ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.50.2008:82
sp. zn. 3 Azs 50/2008 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra
Průchy v právní věci žalobkyně: Z. K., zast. JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem
Palachova 14, Litoměřice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2007, čj. OAM-464/LE-05-P13-2006, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 28 Az 69/2007 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatelky JUDr. Petru Novákovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 9. 2007, čj. OAM-464/LE-05-P13-2006. Rozhodnutím
správního orgánu nebyla stěžovatelce k její žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. §12,
§13 a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud přisvědčil správnímu orgánu, že stěžovatelka nesplňuje podmínky udělení
azylu. Soud se zabýval tvrzením stěžovatelky o neposkytnutí adekvátní lékařské péče při porodu
dítěte či o problémech s umístěním jejích dětí do školky, přičemž zdůraznil, že se s žádostí
o pomoc neobrátila na příslušné orgány v zemi původu. Na základě shromážděných informací
pak dospěl k závěru, že problémy stěžovatelky mohly být zapříčiněny pouze excesy
místních orgánů či osob, nikoli cílenou politikou státu. Soud má dále za to, že požadavek
na registraci náboženských skupin nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu.
Při posouzení důvodů udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu soud nezjistil
překročení mezí správního uvážení nebo jeho zneužití. Dále se ztotožnil se závěrem žalovaného,
že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy podle §14a zákona
o azylu.
Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodu
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Uvedla, že krajský soud nesprávně aplikoval hmotné právo na uplatněné důvody
pro udělení azylu. Podle stěžovatelky z provedených důkazů vyplývá, že byla v Kazašské
republice příznivcem tzv. čistého islámu a byla zde proto šikanována ze strany policie a Výboru
národní bezpečnosti. Stěžovatelka se nyní obává, že by byla v případě návratu do vlasti uvězněna
pro svoji víru. Především však důvody svého odchodu a tedy žádosti o udělení azylu odvozuje
od problémů svého manžela. Stěžovatelka má za to, že prokázala, že ona a především její manžel
byli ze strany Policie Kazašské republiky a KNB opakovaně vystavováni ponižujícímu zacházení
ve smyslu ust. §14a odst. 2 zákona o azylu. Je přesvědčena, že lékaři v roce 1999 zanedbali svoji
povinnost z důvodu její víry a její dítě proto zemřelo. Ve školce jí dali najevo, že děti Vahabistů
nepřijmou. Připustila, že podle svého oblékání mohla být za Vahabistu považována. Stěžovatelka
dále zpochybnila věrohodnost informací o situaci v Kazachstánu, z nichž krajský soud vycházel.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 9. 4. 2008, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Postavením
vyznavačů tzv. čistého islámu v Kazachstánu se Nejvyšší správní soud již podrobně zabýval
např. v rozsudku ze dne 24. 4. 2008, č. j. 7 Azs 12/2008 - 98, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 10. 6. 2008, č. j. 8 Azs 23/2008 - 75, www.nssoud.cz. K otázce zjišťování skutkového
stavu relevantního pro posouzení žádosti o azyl a významu zpráv o stavu dodržování lidských
práv v zemi původu žadatele se vyjádřil např. v rozsudku ze dne 30. 11. 2006, č. j. 4 Azs 264/2005
- 68, www.nssoud.cz; k důvodnosti kasační stížnosti, v níž stěžovatel namítá, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu, pak např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76,
www.nssoud.cz.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně podle
§104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona
o azylu má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti
stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální
částky 600 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu