ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.132.2007:51
sp. zn. 4 Ads 132/2007 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: E. M., zast.
JUDr. Janem Pavlokem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 391/7, Praha 1, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2007, č. j. 33 Cad 46/2007 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku
Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 30. 7. 2007, č. j. 33 Cad 46/2007 – 29,
(dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí
žalované ze dne 6. 3. 2007, č. X, kterým žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní
důchod, a to z důvodu nesplnění podmínek plné invalidity.
V žalobě stěžovatelka uváděla, že od 17. 2. 2006 je na nemocenské, z níž vyčerpala celou
podpůrčí dobu v délce jednoho roku. Při kontrolních prohlídkách na Okresní správě sociálního
zabezpečení ve Zlíně (dále jen „OSSZ ve Zlíně“) jí bylo MUDr. Z. F. doporučeno, aby si podala
žádost o plný invalidní důchod. Stěžovatelka tvrdila, že stejná lékařka její žádost zamítla, přičemž
jí ani své rozhodnutí nedoručila a tím porušila §95 zákona č. 582/1991 Sb. Rozhodnutí žalované
pak bylo podle jejího názoru vydáno bez znalosti jejího skutečného zdravotního stavu pouze na
základě nedostatečných a záměrně zkreslených podkladů MUDr. Z. F., která podle názoru
stěžovatelky spolu s ošetřující lékařkou MUDr. J. D. zdržovala projednání žádosti o plný invalidní
důchod tak, aby se projednala a následně rozhodla v co nejpozdějším termínu. Stěžovatelka dále
poukázala na údajné sdělení svých odborných lékařů, že její zdravotní stav je nevyléčitelný a
schopnost zapojit se do pracovního procesu je naprosto vyloučená. Trpí obrovskými
nesnesitelnými bolestmi, pro které není schopna pracovat. Stěžovatelka napadla i samotné
zdravotní posouzení provedené OSSZ ve Zlíně, neboť podle jejího názoru nevzala OSSZ ve
Zlíně, ani žalovaná, v potaz ustanovení §39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. Navrhla, aby její
zdravotní stav byl posouzen formou znaleckého posudku v řízení před soudem a byla provedena
další odborná vyšetření k řádnému zjištění jejího skutečného zdravotního stavu. V závěru žaloby
stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalované a přiznání plného invalidního
důchodu s účinností od 16. 2. 2007. Jako „alternativní výrok“ stěžovatelka označila návrh na
případné přiznání částečného invalidního důchodu. Požádala také o stanovení povinnosti MUDr.
Z. F. a MUDr. J. D. omluvit se stěžovatelce za své chování.
O žalobě rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem ze dne 30. 7. 2007,
č. j. 33 Cad 46/2007 - 29, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení věci vyšel ze závěrů posudku
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště Brno
(dále jen „PK MPSV“) ze dne 21. 6. 2007. Dále soud vycházel z lékařské dokumentace žalobkyně
vedené u OSSZ ve Zlíně. Ze zdravotního posouzení OSSZ ve Zlíně krajský soud zjistil,
že u stěžovatelky se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený vícečetnými
onemocněními, v jejichž popředí je tenzní cephalea s podílem cervikokranialgie při spondylosních
změnách C páteře. Tato onemocnění dle lékařského posouzení OSSZ způsobovala u stěžovatelky
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %. Z posudku PK MPSV v Brně
ze dne 21. 6. 2007 krajský soud zjistil, že PK MPSV vycházela jak z podkladové dokumentace
OSSZ ve Zlíně, tak i z nálezu praktické lékařky MUDr. J. D. ze dne 2. 2. 2007, nálezů interních,
rehabilitačních, CT páteře, nálezů kardiologických a neurologických, jakož i zpráv z hospitalizace
z února 2007. Soud vyhodnotil anamnézu stěžovatelky včetně povolání a momentální pracovní
neschopnosti. Dále zjistil, že již od roku 2006 byla stěžovatelka léčena pro potíže s krční páteří a
bolestmi hlavy, byly provedeny operace syndromu karpálního tunelu obou rukou,
avšak bez jakýchkoliv funkčních deficitů. Stěžovatelka absolvovala v té době rehabilitaci a byla
vyšetřena pro syndrom spánkové apnoe. U stěžovatelky se projevovaly bolesti hlavy
kombinovaného původu vertebrogenního při degenerativních změnách krční páteře a svalové
dysbalanci a byla přítomna i složka tenzní. Krajský soud z posudku zjistil, že zdravotní stav
stěžovatelky byl posouzen stejně jako OSSZ ve Zlíně, tedy podle přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), podle kapitoly XV., oddílu F,
položky 2, písm. b) s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25 %. Pro
hodnocení podle písm. c), d) a e) citované položky nebyly dány podmínky. Dále se soud zabýval
námitkami stěžovatelky uvedenými v žalobě. Především konstatoval, že nárok na získání plného
invalidního důchodu, o nějž stěžovatelka usilovala, je spojen se zdravotním stavem intenzity plné
invalidity, která je definována v ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění tak, že
pojištěnec je plně invalidní tehdy, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro
zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Dále
krajský soud interpretoval příslušná ustanovení vyhlášky, která stanovují mechanismus určení
rozhodujícího zdravotního postižení a způsob určení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti (§6 vyhlášky). Poté vyhodnotil posudek OSSZ ve Zlíně a posudek
PK MPSV co do jejich přesvědčivosti a úplnosti, a obsahově je porovnal, přičemž shledal,
že jsou shodné co do popisu zdravotních obtíží stěžovatelky, jejich objektivního vyhodnocení i
závěru o základní příčině nepříznivého zdravotního stavu. Zvláštní pozornost věnoval krajský
soud hodnocení posudku PK MPSV, který podle jeho názoru splňuje kritéria podrobnosti a
srozumitelnosti, a proto o jeho závěrech krajský soud nepochyboval. Z toho důvodu pak neměl
ani důvod vyhovět návrhu stěžovatelky, aby ve věci byl ustanoven znalec. Jako obiter dictum
krajský soud uvedl, že se nezabýval námitkami žalobkyně týkajícími se nemocenského pojištění,
neboť v této věci bylo vydáno samostatné rozhodnutí s patřičným poučením o odvolání.
Rovněž se soud nezabýval námitkou žalobkyně, že OSSZ ve Zlíně jí rozhodnutí
o jejím zdravotním stavu nedoručila a tím porušila ustanovení §95 zákona č. 582/1995 Sb.
Přitom poukázal na to, že se nejednalo o rozhodnutí, nýbrž o lékařský posudek, který není
jako takový soudem přezkoumatelný. Na základě uvedených skutečností dospěl krajský soud
k závěru, že posouzení zdravotního stavu ze strany OSSZ ve Zlíně bylo shodné s posouzením
zdravotního stavu PK MPSV v Brně, obě posouzení považuje za přesvědčivá, a proto vzal
za prokázané, že stěžovatelka k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu
nesplňovala podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu s odkazem na ustanovení §39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z uvedených důvodů krajský soud shledal, že žaloba
stěžovatelky nebyla důvodná, a proto ji zamítl.
V kasační stížnosti podané proti napadenému rozsudku brojí stěžovatelka především
proti tomu, že krajský soud odůvodnil zamítnutí žaloby tím, že uznal za stěžejní důkaz posudek
PK MPSV v Brně ze dne 21. 6. 2007. V tom spatřuje stěžovatelka vadu řízení před soudem,
která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka argumentuje tím,
že soudu již v průběhu řízení (sdělením ze dne 21. 6. 2007) oznámila, že s posudkem
vypracovaným PK MPSV v Brně na žádost krajského soudu nesouhlasí a považuje
jej za nehodnověrný, jednostranný a zavádějící. Z toho důvodu žádala soud o ustanovení znalce,
který by provedl nezávislé šetření a následně vypracoval znalecký posudek, který by sloužil
jako důkazní materiál ve věci. Stěžovatelka je toho názoru, že pokud znalec ustanoven nebyl,
nemohl soud celou záležitost objektivně posoudit. Soud tedy nevzal v potaz návrh stěžovatelky
a neposoudil celou věc objektivně. Další zásadní námitkou stěžovatelky bylo tvrzení, že krajský
soud se vůbec nevyrovnal s tím, že obě komise spadají pod jednu organizaci a o jejich vzájemné
nezávislosti tak existují pochybnosti, které měl nezávislý znalecký posudek vyvrátit.
Z těchto důvodů stěžovatelka požádala o zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení krajskému
soudu k dalšímu řízení s tím, že nařídí vypracování nového nezávislého posudku
jím ustanoveným soudním znalcem.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 12. 10. 2007 stěžovatelka prostřednictvím
svého zvoleného zástupce (advokáta) pouze zopakovala svou námitku, že jí nebylo poskytnuto
právo na spravedlivý proces tím, že nebyl ustanoven znalec k objektivnímu přezkoumání jejího
zdravotního stavu, a soud tak nemohl věc objektivně posoudit. Zopakovala rovněž svou námitku
zpochybňující nezávislost PK MPSV při posuzování zdravotního stavu.
Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu žalované následující relevantní okolnosti:
Ve spise je založen záznam o jednání OSSZ ve Zlíně ze dne 21. 2. 2007,
podle něhož stěžovatelka nebyla shledána při posouzení zdravotního stavu plně invalidní
podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ani částečně invalidní dle §44 odst. 1 a 2
téhož zákona. U stěžovatelky byla diagnostikována tenzní cephalea s podílem cervikokranialgie
při spondylosních změnách C páteře a také stav po uvolnění kompresivní neuropathie n. mediani
v oblasti karpálních tunelů. Dalšími chorobami, které byly u stěžovatelky rozpoznány, byly
chronická rhinitis vasomotorica, rhonchopathie, syndrom spánkové apnoe těžkého stupně
AHI 40, hypothyreosa a postmenopausální osteoporoza na substituci. Stěžovatelka prodělala
hysterectomii pro myom, operaci zevních hemorhoidů, excizi benigního tumoru z obou prsů.
Dále byly stručně zrekapitulovány lékařské zprávy z ortopedické ambulance, rentgenologických
nálezů a rehabilitace. Diagnóza byla posudkově zhodnocena tak, že se jedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav zaviněný bolestí hlavy z více příčin. Kromě tenzního charakteru
se nejvíc spolupodílí na bolestech hlavy důsledky spondylosních změn krční páteře,
podle CT vyšetření se zúžením páteřního kanálu a impresí osteofytů na durálním vaku,
avšak bez kořenového postižení. Kromě toho se na bolestech hlavy podle názoru OSSZ ve Zlíně
spolupodílí nedávno diagnostikovaný těžký syndrom spánkové apnoe, který anamnesticky trvá
asi rok a nezpůsobuje poruchu plicních funkcí. Jako rozhodující příčinu zdravotního stavu
stěžovatelky vyhodnotila OSSZ postižení krční páteře, které posoudila podle kapitoly XV
oddílu F položky 2 písm. b) v rozmezí poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
v rozmezí 15 – 25 %. Záznam o jednání je podepsán stěžovatelkou, čímž stěžovatelka potvrdila,
že byla s výsledky lékařského posouzení seznámena a poučena o možnostech dalšího postupu.
Z lékařských nálezů založených ve spise vyplývá, že stav stěžovatelky po operaci
karpálních tunelů byl shledán velmi dobrý. Z osteologického nálezu MUDr. M. Š. vyplývá, že
v důsledku posmenopauzální osteoporozy není pro stěžovatelku vhodná práce s rizikem úrazu,
fraktury, či práce fyzicky namáhavá s vynuceným tempem či rizikem pádu. Z propouštěcí zprávy
z Nemocnice ve Zlíně ze dne 16. 2. 2007 je zřejmé, že u stěžovatelky přetrvával syndrom
spánkové apnoe těžkého stupně AHI 40, rhinitis chronica vasomotica, rhonchopathie a
cervicocranialgie a tenzní cefalea.
Rozhodnutím žalované ze dne 6. 3. 2007, č. 526 012 364, byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku OSSZ ve Zlíně ze dne
21. 2. 2007 není stěžovatelka plně invalidní, neboť pokles její schopnosti soustavné výdělečné
činnosti činí pouze 25%.
V soudním spisu je založen posudek PK MPSV v Brně ze dne 21. 6. 2007,
který si vyžádal krajský soud. V posudku je uvedeno, že PK MPSV vycházela z podkladové
dokumentace stěžovatelky (nálezy jsou konkrétně v posudku označeny) a zdravotní dokumentace
praktické lékařky. Z anamnézy zdravotního stavu stěžovatelky vyplývá, že hlavním problémem
je bolest hlavy, která souvisí s častým znehybněním krční páteře. Kromě toho má pooperační
následky v podobě otoků rukou. Dále trpí poruchami spánku a chvilkovými zástavami dechu.
PK MPSV stanovila diagnózu vzhledem k subjektivním obtížím stěžovatelky a zjištění
z lékařských zpráv na bolesti hlavy vertebrogenního původu s podílem tenzní složky,
postmenopauzální osteoporózu bederní páteře, syndrom spánkové apnoe a sníženou činnost
štítné žlázy kompenzovanou léčbou. Stěžovatelka byla vyšetřena i při jednání PK MPSV,
a to se zřetelem na projevy diagnostikovaných onemocnění. Při tomto vyšetření nebyly zjištěny
parézy ani dolních, ani horních končetin, pouze akrálně jemný třes při poloze horních končetin
na výdrž, jinak motorické funkce rukou byly shledány v normálu. V posudkovém hodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky PK MPSV uvedla, že se u posuzované k datu napadeného
rozhodnutí jednalo o bolesti hlavy kombinovaného původu, a to jednak vertebrogenního původu
při degenerativních změnách krční páteře a svalové dysbalanci, ale také původu tenzního.
Příčinou byla shledána porucha funkce jednoho úseku páteře s projevy cervikokraniálního
syndromu s omezením pohybu postiženého úseku, omezením pro vynucené polohy a fyzicky
náročné aktivity. Podle názoru PK MPSV nešlo o středně těžké postižení více úseků páteře.
Osteoporóza v oblasti bederní páteře byla bez funkčních poruch a patologických fraktur,
takže nezpůsobovala dle PK MPSV pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Po operaci
syndromu karpálního tunelu obou rukou byl stav upraven bez funkčního deficitu. Syndrom
spánkové apnoe při zavedené léčbě také podle vyhodnocení PK MPSV nesnižoval schopnost
výkonu soustavné výdělečné činnosti. Z těchto důvodů dospěla PK MPSV k závěru,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky byla k datu
vydání napadeného rozhodnutí porucha funkce krční páteře s bolestmi hlavy. Proto PK MPSV
stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle ustanovení kapitoly XV,
oddílu F, položky 2, písmene b) přílohy č. 2 vyhlášky na 25%. Horní hranici rozpětí dané položky
zvolila PK MPSV vzhledem k udávané časté frekvenci bolesti hlavy. K dalšímu zvýšení
hodnocení PK MPSV neshledala objektivní podklady.
Z vyjádření stěžovatelky ze dne 16. 7. 2007, jímž se stěžovatelka omluvila z nařízeného
jednání, vyplývá, že znovu požádala krajský soud o ustanovení znalce. Dále stěžovatelka tvrdila,
že není schopna se vrátit do pracovního procesu, neboť u ní přetrvávají silné bolesti. Žádala,
aby pokračovala výplata nemocenského (jehož podpůrčí doba již vypršela), anebo aby jí byl
přiznán alespoň částečný invalidní důchod, neboť jí zdravotní stav ztěžuje obecné životní
podmínky. Posudkový závěr PK MPSV považovala stěžovatelka za tendenční a poukázala na to,
že její zdravotní stav odůvodňuje podřazení pod kapitolu XV., oddíl F, položku 2, písm. c)
vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti namítala jako stěžejní kasační námitku, že došlo
v řízení před soudem k jiné vadě řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Tuto vadu stěžovatelka spatřovala jednak v tom, že krajský
soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 21. 6. 2007 jako hlavní důkaz a považoval závěry
v něm uvedené za prokázané. Tento závěr stěžovatelka zpochybnila tvrzením, že posudek
PK MPSV ze dne 21. 6. 2007 není dostatečně hodnověrný a objektivní. Proto navrhovala
ustanovení znalce, což ovšem krajský soud neučinil s poukazem na přesvědčivost a úplnost
posudku PK MPSV a shodu jeho závěrů se závěry posudku OSSZ ve Zlíně.
Nejvyšší správní soud v rámci posouzení této námitky považuje za nutné nejprve
poukázat na platnou právní úpravu postavení a činnosti Lékařské posudkové služby
a zejména úlohu posudků vyhotovených posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních
věcí (dále jen „MPSV“) v řízení o důchodových dávkách, jak je upravena platným právem
a jak ji vykládá i ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. Podle ustanovení §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, posuzuje MPSV zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Za tímto účelem zřizuje MPSV své posudkové
komise. Jak Nejvyšší správní soud již dříve vícekrát judikoval, s posudkem posudkové komise
MPSV může soud nakládat jako s důkazem stěžejním za předpokladu, že tento posudek splňuje
požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, přístupné na www.nssoud.cz). Je ustáleným právním
názorem Nejvyššího správního soudu, že ve věcech týkajících se posouzení invalidity
posudkovými komisemi MPSV soud není povinen provádět další důkazy, je-li z posudku
PK MPSV zřejmý zdravotní stav a jeho ohodnocení vzhledem k podmínkám invalidity
posuzovaného účastníka řízení. Případné další důkazy (tj. zejména přibrání znalce z příslušného
oboru medicíny) jsou zapotřebí pouze tehdy, nesplňuje-li posudek požadavek celistvosti, úplnosti
a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, dále rozsudek ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50,
viz www.nssoud.cz).
V posuzované věci se Nejvyšší správní soud k námitce stěžovatelky zabýval obsahem
i výše uvedenými náležitostmi posudku PK MPSV ze dne 21. 6. 2007 a zároveň zkoumal,
zda tento posudek komplexně potvrzuje posudkové hodnocení i závěry provedené OSSZ
ve Zlíně. Oba posudky shodně určily jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky poruchu funkce krční páteře s bolestmi hlavy, které mají
vertebrogenní a tenzní původ. Ostatní onemocnění shledané u stěžovatelky byla hodnocena
jako posudkově méně významná, což znamená, že tvořila kontext posudkové úvahy vzhledem
k rozhodující příčině nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky. Stejný poznatek Nejvyšší
správní soud získal o míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, která u obou
posudků činila maximálně 25%, přičemž hodnocení bylo provedeno podle stejného ustanovení
přílohy č. 2 k vyhl.č. 284/1995 Sb. Posudkové hodnocení v obou případech odpovídalo
ustanovení kapitoly XV., oddílu F, položky 2 písm. b) přílohy č. 2, přičemž je z obou posudků
zřejmé, že se v případě stěžovatelky nejednalo o středně těžké postižení páteře,
které by odůvodňovalo vyšší posudkové zhodnocení dle písm. c) téže položky citované přílohy.
Nejvyšší správní soud proto shledal, že oba předmětné posudky vyznívají obsahově naprosto
shodně a nejsou v nich žádné zřejmé rozpory, které by snižovaly míru jejich hodnověrnosti
a přesvědčivosti.
Konkrétně k posudku PK MPSV ze dne 21. 6. 2007 Nejvyšší správní soud uvádí,
že tento posudek vycházel z kompletní lékařské dokumentace stěžovatelky a přešetření
jejího zdravotního stavu při jednání komise. Posudkové hodnocení je vztaženo
k diagnostikovaným onemocněním a vyrovnává se přesvědčivým způsobem s každým z nich.
Rovněž i mechanismus určení rozhodujícího posudkově významného postižení provedla komise
jasně a srozumitelně, přičemž zároveň i zdůvodnila, z jakých důvodů hodnotila pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky při horní hranici předmětného ustanovení vyhlášky
a proč nesáhla k možnosti zvýšit míru poklesu dále zvýšit. Námitku stěžovatelky směřující
k tomu, že posudek PK MPSV ze dne 21. 6. 2007 je nepřesvědčivý a jednostranný již z povahy
věci, neboť jak posudkové lékařky OSSZ, tak i posudková komise MPSV jsou součástí jedné
organizace, je třeba označit za nepřípadnou. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zastává
názor, že jelikož jsou posudkové komise MPSV ze zákona povolány k tvorbě posudků
pro soudní přezkum rozhodnutí v důchodových věcech, nelze dovozovat neobjektivnost
jejich posudků jen proto, že jsou součástí hierarchie orgánů provádějících sociální zabezpečení.
Kromě toho, posudkové komise jsou organizační součástí MPSV, které je pouze dozorujícím
a kontrolním orgánem žalované, nikoliv přímým nadřízeným orgánem okresních správ sociálního
zabezpečení, v rámci nichž vykonávají svou působnost posudkoví lékaři. Svěřená pravomoc
ke tvorbě posudků pro přezkumné řízení soudní je tedy podle názoru Nejvyššího správního
soudu logickým důsledkem hierarchického postavení těchto správních orgánů.
Nelze tak bez dalšího tvrdit, že jde o součást jedné organizace a že fakt organizačního začlenění
posudkových komisí do struktury MPSV způsobuje nižší nezávislost a objektivitu jejich posudků.
Z uvedených důvodů došel Nejvyšší správní soud k závěru, že námitky stěžovatelky vůči
hodnověrnosti, nezávislosti a objektivitě posudku PK MPSV ze dne 21. 6. 2007 nejsou důvodné.
Tento posudek podle názoru jmenovaného soudu naopak splňuje kritéria přesvědčivosti, úplnosti
a celistvosti, což znamená, že mohl splnit v hodnotící úvaze krajského soudu roli důkazu
stěžejního.
Z tohoto pohledu se ukazuje jako nepřípadná i námitka stěžovatelky, že krajský soud
nevyhověl návrhu na ustanovení znalce z oboru medicíny a vyhotovení znaleckého posudku,
který by mohl prokázat podle názoru stěžovatelky její zdravotní stav objektivně a nezávisle.
Nejvyšší správní soud pouze připomíná, že stěžovatelka v řízení před krajským soudem měla sice
právo takový důkaz navrhnout, krajský soud však neměl povinnost tomuto návrhu vyhovět.
Podle obecného pravidla pro dokazování obsaženého v ustanovení §52 odst. 1 s. ř. s. platí,
že soud rozhodne, které z navržených důkazů provede. V souladu s ustanovením §77 odst. 2
věta první s. ř. s. pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu platí, že soud v rámci
dokazování může zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem, neupraví-li
zvláštní zákon a rozsah a způsob dokazování jinak. Zvláštním zákonem je v tomto případě zákon
č. 582/1991 Sb., jehož výše citované ustanovení §4 odst. 2 představuje kogentní příkaz
přezkoumání zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV. Z toho vyplývá, že krajský soud byl
v předmětném řízení povinen provést pouze důkaz posudkem PK MPSV ze dne 21. 6. 2007,
nikoliv však důkaz znaleckým posudkem. Vzhledem k tomu, že tento posudek splnil všechna
potřebná kritéria k tomu, aby z něho bylo možno vycházet jako ze zdroje objektivního hodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky, není vadou řízení, když se krajský soud spokojil pouze s tímto
posudkem. Proto považuje Nejvyšší správní soud i tuto námitku za nedůvodnou.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že ani Ústavní soud
v nálezu II. ÚS 92/95 neshledal protiústavnost úpravy uvedené v §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., mimo jiné i s ohledem na složení posudkových komisí upravené v §3
vyhl.č. 182/1991 Sb. Připustil provedení znaleckých posudků v řízení o dávce důchodového
pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, avšak v případě, kdy bude
nutno odstranit pochybnost ve zjištění skutkového stavu. Tato situace však se zřetelem k výše
uvedenému v posuzované věci nenastala.
Pokud jde o stěžovatelčina žalobní tvrzení týkající se nesprávného postupu posudkových
lékařek OSSZ, které nota bene stěžovatelka v kasační stížnosti již nezopakovala, Nejvyšší správní
soud jen pro úplnost a nad rámec nutného odůvodnění uvádí, že je v tomto ohledu třeba plně
odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž krajský soud na tato tvrzení reagoval
a odkázal stěžovatelku na případnou možnost podat námitku podjatosti prostřednictvím
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu