ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.27.2008:62
sp. zn. 3 Azs 27/2008 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobkyně: S. Y., zastoupené JUDr. Drahomírou Janebovou
Kubisovou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 10.2007, č. j. OAM-10-468/LE-BE03-BE07-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2008, č. j. 48 Az 32/2007 – 24.
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky JUDr. Drahomíře Janebové Kubisové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 9026 Kč. Tato částka bude
jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci
tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 15. 10. 2007, č. j. OAM-10-468/LE-BE03-BE07-2007. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatelka svou žádost podala
ze stejných důvodů jako žádost předchozí, tedy kvůli obavám z jednání bývalého manžela a snaze
o legalizaci pobytu na území České republiky. Soud rovněž konstatoval, že žalovaný nepochybil,
jestliže v případě zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné dále nerozhodoval o udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu a doplňkové ochrany podle §14a tohoto zákona.
Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle
ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Namítla, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, ať už formou azylu
či doplňkové ochrany. V případě návratu do vlasti se obává pronásledování ze strany manžela,
který má kontakty na tamější mafii. Stěžovatelka má za to, že žádný z rozhodujících orgánů
dostatečně nezkoumal její situaci, a nezabýval se důvody pro udělení humanitárního azylu
ve smyslu §14 zákona o azylu. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádala o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
Krajského soudu v Praze byl vynesen dne 8. 1. 2008, tedy po účinnosti novely azylového
zákona č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. K otázce zjevně
nedůvodné žádosti o azyl podle §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu se Nejvyšší správní soud
již náležitě vyjádřil např. v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j. 7 Azs 10/2008 - 46, www.nssoud.cz;
k posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu v případě
zjevně nedůvodné žádosti pak v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ.
pod č. 244/2004 Sb. NSS, či v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71,
www.nssoud.cz. Otázkou problémů ze strany bývalých partnerů žadatelek o azyl se Nejvyšší
správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, č. j. 6 Azs 41/2004 - 67,
www.nssoud.cz.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně
podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek,
nerozhodoval Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu
s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační
stížnosti ve výši 6300 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 900 Kč podle
§13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále soud zástupkyni přiznal náhradu cestovného za cestu
na poradu se stěžovatelkou ve výši 184,60 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradu
za promeškaný čas za dvě půlhodiny v částce 200 Kč [§14 odst. 1 písm. a) ve spojení s odst. 3
advokátního tarifu], celkem tedy 7584,60 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Ustanovené
zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 9026 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu