ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.9.2008:34
sp. zn. 3 Azs 9/2008 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Marie Turkové, v právní věci žalobce: nezl. A.-E. P.-o., zastoupený zákonnou
zástupkyní G. A., právně zastoupený Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem Joštova 4,
Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2005, č. j. OAM -1493/VL-10-HA08-2005, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2007, č. j. 64 Az
111/2005 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2005, č. j. OAM-1493/VL-10-HA08-2005.
Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatel neuvedl
žádné skutečnosti svědčící o pronásledování ve smyslu ust. §12 zákona o azylu. Důvodem jeho
žádosti o azyl byla snaha o legalizaci pobytu na území ČR.
Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle ust.
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Uvedl, že o udělení azylu žádal zejména z humanitárních důvodů a kvůli sloučení rodiny.
Na území České republiky má od 20. 1. 1999 povolen trvalý pobyt bratr stěžovatele,
který je umístěn v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Kontakt s rodinou je pro jeho
rozvoj velmi přínosný, sociální pracovnice Domova přitom jeho vycestování z České republiky
nedoporučují. Stěžovatel má za to, že správní rozhodnutí postrádá přesvědčivé odůvodnění
neudělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu. Přestože na udělení azylu z tohoto
důvodu není právní nárok, je správní orgán povinen i tento výrok řádně odůvodnit. Tuto námitku
uplatnil již v žalobě podané krajskému soudu, ten však k jeho tvrzením nepřihlédl. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě byl vynesen dne 17. 8. 2007, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížn ost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených
v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti –
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou, zda je správní orgán povinen posoudit důvody pro udělení humanitárního azylu podle §
14 zákona o azylu v případě zjevně nedůvodné žádosti, se Nejvyšší správní soud již dostatečně
zabýval v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č . j. 2 Azs 47/2003-130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS,
či v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č . j. 4 Azs 35/2003-71, www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru ,
že pokud je žádost o azyl zamítnuta ve zkráceném řízení v souladu s §16 zákona o azylu,
je tím vyloučeno rozhodnutí podle §12 zákona o azylu, jakož i posuzování splnění podmínek
ustanovení §14 zákona o azylu, které je podmíněno právě negativním výrokem opírajícím
se o ustanovení §12.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě
nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu náklad ů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu