ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.126.2008:121
sp. zn. 4 Ads 126/2008 - 121
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Š. S., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 3 Cad 52/2004 -
106,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2005, č. j. 3 Cad 52/2004 - 60, zamítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2004, č. X, a rozhodl dále, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaná
přiznala žalobci od 13. 4. 2004 předčasný starobní důchod podle §31 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a podle čl. 20 Smlouvy mezi Českou
republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení č. 267/1997 Sb., a to ve výši 996
Kč měsíčně.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas kasační stížnost ze dne 2. 12. 2005
a konstatoval podjatost soudkyně JUDr. Jitřenky Kopecké.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j. 3 Cad 52/2004 - 87, ustanovil
zástupkyní žalobce pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátku,
která podáním ze dne 22. 8. 2006 doplnila kasační stížnost.
Podáním ze dne 1. 9. 2006 požádala ustanovená zástupkyně žalobce o zrušení ustanovení
podle §20 zákona o advokacii, neboť žalobce jí neposkytoval potřebnou součinnost
a svými urážkami narušil nezbytnou vzájemnou důvěru. K tomuto podání mimo jiné přiložila
dopis, který jí zaslal žalobce a v němž uvedl, že Mgr. Dřímalová nezískala jeho plnou důvěru,
a proto ji nepovažuje za svou zástupkyni v této věci.
Podle úředního záznamu na č. l. 104 byla tato věc, do 31. 3. 2008 projednávaná
JUDr. Jitřenkou Kopeckou, přidělena JUDr. Miroslavě Hrehorové.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2008, č. j. 3 Cad 52/2004 - 106, zprostil
Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátku povinnosti zastupovat žalobce v řízení o kasační stížnosti
(výrok I.) a přiznal jí odměnu v částce 650 Kč, která jí bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní
moci rozhodnutí (výrok II.).
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které namítal neoprávněnost a protiprávnost přiznání odměny ve výši 650 Kč Mgr. Dagmar
Dřímalové, advokátce. Konstatoval, že podjatá a stranící soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová
v tomto usnesení uvádí nepravdivé údaje (že měl urážlivým způsobem napadnout přidělenou
advokátku ex offo). Stěžovatel zdůraznil, že důvodem narušení důvěry mezi ním a advokátkou
bylo, že odmítla písemně potvrdit 100% zastoupení jeho osoby před soudem. Stěžovatel
dále označil rozsudek ve věci za rasově diskriminační, vydaný podjatou soudkyní ve prospěch
jejího kolegy působícího u žalované.
Dne 28. 8. 2008 předložil Městský soud v Praze spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Podle §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo,
nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele a dospěl k závěru,
že je nepřípustná.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech
řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel nezpochybňuje výrok I. napadeného
usnesení, neboť sám zdůrazňuje narušení důvěry mezi ním a ustanovenou advokátkou. Stěžovatel
napadá pouze výrok II., jímž byla Mgr. Dagmar Dřímalové, advokátce přiznána odměna
za zastupování.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím o nákladech řízení
je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení.
Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti
zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení (§35 odst. 7
s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne [§46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s.] (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 76/2003 - 41,
ze dne 22. 4. 2004, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 644/2005, www.nssoud.cz).
Výrok II. napadeného usnesení je výrokem o přiznání odměny ustanovené zástupkyni
za zastupování stěžovatele, což podle citovaného judikátu znamená, že mimo veškerou
pochybnost jde o výrok o nákladech řízení.
V další části kasační stížnosti stěžovatel namítá nepravdivost údajů uvedených
v rozhodnutí, a to konkrétně tvrzení, že urážlivým způsobem napadl přidělenou advokátku
ex offo. Tato námitka směřuje pouze proti jednomu z důvodů rozhodnutí o zproštění advokátky
povinnosti stěžovatele zastupovat, přičemž stěžovatel evidentně s výrokem I. napadeného
usnesení souhlasí.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná kasační
stížnost směřuje jen proti výroku o nákladech řízení a proti důvodům rozhodnutí soudu,
tedy je nepřípustná.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele ze dne 28. 4. 2008 podanou
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 3 Cad 52/2004 - 106, podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl jako nepřípustnou ve smyslu §104
odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nemůže ponechat bez povšimnutí procesní pochybení,
jichž se Městský soud v Praze v tomto řízení dopustil. Soud měl především předložit spis
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Jitřenky
Kopecké, a to neprodleně poté, kdy byla tato námitka vznesena (v kasační stížnosti ze dne
2. 12. 2005, doručené soudu dne 5. 12. 2005). Nejvyššímu správnímu soudu je známo,
že JUDr. Jitřenka Kopecká již není soudkyní Městského soudu v Praze, a proto nemá smysl
rozhodovat o jejím vyloučení z projednávání a rozhodování v této věci. Její případná podjatost
tak může být předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu jen jako důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podané proti rozsudku ze dne 1. 11. 2005.
Další pochybení lze spatřovat v tom, že Městský soud v Praze rozhodl o ustanovení
Mgr. Dagmar Dřímalové, advokátky, aniž o to stěžovatel požádal, ačkoliv v §35 odst. 8 s. ř. s.
je jednoznačně stanoveno, že předseda senátu může navrhovateli (zde stěžovatel) ustanovit
zástupce na návrh. Usnesení o ustanovení zástupkyně nebylo napadeno kasační stížností,
proto je Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumávat. Zmíněné pochybení bylo následně
zhojeno tím, že ustanovená zástupkyně byla zproštěna povinnosti stěžovatele zastupovat.
Při vědomí těchto nedostatků by měl Městský soud v Praze v dalším řízení bezodkladně
předložit spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně
JUDr. Miroslavy Hrehorové, obsažené v kasační stížnosti ze dne 28. 4. 2008, a následně vyzvat
stěžovatele k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku ze dne 1. 11. 2005 včetně příslušných poučení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu