ECLI:CZ:NSS:2008:3.AS.3.2008:71
sp. zn. 3 As 3/2008 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. K.,
zastoupeného JUDr. Hanou Tichou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2006, č.
j. OAM-248-8/TP-2006, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 7. 9. 2007, č. j. 11 Ca 117/2007 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Hany Tiché se u r č u je částkou 5712 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 7. 2006, č. j. OAM-248-8/TP-2006, zamítl žalovaný podle
§75 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“)
žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu pro nesplnění podmínky uvedené
v §67 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žádost o povolení k trvalému pobytu
nebyla podána neprodleně po ukončení azylového řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze.
Usnesením ze dne 7. 9. 2007, č. j. 11 Ca 117/2007-36, Městský soud v Praze tuto žalobu odmítl,
neboť žalobce proti rozhodnutí žalovaného nepodal rozklad, přičemž se však podle §5 s. ř. s.
lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných
opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Soud uvedl, že žalobce měl možnost podat
proti napadenému rozhodnutí rozklad, o čemž byl v napadeném rozhodnutí poučen.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud odmítne návrh, pokud je podle tohoto zákona
nepřípustný. Podle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce
řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon.
Podle §168 zákona č. 326/1999 Sb. se na řízení ve věci povolení k trvalému pobytu vztahují
obecné přepdisy o správním řízení, tedy zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „spr. ř.“).
Z ustanovení §152 odst. 1 a 2 spr. ř. vyplývá, že proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní
úřad, lze podat rozklad, o němž rozhoduje ministr. Podání rozkladu tedy bylo v souzené věci
podmínkou přípustnosti správní žaloby. Žalobce však navzdory poučení obsaženému
v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozklad nepodal. Soud proto žalobu s odkazem
na ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a §68 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť žalobce
proti rozhodnutí nepodal rozklad, ačkoliv jej zákon připouští a žalobce byl o možnosti jeho
podání poučen.
Ve včasné a ustanovenou zástupkyní doplněné kasační stížnosti stěžovatel uplatnil
obsáhlé námitky zejména k vlastnímu předmětu správního řízení, neboť je přesvědčen,
že mu mělo být vydáno povolení k trvalému pobytu. Neumožnění žít v České republice považuje
stěžovatel za nespravedlivý zásah do svého soukromého a rodinného života.
Rozklad pak nepodal s ohledem na své zdravotní problémy a na základě důvěry v údajné
doporučení blíže nespecifikovaných pracovníků Ministerstva vnitra. V důsledku toho žalobce
nevyhověl základním požadavkům pro podání správní žaloby, čímž je do budoucna ohrožena
jeho možnost pobývat na území České republiky, kde dosud žil se svou rodinou ve společné
domácnosti. V tom spatřuje stěžovatel zásah do svých základních lidských práv. S ohledem
na to stěžovatel apeluje na možnost odstranění tvrdosti zákona a to tak, aby usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, č. j. 11 Ca 117/2007-36, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tvrzení stěžovatele, že mu pracovníci
žalovaného poradili, aby nepodával rozklad, je nepodložené a působí nevěrohodně.
Žalovaný pokládá kasační stížnost včetně jejího doplnění za nedůvodnou a navrhuje její
zamítnutí; současně neshledává ani důvod pro přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení.
Nezákonnost, tedy nesprávné posouzení právní otázky, spočívá v tom, že je na správně zjištěný
skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní
norma, která je však nesprávně vyložena.
Podle §5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh
a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, pokud nestanoví
tento nebo zvláštní zákon jinak. Soudní řád správní tak důsledně zavádí tradiční žalobní řízení,
kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného
nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení. Nevyčerpání řádných opravných
prostředků žalobcem je za podmínek stanovených v §68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti
žaloby a takovou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu soud odmítne podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace
zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně
vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve svojí procesní dispozici,
a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum
správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně
veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.
V souzené věci byla podána žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta
žádost žalobce o udělení trvalého pobytu. Proti tomuto rozhodnutí bylo možno podat rozklad,
o čemž byl stěžovatel řádně poučen. Stěžovatel však této procesní možnosti nevyužil a rozklad
nepodal, což ostatně netvrdí ani v kasační stížnosti. Nekonkretizovaná tvrzení stěžovatele
o doporučeních blíže nespecifikovaných pracovníků žalovaného, aby rozklad nepodával,
nepokládá soud za právně relevantní. Pokud jde o poukaz žalobce na možné zmírnění tvrdosti
zákona, je zapotřebí poukázat na to, že soudní řád správní nedává správním soudům možnost
prominutí nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení.
Městský soud v Praze tedy posoudil věc v souladu se zákonem, pokud za uvedené
procesní situace žalobu odmítl z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků;
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnosti jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Vzhledem k tomu,
že Nejvyšší správní soud rozhodl věc neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení
účastníků o složení senátu, nezabýval se již z důvodu nadbytečnosti návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena soudem zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 2100,- Kč za dva ú kony právní služby
spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační
stížnosti ze dne 6. 12. 2007 [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 77/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dále 2 x 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna
advokátky činí 4800 Kč. Protože advokátka soudu doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty
(dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna
odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč; odměna advokátky navýšená o daň tedy činí
5712 Kč. Zástupkyni žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 5712 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu