ECLI:CZ:NSS:2008:3.APS.3.2008:29
sp. zn. 3 Aps 3/2008 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952, České
Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2008
č. j. 10 Ca 28/2008 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává
osvobození od soudních poplatků.
Z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že žalobce podal dne
13. 2. 2008 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného a současně požádal
o osvobození od soudních poplatků. K této žádosti přiložil čestné prohlášení, ve kterém uvedl,
že je dlouhodobým adresátem příspěvku na živobytí a nemá oprávnění k nakládání
s žádným vlastnictvím. Krajský soud zaslal žalobci formulář potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a zároveň
žalobci sdělil, že je nezbytné, aby zaslané potvrzení řádně vyplněné soudu předložil. Žalobce byl
soudem také poučen o tom, že pro rozhodování o osvobození od soudních poplatků jeho čestné
prohlášení nepostačuje a nepostačuje ani potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí
v nespecifikované výši pro zdravotnické zařízení pro účely hrazení regulačních poplatků
ve zdravotnictví. Žalobce vrátil krajskému soudu předmětné potvrzení nevyplněné, odkázal
na listinu založenou u správy soudu a své původní čestné prohlášení. Poukazem na obsah
ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), krajský soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonnou povinnost doložit,
že nemá dostatečné prostředky. Podle krajského soudu čestné prohlášení není dokladem
o nedostatku prostředků a není jím ani potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí ze dne
7. 1. 2008. V tomto potvrzení Městského úřadu v Poličce není jedna z dávek, jejichž příjemcem
žalobce může být, konkretizována, není uvedena výše dávky, nad to označené potvrzení
bylo vydáno pro zdravotnická zařízení v souvislosti s hrazením regulačních poplatků
podle předpisů o veřejném zdravotním pojištění. Pro účely veřejného zdravotního pojištění
má takové potvrzení omezenou platnost po dobu jednoho měsíce. Jiný doklad žalobce
o svých příjmových a majetkových poměrech nepředložil. Krajský soud uzavřel, že žalobce
nesplnil svou zákonnou povinnost doložit, že nemá dostatečné prostředky a proto nejsou
dodrženy podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížností. V obtížně srozumitelném podání stěžovatel uvedl, že ho krajský soud
neoprávněně donucuje k vyplnění vzoru 060 a nerespektuje obsah jeho podání. Krajský soud
podle stěžovatele nevychází z jeho čestného prohlášení a zastává nesprávný právní výklad,
že majetkové prohlášení je standardní záležitostí v důkazním řízení o soudních poplatcích,
„tyto pokyny jsou v rozporu s nezávislým výkonem soudní moci“. Stěžovatel se domnívá,
že krajský soud nesprávně dovozuje neúspěšnost návrhu a nerespektuje cíle zákona,
který má umožnit přístup k soudu. Stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení krajského soudu
bylo zrušeno.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovaným podáno.
Kasační stížnost je podle ust. §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody.
Neshledal přitom vady podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu z důvodu vymezeného v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle nějž lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
obecně buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav je subsumován pod nesprávnou právní
normu nebo je sice vybrána správná právní norma, ale následně je nesprávně vyložena
či aplikována. Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí v tom,
že krajský soud nesprávně posoudil zákonné podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních
poplatků.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně
tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků
je zařazen v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, takovou žádost zamítne. Při zkoumání existence předpokladu doložení nedostatku
prostředků je potřebné zdůraznit, že účastníka „zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno
důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních
poplatků procesně úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků,
který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale také takové tvrzení
řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá
soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají charakterizovat
jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku. K otázce dokládání nedostatku
prostředků samotným žadatelem o osvobození od poplatků se zcela jednoznačně vyjádřila
již judikatura Nejvyššího správního soudu, kdy zdejší soud v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil právní názor:
„Povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
Z obsahu soudního spisu k dané věci pro Nejvyšší správní soud vyplynulo, že stěžovatel
sice splnil své břemeno tvrzení, avšak naproti tomu neunesl své břemeno důkazní v tom smyslu,
že by krajský soud na základě předložených důkazů mohl dospět k právnímu závěru
pro stěžovatele příznivému. Jak správně uvážil krajský soud, čestné prohlášení, které stěžovatel
předložil, není dostatečným důkazem pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
Proto mu také krajský soud zaslal vzor 060 – formulář potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech, jehož obsah, je-li tento tiskopis řádně vyplněn a potvrzen,
v naprosté většině případů slouží soudu jako důkaz potřebný k rozhodnutí, zda lze žadateli
přiznat osvobození od soudních poplatků. Nutno dodat, že vyplnění a odeslání vzoru 060
není jediným možným způsobem, jak účastník může prokázat, že nemá dostatečné prostředky.
Vždy je ale žadatel o osvobození od soudních poplatků povinen ve lhůtě, kterou soud stanoví,
prokázat své majetkové a výdělkové poměry v obdobném rozsahu jako řádně vyplněný
a potvrzený vzor 060.
Stěžovatel krajskému soudu formulář – vzor 060 ve lhůtě vrátil a odkázal na své původní
čestné prohlášení. Z uvedeného potvrzení (č.l. 8 soudního spisu) vyplývá, že stěžovatel neúplně
vyplnil své osobní údaje zbytek údajů proškrtl. K údaji o dluzích toliko uvedl: „nesděluje“.
Do rubriky „jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození“ stěžovatel uvedl: „nedostatek
prostředků osvědčený vloženou aktuální listinou u správy adresovaného soudu a čestným
prohlášením ze dne 13. února“. Takto řádně nevyplněné potvrzení nemůže soudu sloužit
jako stěžejní důkaz potřebný k rozhodnutí, zda lze stěžovateli přiznat osvobození od soudních
poplatků. Čestné prohlášení stěžovatele, jak shora uvedeno, totiž není důkazním prostředkem,
který by mohl prokázat nedostatek prostředků. Zároveň se krajský soud v odůvodnění
napadeného usnesení dostatečně vypořádal i s tím, že relevantním dokladem nedostatku
prostředků není ani stěžovatelem předložené potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí ze dne
7. 1. 2008. S ohledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatel
v souzené věci přes výzvu krajského soudu nedoložil, resp. neprokázal, že nemá dostatečné
prostředky k zaplacení soudního poplatku. Krajský soud proto postupoval v souladu se zákonem,
jestliže stěžovatele neosvobodil od soudních poplatků.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti,
proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu