vypracované posudky zhodnotil soud jako kvalifikovaně zpracované, zcela
vyčerpávající zkoumanou problematiku, beroucí v úvahu všechny zdravotní potíže žalobkyně,
přehledně a přesvědčivě odůvodněné. Za významné vzal soud rovněž to, že se oba posudky
v podstatě shodují. Napadené správní rozhodnutí tak vychází ze spolehlivě a přesně zjištěného
zdravotního stavu žalobkyně a ani jinak ničím neodporuje správnímu řádu. Soud tedy vzal
za prokázané, že v rozhodné době žalobkyně netrpěla takovým úbytkem pracovní schopnosti,
aby jí mohl být přiznán byť jen částečný invalidní důchod, žalovaná tedy nemohla rozhodnout
jinak, než učinila.
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížností. Ačkoliv ve své žalobě upozorňovala na to, že napadené správní rozhodnutí
nezohledňuje její skutečný zdravotní stav, ale pouze některé její nemoci, ani PK MPSV
tak ve svém posudku neučinila. Svůj posudek zpracovala ve stěžovatelčině nepřítomnosti
a neměla tak možnost posoudit její skutečný zdravotní stav. Krajský soud pak vycházel
z takto chybně zpracovaného posudku. Soud podle názoru stěžovatelky nepřezkoumal
napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů; měl provést také jiné důkazy, které by vedly
ke zjištění skutečného stěžovatelčina zdravotního stavu. Stěžovatelka proto navrhla,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze správního
a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud tyto rozhodné skutečnosti:
Stěžovatelka, 39 let, absolventka gymnázia, pracovala jako sekretářka ČEZ asi 1 rok,
delší dobu byla na mateřské dovolené, opakovaně evidována na úřadu práce. V osobní
anamnéze časté úrazy, vesměs menší intenzity, v dokumentaci nejsou popisovány žádné
poúrazové následky. Rovněž provedené plastické operace nezanechaly nežádoucí následky.
Větší úraz měla stěžovatelka v roce 2002, kdy při autohavárii utrpěla kontusi lebky a poranění
krční páteře s dispenzí kořenů C5 – 8. V dubnu 2004 došlo k dekompenzaci chronického CC
syndromu, před tím, dle neurologické dokumentace nebyla neurologicky vyšetřována
ani léčena. Potíže trvaly i v prosinci 2004, objektivní nález se během roku 2004 podstatně
neměnil. V březnu 2005 byly esofagogastroduodenoskopickým vyšetřením zjištěny dva
kontralaterální mediogastrické peptické vředy. Při pořizování anamnézy před tímto
vyšetřením uváděla stěžovatelka jen občasné bolesti krční páteře. Dle obvodní zdravotní
dokumentace nedocházela stěžovatelka během roku na neurologické oddělení ke kontrolám
či k léčbě vertebrogenních potíží, nebyla pro ně soustavně léčena v roce 2005 ani obvodní
lékařkou. Neurologické a elektrofyziologické vyšetření provedené v srpnu 2005 bylo
vyžádáno posudkovým lékařem z posudkových důvodů a EMG nález ukazuje diskrétní
nepřímé známky charakteru starší kořenové léze C5 – 8 vlevo a MEP mají prodlouženou
latenci na horních končetinách symetricky oboustranně bez klinických projevů vpravo.
Na základě žádosti o plný invalidní důchod byla stěžovatelka vyšetřena posudkovým
lékařem OSSZ Chomutov. Tento podřadil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky
postižení uvedenému v kapitole XV oddílu F položce 3 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky (stavy
po operacích páteře a plotének, stavy po úrazech páteře a plotének: stavy s mírným
reziduálním funkčním nálezem), u něhož činí procentuální rozpětí poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti 10 až 20 %. Míra poklesu byla stanovena na horní hranici
rozpětí, tj. ve výši 20 %. Vzhledem k dalšímu postižení (vředové onemocnění gastroduodena)
zvýšil lékař OSSZ tuto hodnotu o 10 %, celkem tedy na 30 %.
PK MPSV rovněž shledala zdravotní stav stěžovatelky dlouhodobě nepříznivým.
Shodně s lékařem OSSZ vzala za rozhodující příčinu tohoto stavu onemocnění páteře. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti zhodnotila dle téže položky jako lékař OSSZ
(stav po úrazu krční páteře v roce 2002 s distenzí kořenů C5 – 8 vlevo, nyní s mírným
residuálním funkčním nálezem). Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovila na horní hranici daného rozmezí (20 %), pro onemocnění vředovou chorobou
gastroduodena s využitím §6 odst. 4 vyhlášky tuto hodnotu navýšila o dalších 5 % vzhledem
k tomu, že toto onemocnění, i když jsou akutní projevy již zhojeny, zužuje případný výběr
medikamentosní léčby při základním onemocnění.
O věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka dovolává důvodu vymezeného
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., konkrétně jiné vady řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tuto spatřuje v neprovedení dalších důkazů
(kromě posudku PK MPSV), které by vedly ke zjištění stěžovatelčina skutečného zdravotního
stavu. Této námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
Podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Krajský soud tedy postupoval
zcela standardně a v souladu se zákonem uložil ve věci vypracovat posudek Posudkové
komisi MPSV.
Podle ust. §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve spojení
s ust. §64 s. ř. s. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny
důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení
najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při hodnocení důkazu posudkem PK MPSV ČR
se pak soud musí zabývat tím, zda uvedený posudek má všechny předepsané náležitosti,
zejména pak posoudit, zda jeho skutkový základ je úplný a podložený obsahem nálezů,
zda je náležitě zhodnocena míra funkčního postižení vyplývající z jednotlivých onemocnění
posuzovaného a zda posudkové závěry jsou přesvědčivé a posudkové hodnocení odpovídá
zjištěným skutečnostem.
Krajský soud shledal posudek PK MPSV kvalifikovaně zpracovaným
a vyčerpávajícím, přehledně a přesvědčivě odůvodněným. Posudek PK MPSV v plném
rozsahu potvrdil závěry, ke kterým dospěl již lékař OSSZ, absence rozporů mezi oběma
vypracovanými posudky pak jen dále utvrdila soud o správnosti jejich závěrů. S tímto
hodnocením se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje, rovněž považuje posudek PK MPSV
za úplný co do skutkových zjištění a přesvědčivý v posudkových závěrech. Krajský soud
tak nebyl za této situace povinen provádět jakékoliv další dokazování, neboť skutkový stav
byl zcela jednoznačně prokázán oběma výše citovanými posudky. Jakékoli další dokazování
by bylo v projednávané věci zcela nadbytečné. Řízení před krajským soudem tedy netrpí
vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Přisvědčit nakonec nelze ani námitce, podle níž vypracovala PK MPSV posudek
bez přímého vyšetření stěžovatelky. Podle strany 2 protokolu o jednání před PK MPSV
nebyla stěžovatelka jednání přítomna, ač byla pozvána na den 11. 5. 2006 a dle dodejky
pozvánku převzala dne 24. 4. 2006. K jednání se bez omluvy nedostavila. Nelze proto vyčítat
komisi, že posudek vypracovala ve stěžovatelčině nepřítomnosti.
Je tak na místě uzavřít, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem
netrpí vadou podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 9. ledna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu