ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.23.2008:62
sp. zn. 3 Azs 23/2008 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: T. L. M., zastoupeného Mgr. Petrem Novákem,
advokátem se sídlem Budějovická 608/108, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 5. 2007, čj. OAM-10-179/LE-BE03-BE07-2007, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2007, č. j. 46 Az 16/2007 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Petra Nováka se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 26. 7. 2007, č. j. 46 Az 16/2007 - 14, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2007, čj. OAM-10-179/LE-BE03-BE07-2007. Tímto
rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který
demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že nebyly řádně posouzeny důvody pro udělení
humanitárního azylu nebo doplňkové ochrany. Uvádí, že Vietnam opustil ve svých devatenácti
letech, a od té doby žije v České republice, kde má veškeré mezilidské vztahy. K tomu Nejvyšší
správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, např. na rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaný jako č. 244/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne
10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz, podle nichž v případě zamítnutí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné žalovaný již nezkoumá podanou žádost
z hlediska §14, resp. §14a zákona o azylu. Pokud jde o námitku, že stěžovateli, který podal
žalobu v českém jazyce, nebylo poučení o možnosti rozhodnout věc bez nařízení jednání zasláno
ve vietnamštině, pak Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že podle ustálené judikatury není
nutno zasílat stěžovateli cizí státní příslušnosti, jenž podal žalobu v českém jazyce, procesní
poučení v jeho mateřštině. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 3 Azs 119/2005 - 77, publikovaném jako č. 686/2005 Sb. NSS, pak „povinnost soudu vyzvat
stěžovatelku k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, v jazyce, jemuž stěžovatelka
rozumí, nemusí ani u cizinky vždy nezbytně znamenat nutnost překládat tuto výzvu do jejího mateřského jazyka.
Tato povinnost vzniká pouze v případě, kdy soud zjistí, že účastník řízení neovládá jazyk, v němž se vede
řízení.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby spočívající v první
poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ze dne
12. 2. 2008 [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dále 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových
výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna advokáta činí 4800 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu