ECLI:CZ:NSS:2008:3.AS.9.2008:189
sp. zn. 3 As 9/2008 - 189
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. K.,
zastoupeného JUDr. Hanou Tichou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Olšanská 2,
Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2006, čj. SCPP-00157/C-CI-2006, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, č. j. 11 Ca 395/2006
- 154,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Hany Tiché se u r č u je částkou 5712 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 9. 2006, čj. SCPP-00157/C-CI-2006, zastavil žalovaný podle
§169 odst. 7 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“)
řízení ve věci žádosti žalobce (dále též „stěžovatel“) o povolení k trvalému pobytu na území
České republiky.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Usnesením
ze dne 7. 9. 2007, č. j. 11 Ca 395/2006 - 154, Městský soud v Praze tuto žalobu odmítl,
neboť žalobce proti rozhodnutí žalovaného nepodal odvolání, přičemž se však podle §5 s. ř. s.
lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných
opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Soud uvedl, že žalobce měl možnost podat
proti napadenému rozhodnutí odvolání, o čemž byl v napadeném rozhodnutí poučen. Podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud odmítne návrh, pokud je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle
§68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné
prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. Podle §168 zákona
č. 326/1999 Sb. se na řízení ve věci povolení k trvalému pobytu vztahují obecné předpisy
o správním řízení, tedy zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „spr. ř.“). Podle §76 odst. 5
spr. ř. měl žalobce možnost podat proti žalobou napadenému rozhodnutí odvolání. Podání
odvolání je jednou z podmínek přípustnosti správní žaloby, formulované jako vyčerpání řádných
opravných prostředků. Žalobce však navzdory poučení obsaženému v rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně odvolání nepodal. Soud proto žalobu s odkazem na ustanovení §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. a §68 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť žalobce proti rozhodnutí nepodal
odvolání, ačkoliv je zákon připouští a žalobce byl o možnosti jeho podání poučen.
Ve včasné a ustanovenou zástupkyní doplněné kasační stížnosti stěžovatel uplatnil
obsáhlé námitky zejména k vlastnímu předmětu správního řízení, neboť je přesvědčen,
že mu mělo být vydáno povolení k trvalému pobytu. Neumožnění žít v České republice považuje
stěžovatel za nespravedlivý zásah do svého soukromého a rodinného života. Odvolání
pak nepodal s ohledem na své zdravotní problémy a na základě důvěry v údajné doporučení
blíže nespecifikovaných pracovníků Ministerstva vnitra. V důsledku toho žalobce nevyhověl
základním požadavkům pro podání správní žaloby, čímž je do budoucna ohrožena jeho možnost
pobývat na území České republiky, kde dosud žil se svou rodinou ve společné domácnosti.
V tom stěžovatel spatřuje zásah do svých základních lidských práv. S ohledem na to stěžovatel
apeluje na možnost odstranění tvrdosti zákona a to tak, aby usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 7. 9. 2007, č. j. 11 Ca 395/2006 - 154, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel námitky žalobce vztahující se k meritu
věci a neztotožnil se ani s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení.
Nezákonnost, tedy nesprávné posouzení právní otázky, spočívá v tom, že je na správně zjištěný
skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní
norma, která je však nesprávně vyložena.
Podle §5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh
a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, pokud nestanoví
tento nebo zvláštní zákon jinak. Soudní řád správní tak důsledně zavádí tradiční žalobní řízení,
kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného
nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení. Nevyčerpání řádných opravných
prostředků žalobcem je za podmínek stanovených v §68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti
žaloby a takovou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu soud odmítne podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace
zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně
vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve svojí procesní dispozici, a teprve
po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních
rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv,
který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.
V souzené věci byla podána žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž byla zastaveno
řízení ve věci žádosti žalobce o udělení trvalého pobytu. Proti tomuto rozhodnutí bylo možno
podat odvolání, o čemž byl stěžovatel řádně poučen. Stěžovatel však této procesní možnosti
nevyužil a odvolání nepodal, což ostatně netvrdí ani v kasační stížnosti. Nekonkretizovaná
tvrzení stěžovatele o doporučeních blíže nespecifikovaných pracovníků Ministerstva vnitra,
aby odvolání nepodával, nepokládá soud za právně relevantní. Pokud jde o poukaz žalobce
na možné zmírnění tvrdosti zákona, je zapotřebí poukázat na to, že soudní řád správní nedává
správním soudům možnost prominutí nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním
řízení.
Městský soud v Praze tedy posoudil věc v souladu se zákonem, pokud za uvedené
procesní situace žalobu odmítl z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků; důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnosti jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Vzhledem k tomu,
že Nejvyšší správní soud rozhodl věc neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení
účastníků o složení senátu, nezabýval se již z důvodu nadbytečnosti návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť
neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením
o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli
byla pro toto řízení před soudem ustanovena soudem zástupkyní advokátka; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby spočívající
v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační stížnosti
ze dne 6. 12. 2007 [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dále 2 x 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna advokátky činí 4800 Kč.
Protože advokátka soudu doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují
se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna odvést z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč; odměna advokátky navýšená o daň tedy činí 5712 Kč. Zástupkyni
žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5712 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu