ECLI:CZ:NSS:2008:3.AS.28.2008:147
sp. zn. 3 As 28/2008 - 147
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: T-Mobile
Czech Republic a.s., IČ: 649 49 681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, proti žalovanému:
Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 3. 2006, čj. 28799/05-611/IV. vyř., v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č. j. 8 Ca 256/2007 - 106,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný vydal dne 15. 3. 2006, pod čj. 28799/05-611/IV. vyř., rozhodnutí, kterým
ověřil, že „výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004 předložené společností ČESKÝ
TELELCOM, a. s., dopisem čj. 136/2005- RIU-REG III. vyř., dne 29. 7. 2005 v části A ve verzi
po mimořádném odpisu realizovaném v roce 2003 (impairmentu) činí 302 622 498 Kč.“ V poučení žalovaný
uvedl, že proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání k předsedovi Rady žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který však byl rozhodnutím
předsedy Rady žalovaného ze dne 4. 6. 2007, čj. 19 102/2007-603, podle §60 spr. ř.
(v celém textu míněn zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností
od 1. 1. 2006 zrušen a nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších
předpisů - pozn. soudu) jako nepřípustný zamítnut, neboť opravný prostředek byl podán
neoprávněnou osobou.
Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2006, čj. 28799/05-611/IV. vyř., napadl žalobce
žalobou. Žalobce k tomu uvedl, že není oprávněn podat žalobu proti výše uvedenému
rozhodnutí žalovaného v režimu soudního řádu správního, neboť žalobu může podat pouze
účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. To žalobce dovodil ze skutečnosti,
že předseda Rady žalovaného pravomocně svým rozhodnutím ze dne 4. 6. 2007, čj. 19 102/2007-
603, určil, že žalobce není účastníkem řízení o ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování
univerzální služby za rok 2004. Žalobu tudíž žalobce podal s ohledem na tvrzený přímý účinek
čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/21/ES o společném předpisovém
rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) [dále též „rámcová
směrnice“], který mu zakládá právo na podání opravného prostředku.
Městský soud v Praze žalobu žalobce napadající rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 3. 2006, čj. 28799/05-611/IV. vyř., svým usnesením ze dne 30. 1. 2008, čj. 8 Ca 256/2007-
106, odmítl. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že předmětem soudního přezkumu
je prvoinstanční rozhodnutí správního orgánu. Podle §5 ve spojení s §68 písm. a) s. ř. s.
je nepřípustná žaloba, pokud žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před
správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. Soud vyjádřil právní názor, že žaloba směřuje
proti rozhodnutí správního orgánu, který ve věci ověření ztráty z poskytování univerzální služby
za rok 2004 rozhodoval jako správní orgán prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí měl
účastník podle jeho poučení právo podat odvolání. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud
žalobu žalobce jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“) nezákonnost rozhodnutí
soudu o odmítnutí žaloby. Stěžovatel dále uvedl, že toto rozhodnutí soudu je navíc
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože se soud nevypořádal s žalobní argumentací
ohledně přípustnosti jeho žaloby. Podle stěžovatele mu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice zaručuje
právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí národního regulačního úřadu, neboť je jeho
rozhodnutím dotčen.
Stěžovatel dále v kasační stížnosti argumentuje tím, že ačkoliv je podle zmíněného článku
rámcové směrnice dotčen výše uvedeným rozhodnutím žalovaného, podle českého práva nemá
právo na přezkum tohoto rozhodnutí, neboť pravomocným rozhodnutím předsedy Rady
žalovaného ze dne 4. 6. 2007, čj. 19 102/2007-603, bylo určeno, že stěžovatel není účastníkem
řízení o ověření prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004. Z toho
stěžovatel dovozuje nemožnost podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2006,
čj. 28799/05-611/IV. vyř., neboť podle §65 odst. 1 a 2 s. ř. s. může podat žalobu pouze účastník
správního řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Stěžovatel však dovozuje, že žaloba
je přípustná s ohledem na přímý účinek čl. 4 odst. 1 zmíněné rámcové směrnice. Tyto své závěry
stěžovatel dokládá obsáhlými vyjádřeními zahrnujícími judikaturu českých správních soudů
a Soudního dvora Evropských společenství. S ohledem na tyto skutečnosti proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č.j. 8 Ca
256/2007 - 106, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti žalobce nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle
ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady ve smyslu
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle
něhož lze podat kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení. Podle stěžovatele je tento důvod kasační stížnosti dán tím, že jeho žaloba
byla s ohledem na přímý účinek čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice přípustná a neměla proto být
odmítnuta.
Nejvyšší správní soud neshledává tuto stížnostní námitku důvodnou. Soud prvního
stupně totiž postupoval správně, když žalobu jako nepřípustnou odmítl. V posuzovaném případě
stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2006, čj. 28799/05-611/IV.
vyř., ač ji měl správně podat proti rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 4. 6. 2007,
čj. 19 102/2007-603, o opravném prostředku stěžovatele. Předseda Rady žalovaného v uvedeném
rozhodnutí určil, že stěžovatel není účastníkem řízení o ověření prokazatelné ztráty z poskytování
univerzální služby za rok 2004 a jím podaný rozklad mu proto jako nepřípustný podle §60 spr. ř.
zamítl.
Skutečnost, že rozklad byl jako nepřípustný zamítnut, neboť byl podán osobou
neoprávněnou nutně neznamená, že toto rozhodnutí je dále nenapadnutelné žalobou ve správním
soudnictví. K týmž právním závěrům dospěl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne
5. 12. 2003, čj. 5 A 14/2002-35, publikovaném pod č. 287/2005 Sb. NSS, podle nichž „rozhodnutí
podle §60 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.; k podání žaloby je legitimován
účastník, jehož odvolání (rozklad) správní orgán zamítl.“ Nejvyšší správní soud dodává, že §65 odst. 1
s. ř. s. nepoužívá pojem „účastník“, jak nesprávně dovozuje stěžovatel, nýbrž dává aktivní žalobní
legitimaci každému, „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv
v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva
nebo povinnosti, …“. To znamená, že pro podání žaloby podle §65 odst. 1 s. ř. s. není rozhodující
otázka účastenství žalobce ve správním řízení, nýbrž dotčení na (hmotných i procesních) právech
žalobce v důsledku rozhodnutí správního orgánu. Teprve až podle §65 odst. 2 s. ř. s. je k podání
žaloby aktivně legitimován účastník řízení před správním orgánem, který není oprávněn
k žalobě podle §65 odst. 1 s. ř. s., pokud tvrdí, že postupem správního orgánu byl zkrácen
na svých (výlučně procesních) právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít
za následek nezákonné rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud je proto toho názoru, že stěžovatel se měl správně bránit proti výše
uvedenému rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 4. 6. 2007, čj. 19 102/2007-603,
žalobou. Jak Nejvyšší správní soud zjistil z úřední činnosti, u Městského soudu v Praze
je v současné době vedeno pod sp. zn. 8 Ca 255/2007, řízení o žalobě stěžovatele, která směřuje
vůči zmíněnému rozhodnutí předsedy Rady žalovaného. V případě Nejvyšším správním soudem
nyní posuzovaném však stěžovatel napadá žalobou rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
vůči kterému jsou ze zákona opravné prostředky přípustné, resp. právní úprava je nevylučuje.
Z toho důvodu soud prvního stupně postupoval správně, když s poukazem na §5, §68 písm. a)
a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu stěžovatele pro nepřípustnost odmítl.
K námitce, že se soud nevypořádal s argumentací ohledně přípustnosti žaloby s ohledem
na přímý účinek čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice Nejvyšší správní soud uvádí, že v případě
odmítnutí žaloby soud postupuje tak, že se nevypořádává s jednotlivými žalobními námitkami,
nýbrž zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení, v posuzovaném případě tedy vyčerpání
řádných opravných prostředků. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně dospěl ke správným
právním závěrům ohledně nepřípustnosti podané žaloby, nelze mu klást k tíži pominutí některých
žalobních bodů. Soud přitom správně uvedl, že stěžovatel měl žalobou napadnout rozhodnutí,
které vzešlo z podaného opravného prostředku (rozkladu), kterým stěžovatel napadl žalobou
napadené rozhodnutí.
O tvrzeném přímém účinku rámcové směrnice, potažmo jejího čl. 4 odst. 1, z čehož
stěžovatel dovozuje přípustnost podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2006,
čj. 28799/05-611/IV. vyř., Nejvyšší správní soud uvážil následovně. Podle relevantní judikatury
Soudního dvora Evropských společenství se jako základní podmínky bezprostřední
aplikovatelnosti pravidel směrnice jeví: uplynutí transpoziční lhůty, nenáležitá transpozice
směrnice, dostatečná přesnost a bezpodmínečnost pravidla směrnice, aktivní legitimace osoby,
jež se bezprostřední aplikovatelnosti dovolává, a skutečnost, že bezprostřední aplikací směrnice
nedojde k uložení povinnosti jednotlivci.
V posuzovaném případě je relevantní směrnicí směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací
(rámcová směrnice). Lhůta pro transpozici rámcové směrnice uplynula dne 24. 7. 2003.
Ustanovení čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice však bylo do českého právního řádu provedeno, resp.
ustanovení §65 a násl. s. ř. s. (event. §244 a násl. části V. o. s. ř.) účinné od 1. 1. 2003 je plně
v souladu s požadavky čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice. Česká právní úprava, s ohledem na výše
uvedené je tak podle Nejvyššího správního soudu plně slučitelná s požadavky uvedené rámcové
směrnice, tudíž lze dodat, že směrnice byla ve vztahu k jejímu čl. 4 odst. 1 českým právem
náležitě a včas provedena. Vnitrostátní právní řád umožňuje podání žaloby, stejně jako jiného
opravného prostředku ve správním řízení tomu, kdo je dotčen příslušným rozhodnutím
národního regulátora. Nelze proto hovořit o jejím přímém účinku, jestliže jedna z podmínek,
které musí být k jeho nastoupení splněny kumulativně, nenastala. Za dané situace se proto
Nejvyšší správní soud již nezabýval posuzováním splnění dalších podmínek přímého účinku
rámcové směrnice. Podle právního názoru Nejvyššího správního soudu tedy přípustnost žaloby
nezakládá ani stěžovatelem tvrzený přímý účinek rámcové směrnice, potažmo přímý účinek jejího
článku 4 odst. 1.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší správní soud hodnotí žalobu
napadající rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2006, čj. 28799/05-611/IV. vyř., shodně
se soudem prvního stupně, jako nepřípustnou.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. není dán, a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu