ECLI:CZ:NSS:2008:3.APS.4.2008:22
sp. zn. 3 Aps 4/2008 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952, České
Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2008
č.j. 10 Ca 64/2008 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává
osvobození od soudních poplatků.
Z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že žalobce podal dne
14. 4. 2008 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného a současně požádal
o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud zaslal žalobci formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce a zároveň žalobci sdělil, že je nezbytné, aby zaslané potvrzení řádně vyplněné soudu
předložil. Žalobce byl soudem také poučen o tom, že pro rozhodování o osvobození
od soudních poplatků jeho potvrzení o pobírání určité dávky v nespecifikované výši, založené
v rejstříku Spr krajského soudu, nepostačuje. Dne 28. 4. 2008 žalobce odkázal na svá dřívější
podání v záležitosti osvobození od soudních poplatků uplatněná v jiných řízeních
a v projednávané věci vyjádřil, že další podklady předkládat nebude. Formulář – vzor 060 žalobce
nevyplnil a ani jiným způsobem nedoložil, jakých dávek je příjemcem a v jaké výši. Poukazem
na obsah ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), krajský soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonnou
povinnost doložit, že nemá dostatečné prostředky. Podle krajského soudu čestné prohlášení není
dokladem o nedostatku prostředků a není jím ani potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí
ze dne 7. 1. 2008. Z tohoto potvrzení Městského úřadu v Poličce není výše poskytované dávky
zřejmá a nad to toto potvrzení bylo vydáno pro zdravotnická zařízení v souvislosti s hrazením
regulačních poplatků podle předpisů o veřejném zdravotním pojištění. Pro účely veřejného
zdravotního pojištění má takové potvrzení omezenou platnost po dobu jednoho měsíce. Krajský
soud uzavřel, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost doložit, že nemá dostatečné
prostředky a proto nejsou dodrženy podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížností. V obtížně srozumitelném podání stěžovatel uvedl, že ho krajský soud
neoprávněně donucuje k vyplnění vzoru 060 a nerespektuje obsah jeho podání. Krajský soud
podle stěžovatele nevychází z jeho čestného prohlášení a zastává nesprávný právní výklad, jestliže
jeho potvrzení o přijímání příspěvku v hmotné nouzi a jeho čestné prohlášení nepovažuje
za dostatečné k prokázání nedostatku prostředků. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud
nesprávně dovozuje neúspěšnost návrhu a nerespektuje cíle zákona, který má umožnit přístup
k soudu. Stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovaným podáno.
Kasační stížnost je podle ust. §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody.
Neshledal přitom vady podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu z důvodu vymezeného v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle nějž lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
obecně buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav je subsumován pod nesprávnou
právní normu nebo je sice vybrána správná právní norma, ale následně je nesprávně
vyložena či aplikována. Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí v tom,
že krajský soud nesprávně posoudil zákonné podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních
poplatků.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne. Při zkoumání existence předpokladu doložení nedostatku
prostředků je potřebné zdůraznit, že účastníka „zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno
důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních
poplatků procesně úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který
dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a jednak takové tvrzení řádně
doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá
soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají charakterizovat
jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku. K otázce dokládání nedostatku
prostředků samotným žadatelem o osvobození od poplatků se zcela jednoznačně vyjádřila
již judikatura Nejvyššího správního soudu, kdy zdejší soud v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č.j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil právní názor:
„Povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
Z obsahu soudního spisu k dané věci pro Nejvyšší správní soud vyplynulo, že stěžovatel
sice splnil své břemeno tvrzení, avšak naproti tomu neunesl své břemeno důkazní v tom smyslu,
že by krajský soud na základě stěžovatelem předložených důkazů mohl dospět k právnímu
závěru pro stěžovatele příznivému. Jak správně uvážil krajský soud, potvrzení stěžovatele
o tom, že je poživatelem určité dávky v nespecifikované výši, není dostatečným důkazem
pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. Proto mu také krajský soud zaslal vzor
060 – formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, jehož obsah, je-li
tento tiskopis řádně vyplněn a potvrzen, v naprosté většině případů slouží soudu jako důkaz
potřebný k rozhodnutí, zda lze žadateli přiznat osvobození od soudních poplatků. Nutno dodat,
že vyplnění a odeslání vzoru 060 není jediným možným způsobem, jak účastník může prokázat,
že nemá dostatečné prostředky. Vždy je ale žadatel o osvobození od soudních poplatků povinen
ve lhůtě, kterou soud stanoví, prokázat své majetkové a výdělkové poměry v obdobném rozsahu
jako řádně vyplněný a potvrzený vzor 060.
Stěžovatel v reakci na uvedenou výzvu toliko odkázal na svá dřívější podání v záležitosti
osvobození od soudních poplatků uplatněná v předcházejících řízeních. Jiný doklad stěžovatel
o svých příjmových a majetkových poměrech nedoložil. Krajský soud si v této souvislosti opatřil
stěžovatelem dříve uplatněné skutečnosti, týkající se jeho majetkových poměrů, konkrétně
podklady stěžovatelem předložené pro účely řízení obdobného předmětu, bezprostředně
přecházejícího nyní posuzované věci. Ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 Ca 28/2008 stěžovatel k prokázání nedostatku prostředků pro přiznání
osvobození od soudních poplatků přiložil čestné prohlášení ze dne 13. 2. 2008, ve kterém uvedl,
že je dlouhodobým adresátem příspěvku na živobytí a nemá oprávnění k nakládání s žádným
vlastnictvím. Součástí spisového materiálu krajského soudu (sp. zn. 10 Ca 28/2008) je dále
stěžovatelem předložené potvrzení o osobních, majetkových výdělkových poměrech – formulář
– vzor 060 ze dne 3. 3. 2008. Z uvedeného potvrzení vyplývá, že stěžovatel neúplně
vyplnil své osobní údaje a zbytek údajů proškrtl. K údaji o dluzích toliko uvedl: „nesděluje“.
Do rubriky „jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození“ stěžovatel uvedl: „nedostatek
prostředků osvědčený vloženou aktuální listinou u správy adresovaného soudu a čestným
prohlášením ze dne 13. února“. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že takto řádně nevyplněné potvrzení nemůže soudu sloužit jako stěžejní důkaz potřebný
k rozhodnutí, zda lze stěžovateli přiznat osvobození od soudních poplatků, přičemž ani čestné
prohlášení stěžovatele není důkazním prostředkem, který by mohl prokázat nedostatek
jeho prostředků. Zároveň se krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně
vypořádal i s tím, že relevantním dokladem nedostatku prostředků není ani stěžovatelem
předložené potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí ze dne 7. 1. 2008. S ohledem
k uvedeným skutečnostem Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatel v souzené věci přes výzvu
krajského soudu nedoložil, resp. neprokázal, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního
poplatku. Krajský soud proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže stěžovatele neosvobodil
od soudních poplatků.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti,
proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu