ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.103.2007:77
sp. zn. 3 Azs 103/2007 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Y. H., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou,
advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 10. 2006, čj. OAM-305/LE-03-03-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 31. 7. 2007, č. j. 58 Az 15/2006 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Bohdany Novákové se u r č u je částkou 4800 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 31. 7. 2007, č. j. 58 Az 15/2006 - 45, kterým
byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2006, čj. OAM-305/LE-
03-03-2006. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který
demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel namítá, že žalovaný nezjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností,
což obsáhle odůvodňuje tím, že žalovaný nezjistil dostatečné množství informací o Komunistické
straně Ukrajiny. Za situace, kdy stěžovatel v žádosti o udělení azylu na tuto skutečnost neodkázal,
a zmínku o možné činnosti pro tuto stranu uvedl teprve v pohovoru, lze odkázat na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40, www.nssoud.cz, podle
něhož „…pokud žadatel některé podstatné skutečnosti vůbec nezmíní ve své žádosti a zejména ve vlastnoručně
psaném prohlášení a uvede je až u pohovoru, nelze správnímu orgánu vytýkat, že k nim přistupuje s určitou mírou
pochybností. To platí spíše, jestliže žádost o azyl zároveň obsahuje sdělení, že jiné než uvedené důvody k podání
žádosti o azyl žadatele nevedly.“ V souzené věci se navíc žalovaný postavením této politické strany
na Ukrajině řádně zabýval. Pokud jde o odkaz stěžovatele na čl. 8 Evropské úmluvy, ukládající
každému respektování soukromého a rodinného života a dále na ochranu fyzické a morální
integrity každého, podle něhož návratu stěžovatele na Ukrajině brání hrozba blíže
nespecifikovaného špatného zacházení a rozvinutý rodinný život na území České republiky,
neboť zde má přítelkyni a hodlá se s ní oženit, pak Nejvyšší správní soud poukazuje
na to, že samotný úmysl oženit se na území České republiky není azylově relevantním tvrzením,
jak Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 24. 9. 2003, č. j. 7 Azs 3/2003 - 36,
www.nssoud.cz.
K názoru stěžovatele, že soud pochybil, pokud neodročil nařízené jednání, z něhož
se z důvodu pobytu na dovolené omluvil obecný zmocněnec žalobce, je zapotřebí uvést, že podle
ustálené rozhodovací praxe soudů není čerpání dovolené zástupcem účastníka řízení bez dalšího
důvodem pro odročení jednání. Nejvyšší správní soud podotýká, že v souzené věci navíc krajský
soud nařídil jednání v souladu s výslovným požadavkem zástupce žalobce z května roku 2007
až na červenec roku 2007, neboť zástupce žalobce byl v mezidobí služebně mimo území České
republiky. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil ani žalobce, a nevyužil tedy svého
práva jednat před soudem.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena soudem zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby
spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační
stížnosti ze dne 21. 9. 2007 [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dále 2 x 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna
advokátky činí 4800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu