ECLI:CZ:NSS:2008:3.AS.31.2007:81
sp. zn. 3 As 31/2007 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce
Město Lišov, se sídlem tř. 5. května 139, Lišov, zastoupeného Mgr. Janem Cimbůrkem,
advokátem se sídlem Bořetín 73, Kamenice nad Lipou, proti žalovanému Krajskému úřadu
Jihočeského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a investic, se sídlem
U Zimního stadionu 2, České Budějovice, za účasti zúčastněné osoby Ing. J. Ch., v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 10
Ca 227/2006 - 42, ze dne 5. 3. 2007,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j.: KUJCK 24315 2006/OÚPI/3 ze dne 9. 10. 2006.
Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a investic, jím
změnil výrok rozhodnutí a zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Lišov
ze dne 14. 6. 2006 č.j. Výst. 1845/06/Di, kterým byla povolena novostavba domu s garáží,
včetně napojení na inženýrské sítě v ulici N. D., Lišov na pozemku parc. č. 1968/3
v katastrálním území Lišov, s připojením stavby na inženýrské sítě na pozemku parc.
č. 1968/4 v k.ú. Lišov.
Nejvyšší správní soud vyšel z tohoto skutkového a právního stavu věci:
Osoba zúčastněná na řízení - stavebník Ing. J. Ch. (dále „stavebník“) podal žádost o
vydání stavebního povolení. Součástí žádosti byly vyjádření a stanoviska dotčených orgánů
státní správy, a to i vyjádření společnosti Jihočeská plynárenská a.s. ze dne 18. 4. 2006
o existenci plynárenského zařízení a obchodně technické podmínky téže společnosti
k připojení na plynovodní síť ze dne 31. 1. 2005.
Ve správním spise je dále založeno vyjádření spol. Jihočeská plynárenská a.s.
č.j. Výst. 0491/05/Di ze dne 7. 7. 2006 ohledně plynovodní přípojky pro stavební pozemek
p.č. 1968/3 v k.ú. Lišov.
V zákonné lhůtě účastník řízení Město Lišov uplatnilo námitku nesouhlasu s vydáním
stavebního povolení do doby uzavření smlouvy o investičním příspěvku na vybudování
„ZTV N. D.“.
Městský úřad Lišov dne 14. 6. 2006 vydal rozhodnutí, jímž byla povolena novostavba
domu s garáží, včetně napojení na inženýrské sítě v ulici N. D., Lišov na pozemku parc. č.
1968/3 v katastrálním území Lišov, s připojením stavby na inženýrské sítě na pozemku parc.
č. 1968/4 v k.ú. Lišov.
Žalobce napadl uvedené rozhodnutí odvoláním, ve kterém jako vlastník plynovodu
vyjádřil nesouhlas se zapojením plynovodní přípojky na rodinný dům s tím, že Jihočeská
plynárenská a.s. provozuje plynovod na základě smlouvy o výpůjčce plynárenského zařízení
a dle smlouvy mohou být prováděny přípojky na předmětném plynovodu pouze se souhlasem
půjčitele – účastníka řízení a tento souhlas nebyl vydán.
Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a byl změněn výrok
napadeného rozhodnutí, zejména ohledně podmínky č. 14 tak, že plynovodní přípojka bude
napojena na stávající HUP, umístěný na hranici pozemku parc. č. 1968/3 v k.ú. Lišov.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že podle napadeného
rozhodnutí má být novostavba domu napojena dle bodu 14 stavebního povolení na uliční
plynovod. Žalobce je vlastníkem plynovodu, Jihočeská plynárenská a.s. provozuje předmětný
plynovod na základě smlouvy o výpůjčce plynárenského zařízení ze dne 11. 7. 2002
a dle článku III smlouvy mohou být prováděny přípojky na předmětném plynovodu pouze
se souhlasem půjčitele, tento souhlas nebyl vydán. Podáním, které bylo doručeno krajskému
soudu dne 17. 1. 2007, žalobce dále poukazoval na okolnost, že nebyl obstarán ze strany
stavebního úřadu souhlas žalobce jako vlastníka plynovodního zařízení pro účely stavebního
řízení, stavební úřad v případě neakceptace nutnosti tohoto souhlasu měl rozpor posuzovat
jako občanskoprávní námitku nutně vedoucí k přerušení řízení a k odkázání stavebníka
s vyřešením této námitky na civilní soud. Stavebník měl dle podmínek stanovených Pravidly
provozu provozovatele předložit Jihočeské plynárenské a.s. veškerá správní rozhodnutí
potřebná k provedení připojení, když pod tento pojem zahrnuje žalobce i souhlas vlastníka
plynovodu. Dle názoru žalobce je plynovodní přípojka i odběrné plynové zařízení stavbou
vyžadující stavební povolení a je otázkou, kdo toto povolení vydal. Žalobce dále navrhoval,
aby se k věci vyjádřil stavebník a JČP distribuce, s.r.o.
Žalovaný i stavebník jako zúčastněná osoba uvedli, že plynovodní přípojka
pro stavební pozemek byla již vybudována v rámci výstavby inženýrských sítí. Žalovaný
konstatoval, že k mylné představě, že bude vybudována nová přípojka z plynovodu
z komunikace, vedla zavádějící a nepřesně formulovaná podmínka č. 14 v rozhodnutí
prvostupňového správního orgánu, a proto žalovaný v rámci odvolacího řízení přistoupil
ke změně bodu 14 a odstranil tak vadný stav. Stavebník dále poukazoval na okolnost,
že na již vybudované plynovodní přípojce ukončené HUP a zátkou bude zřízené odběrné
plynové zařízení, plynovodní přípojka již byla zaplacena žalobci předchozím vlastníkem
pozemku - babičkou stavebníka a je dle stavebníka v jeho vlastnictví.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce,
naznal, že předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí, jímž bylo vydáno stavební povolení
na novostavbu rodinného domu s garáží, včetně připojení na inženýrské sítě, dle něhož mimo
jiné byla stanovena podmínka č. 14 – plynovodní přípojka bude napojena na stávající HUP,
umístěný na hranici pozemku parc. č. 19683/3 v k.ú. Lišov a plynovod je veden ve vozovce
místní komunikace. Žalobce je vlastníkem tohoto plynovodu a nesouhlasí s připojením
stavebníka do doby uhrazení investičního příspěvku stavebníka na jeho vybudování.
Žalobce jako půjčitel uzavřel s Jihočeskou plynárenskou a.s. (dále též „provozovatel“)
v postavení vypůjčitele smlouvu, ve které je uvedeno, že žalobce je vlastníkem plynárenského
zařízení (STL plynovod IPE, STL přípojky IPE), které bylo vybudováno pro „ZTV Lišov“
a Jihočeské plynárenské a.s dáno do bezplatného užívání. V bodě III uvedené smlouvy bylo
ujednáno, že půjčitel souhlasí s tím, že na zapůjčeném zařízení budou prováděny přípojky
pro další možné odběratele pouze se souhlasem žalobce. Ze zprávy Jihočeské plynárenská a.s.
vyplývá, že plynovodní přípojka pro stavební pozemek parc. č. 1968/3 v k.ú. Lišov, na kterém
má být rodinný dům postaven, byla již vybudována v rámci zhotovení nových inženýrských
sítí, nejedná se tedy o nově vybudovanou přípojku podle smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi
žalobcem a Jihočeskou plynárenskou a.s., která tyto přípojky obsahuje (čl. I smlouvy). Plyn
do rodinného domu bude tedy veden přes stávající přípojku do odběrného zařízení odběratele.
Je tedy zcela nedůvodná výhrada žalobce, že přípojky mohou být prováděny s ohledem
na obsah zmiňované smlouvy jen se souhlasem žalobce, za situace, kdy se jedná o již
existující přípojku a nevztahuje se proto na danou situaci článek III citované smlouvy.
Ze strany stavebníka tedy nebude vybudována přípojka nová, tato již byla vybudována
před uzavřením smlouvy o výpůjčce plynárenského zařízení a je tedy předmětem plnění
smlouvy ( čl. I), kdy žalobce jako vlastník předal tuto přípojku do bezplatného užívání
Jihočeské plynárenské a.s. Jihočeská plynárenská a.s. jako budoucí provozovatel se podle
§68 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále „energetický zákon“), v rámci
stavebního řízení vyjádřila k technickým podmínkám. Ze souhlasného stanoviska Jihočeské
plynárenské a.s. ze dne 18. 4 2006 ke stavebnímu řízení vyplývá, že na území plánované
stavby rodinného domu se nachází nízkotlaký nebo středotlaký plynovod, což je rozhodné
pro stavbu rodinného domu na parcele č. 1968/3 v k.ú. Lišov a stanovení podmínky č. 14
ohledně plynovodního připojení s odkazem na §72 odst. 3 energetického zákona, dle něhož
se jedná o smluvní záležitost mezi provozovatelem a odběratelem plynu. Krajský soud
dovodil, že námitka nesouhlasu s vydáním stavebního povolení vyplývající z vlastnických
práv do doby uzavření smlouvy o investičním příspěvku na vybudování ZTV je zcela
nedůvodná. Správnímu orgánu nepřísluší otázku finančního příspěvku posuzovat, jedná
se o soukromoprávní záležitost. Právní vztah mezi žalobcem jakožto vlastníkem plynovodu
a Jihočeskou plynárenskou a.s., která provozuje předmětný plynovod, nesouvisí s vydáním
stavebního povolení, pro nějž je rozhodné vyjádření Jihočeské plynárenské a.s. z hlediska
technických a bezpečnostních podmínek, které bylo souhlasné ohledně existence
plynárenského zařízení.
Krajský soud konstatoval, že stavební úřad se zabývá pouze tím, zda navržená stavba
odpovídá požadavkům stavebního práva. Nesouhlas žalobce s danou stavbou hodnotí stavební
úřad se zřetelem ke stavebním předpisům, tento nesouhlas má původ v závazkovém vztahu,
jehož hodnocení nepatří do kompetence správního úřadu. Ostatními žalobními body
uplatněnými v podání doručeném krajskému soudu dne 17. 1. 2007, tedy po uplynutí
dvouměsíční lhůty k podání žaloby, se krajský soud s ohledem na §72 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) nezabýval. Krajský soud v Českých
Budějovicích dospěl k závěru, že uplatněné žalobní body nejsou důvodné a žalobu podle §78
odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel odkazuje na ust. §2 písm. b) bod 7 a 13 energetického zákona,
kde je pro účely tohoto zákona definováno odběrné plynové zařízení a plynovodní přípojka
a dle formulace čl. III smlouvy o výpůjčce plynárenského zařízení nelze dojít k závěru,
že smlouva podmiňuje souhlas stěžovatele s prováděním přípojek pro další možné odběratele
ve vztahu k celkové části přípojky, tedy v obou dvou částech definovaných body v ust. §2
písm. b) bod 7 a 13 energetického zákona. V opačném případě by bylo možné dojít k závěru,
že v případě vybudování poloviny celkové přípojky, tedy tzv. plynovodní přípojky k HUP
se již jedná o předem daný souhlas s jakýmkoliv odběratelem, který se vyskytne za HUP.
Klíčovou stížní námitkou je dle stěžovatele skutečnost, že stavební úřad měl ve smyslu
§62 odst. 1 písm. c) stavebního zákona vyžadovat po stavebníkovi souhlas stěžovatele
jako vlastníka plynovodu s připojením stavebníka na plynárenské zařízení, zejména
poté, kdy stěžovatel vznesl námitku, že s tímto připojením nesouhlasí. Tuto námitku navíc
vznesl stěžovatel již v prvoinstančním řízení, nikoli v odvolání, jak tvrdí žalovaný. Stěžovatel
v prvoinstančním řízení zcela jednoznačně vyjádřil, že nesouhlasí s připojením stavebníka
na „ZTV N. D.“ do doby uhrazení investičního příspěvku stavebníka na jeho vybudování.
I kdyby však soud došel k závěru, že povinností stavebního úřadu nebylo vyžadovat
po stavebníkovi shora uvedený souhlas vlastníka - stěžovatele a povinností stavebníka nebylo
tento souhlas doložit, je nutno shora uvedenou předmětnou námitku stěžovatele posuzovat
ve smyslu §137 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu,
(dále „stavební zákon“), jako námitku občanskoprávní nutně vedoucí k přerušení řízení
a k odkázání stavebníka s vyřešením této námitky na civilní soud.
Pokud by totiž nebylo ve stavebním řízení nutné zkoumat, zda vlastníci inženýrských
sítí udělili souhlas k napojení stavby na tyto sítě, bylo by dle stěžovatele možné připojit
stavebníka na jakoukoliv inženýrskou síť bez souhlasu vlastníka.
Stěžovatel dále nesouhlasí s výkladem krajského soudu týkajícího se smlouvy
o výpůjčce, že souhlas stěžovatele byl vázán na zřízení teprve budoucích přípojek
na zapůjčeném plynárenském zařízení, nikoliv na zřízení přípojek, které již byly předmětem
smlouvy o výpůjčce. Stěžovatel namítá, že ze smlouvy o výpůjčce nevyplývá, že byl dán
souhlas k napojení stavebníků v místech všech šesti zapůjčených plynovodních přípojek.
Stěžovatel považuje své podání ze dne 13. 1. 2007 č.j. 789-6 za podrobné rozvedení
žalobních bodů a nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který se tímto podáním nezabýval
ve smyslu ust. §71 odst. 2 s. ř. s. z důvodu jejich podání po lhůtě stanovené v ust. §72 odst. 1
s. ř. s. Uvedený postup by znamenal, že jakékoli vyjádření žalobce ve věci samé podané
po lhůtě pro podání žaloby by bylo soudem opomíjeno.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 16. 4. 2007 poukázal
na vyjádření spol. Jihočeská plynárenská a.s., která ve svém vyjádření k odvolání uvedla,
že v daném případě se nejedná o nově budovanou přípojku a není třeba souhlasu stěžovatele
k napojení nového odběrného místa, dochází k rozporu mezi interpretací čl. III smlouvy
o výpůjčce smluvními stranami. Správní orgány však nejsou oprávněny zabývat se spory
vyplývajícími ze soukromoprávních smluv.
K posouzení stavebního záměru ve vztahu k plynárenskému zařízení je rozhodné
vyjádření subjektu, který plynárenské zařízení provozuje. Jen provozovatel distribuční
soustavy je totiž podle §68 a §72 energetického zákona oprávněným uzavřít smlouvu
o připojení či dát souhlas s prací v ochranném pásmu plynárenského zařízení, souhlas
vlastníka plynárenského zařízení není pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení nezbytným
podkladem a nemůže nahradit vyjádření provozovatele.
K otázce, že námitka stěžovatele – vlastníka plynárenského zařízení měla být
posouzena jako občanskoprávní námitka podle §137 stavebního zákona, žalovaný uvádí,
že došel ke stejnému závěru jako Jihočeská plynárenská a.s., že námitka je dle smlouvy
o výpůjčce nedůvodná. V dané věci se sice jedná o námitku občanskoprávní překračující
pravomoc stavebního úřadu, dle názoru žalovaného však není ve vztahu k danému řízení
takového charakteru, aby bylo podle §137 odst. 2 stavebního zákona nezbytné odkazovat
s jejím řešením účastníky řízení na soud. Podle §59 odst. 8 písm. d) energetického
zákona je totiž povinností provozovatele distribuční soustavy připojit k soustavě každého,
kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení stanovené ve vyhlášce č. 251/2001 Sb., kterou
se stanoví Pravidla provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství.
Žalovaný i prvoinstanční orgán mohli tedy oprávněně považovat souhlasné vyjádření
provozovatele plynárenského zařízení, ohledně připojení povolované stavby za dostatečný
podklad pro rozhodnutí, aniž by bylo nutné s výše uvedenou námitkou stěžovatele
odkazovat na soud. Žalovaný proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost
takto:
Stěžovatel vytýkal krajskému soudu mj. to, že jeho rozhodnutí trpí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud se proto nejprve věnoval
této výtce; teprve pokud by jí nepřisvědčil, mohl by zkoumat další námitky, které směřují
do právního posouzení věci samé.
Namítá – li stěžovatel nesouhlas s postupem krajského soudu, kdy krajský soud
se dle stěžovatele podle ust. §71 odst. 2 s. ř. s. a ust. §72 odst. 1 nezabýval jeho podáním
doručeným krajskému soudu dne 17. 1. 2007, kdy se jednalo toliko o podrobné rozvedení
již vznesených žalobních bodů v rámci lhůty pro podání žaloby, Nejvyšší správní soud
vycházel ze zjištění, že v rozsudku krajského soudu je konstatováno, že ostatními žalobními
body uplatněnými žalobcem v podání došlém soudu dne 17. 1. 2007, tedy po uplynutí
dvouměsíční lhůty k podání žaloby, se soud s ohledem na §72 odst. 1 s. ř. s. nemohl zabývat.
Napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 20. 11. 2006, podáním ze dne
17. 1. 2007 tak mohl stěžovatel rozšiřovat samotné žalobní body i rozvádět žalobní body
již uplatněné, krajský soud měl povinnost se jimi zabývat.
V podání doručené krajskému soudu dne 17. 1. 2007, které reaguje na vyjádření
žalovaného k žalobě, však nejsou obsaženy samostatné žalobní body, svým obsahem se jedná
toliko o rozvinutí a upřesnění žalobních bodů již vznesených, se kterými se krajský soud
vypořádal. Z obsahu rozhodnutí krajského soudu zdejší soud zjistil, že krajský soud se takto
rozvitými žalobními body z podání stěžovatele doručeného krajskému soudu dne 17. 1. 2007
zabýval.
Byť krajský soud pochybil, konstatoval – li, že ostatními žalobními body uplatněnými
žalobcem v podání došlém soudu dne 17. 1. 2007, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty
k podání žaloby, se soud s ohledem na §72 odst. 1 s. ř. s nemohl zabývat, nelze na tuto vadu
nahlížet jako na vadu řízení mající za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Zdejší soud
již ve svém rozsudku ze dne 14. 10. 2005, č. j. 6 Ads 57/2004 - 59 naznal, že o vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.], se nejedná, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace,
kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo.
K námitce stěžovatele, že ze smlouvy o výpůjčce nevyplývá, že byl dán jeho souhlas
k napojení stavebníků v místech všech šesti zapůjčených plynovodních přípojek
a tato smlouva podmiňuje souhlas stěžovatele s prováděním přípojek pro další možné
odběratele ve vztahu k celkové části přípojky, tedy v obou dvou částech definovaných body
v ust. §2 písm. b) bod 7 a 13 energetického zákona, zdejší soud z obsahu správního spisu
zjistil, že ve smlouvě o výpůjčce plynárenského zařízení uzavřené mezi stěžovatelem
a Jihočeskou plynárenskou a.s. je v čl. III. předmětné smlouvy upraveno, že půjčitel
(stěžovatel) souhlasí s tím, že na zapůjčeném zařízení budou prováděny přípojky pro další
možné odběratele pouze se souhlasem půjčitele. Předmět plnění smlouvy - zapůjčené zařízení
je vymezeno v čl. I. smlouvy jako STL plynovod a STL přípojka – 6 ks, kdy předmětné
plynárenské zařízení bylo vybudováno pro ZTV Lišov - lokalita N. D., v kat. území Lišov.
Ustanovení §2 písm. b) bod 13 energetického zákona definuje plynovodní přípojkou
jako zařízení začínající odbočením z distribuční soustavy a ukončené před hlavním uzávěrem
plynu, za nímž pokračuje odběrné plynové zařízení zákazníka, ust. §2 písm. b) bod 7
téhož zákona odběrným plynovým zařízením rozumí veškerá zařízení počínaje hlavním
uzávěrem plynu včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jím měřicí zařízení. Pokud
tedy stěžovatel vychází z předpokladu, že vybudoval „polovinu celkové přípojky“ tedy
tzv. plynovodní přípojky k HUP a nejedná se tedy o předem daný souhlas s jakýmkoliv
odběratelem, který se vyskytne za HUP, nemá tato interpretace předmětu smlouvy o výpůjčce
oporu v energetickém zákoně a nelze z ní dovozovat nutnost souhlasu stěžovatele k možnému
připojení odběratele k zapůjčeným plynovodním přípojkám.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, zda měl stavební úřad podle §62
odst. 1 písm. c) stavebního zákona vyžadovat po stavebníkovi souhlas stěžovatele jako
vlastníka plynovodu s připojením stavebníka na plynárenské zařízení, kdy stěžovatel podmínil
souhlas do doby uhrazení investičního příspěvku stavebníkem.
Výčet hlavních hledisek, s jejichž použitím stavební úřad obligatorně zkoumá obsah
žádosti o stavební povolení, je demonstrativním způsobem vymezen v ustanovení §62
stavebního zákona a jedná se přitom o jednotlivé okruhy chráněných veřejných zájmů. Podle
§62 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, stavební úřad ve stavebním řízení zejména
přezkoumá, zda je zajištěna komplexnost a plynulost výstavby, zda je zajištěno včasné
vybudování technického, občanského nebo jiného vybavení potřebného k řádnému užívání.
Stavební úřad tedy v rámci správního uvážení hodnotí mimo jiné i souladnost podkladů
předkládaných stavebníkem ohledně plynovodního připojení s obecně závaznými předpisy.
Ustanovení §59 odst. 8 písm. d) energetického zákona stanoví povinnost provozovatele
distribuční soustavy připojit k soustavě každého, kdo o to požádá a kdo splňuje podmínky
připojení stanovené Pravidly provozu. Podle ust. §68 odst. 6 energetického zákona
se Jihočeská plynárenská a.s. jako provozovatel plynovodní přípojky v rámci stavebního
řízení vyjádřila k technickým podmínkám, kdy na území plánované stavby rodinného domu
se již nachází nízkotlaký nebo středotlaký plynovod, což je rozhodné pro vydání stavebního
povolení pro stavbu rodinného domu na parcele č. 1968/3 v k.ú. Lišov. Písemný souhlas
se stavební činností v ochranném pásmu může podle §68 odst. 6 energetického zákona
totiž udělit jen fyzická nebo právnická osoba provozující příslušnou plynovodní přípojku,
nikoli vlastník plynovodní přípojky.
Podle §72 odst. 3 energetického zákona se smlouvou o připojení zavazuje
provozovatel přepravní soustavy, distribuční soustavy nebo podzemního zásobníku plynu
připojit k přepravní nebo distribuční soustavě nebo podzemnímu zásobníku plynu konečného
zákazníka a umožnit dodávku plynu; konečný zákazník se zavazuje uhradit mu podíl
na oprávněných nákladech na připojení.
Z uvedeného vyplývá, že k provádění prací v ochranném pásmu distribuční
plynárenské soustavy a ke smluvnímu vztahu o připojení k distribuční soustavě je rozhodné
vyjádření provozovatele distribuční soustavy. Zákonným kriteriem při hodnocení nezbytnosti
podkladu – souhlasu vlastníka plynovodní přípojky je nezbytnost takového podkladu
pro posouzení navrhované stavby a při hodnocení tohoto podkladu je pak nutné vyjít zejména
z ustanovení §62 stavebního zákona, který stanoví hlediska, z nichž je povinen stavební úřad
obsah žádosti, ale také jejich příloh, zkoumat. Stavební úřad tedy při přezkoumání podmínek
podle ust. §62 odst. 1 písm. c) stavebního zákona nepochybil, když nevyžadoval souhlas
vlastníka plynovodní přípojky a v rámci své působnosti dostatečně zkoumal zákonná hlediska
ust. §62 odst.1 písm. c) stavebního zákona, když vycházel toliko ze souhlasu provozovatele
distribuční soustavy. Nesouhlas vlastníka plynovodu se stavbou rodinného domu do doby
uhrazení investičního příspěvku stavebníka na jeho vybudování tak není důvodem
pro nevydání stavebního povolení, je rozhodné zda stavba odpovídá předpisům stavebním.
Při posuzování námitky stěžovatele, že absenci souhlasu stěžovatele jako vlastníka
plynovodního zařízení podmíněného uhrazením investičního příspěvku je nutno posuzovat
ve smyslu §137 odst. 3 stavebního zákona jako námitku občanskoprávní nutně vedoucí
k přerušení řízení a k odkázání stavebníka s vyřešením této námitky na civilní soud, uvážil
zdejší soud následovně.
Ustanovení §137 stavebního zákona upravuje postup stavebního úřadu při řešení
občanskoprávních a jiných námitek. Povinnost stavebního úřadu odkázat účastníka řízení
na soud a řízení přerušit je dána pouze v případě občanskoprávní námitky překračující
pravomoc stavebního úřadu, která by současně v případě její oprávněnosti měla za následek
nemožnost uskutečnění požadované stavby či jiného opatření. V ostatních případech
taková odkazovací povinnost stavebního úřadu dána není, a ten si může o námitce učinit
úsudek samostatně (byť pravomoc soudu rozhodovat o všech občanskoprávních námitkách,
které překračují pravomoc stavebního úřadu, tím není zpochybněna). O takovou situaci,
kdy oprávněná námitka by měla za následek nemožnost uskutečnění požadované stavby
se v případě stěžovatele nejedná, protože vyřešení otázky týkající se nutnosti souhlasu
vlastníka plynovodní přípojky spadající do oblasti práv závazkových, nemůže žádným
způsobem ovlivnit realizaci stavby, která byla předmětem stavebního řízení, a proto nebyly
splněny zákonné podmínky pro přerušení řízení ve smyslu citovaného ustanovení. Právní
vztahy mezi vlastníkem plynárenské soustavy a jejich provozovatelem vyplývající ze smlouvy
o výpůjčce jsou soukromoprávní povahy, jak správně naznal žalovaný i krajský soud
a v otázce uhrazení investičního příspěvku stavebníkem stěžovateli nezbývá než konstatovat,
že stěžovatel má možnost nárok na uhrazení investičního příspěvku stavebníka uplatnit
v řízení občanskoprávním.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody
kasační stížností stěžovatelem uplatněné podle ust. §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. nejsou
dány, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v dané věci náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 9. ledna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu