ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.4.2008:65
sp. zn. 4 Ads 4/2008 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. R., zast. JUDr.
Sášou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Zatloukalova 35, Brno, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2007, č. j. 22 Cad 59/2007 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení svým rozhodnutím ze dne 1. 3. 2007, č. X,
zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“). V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 2. 2007, není žalobce
plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40%. Podle §39 zákona o důchodovém
pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%. Žalovaná uzavřela,
že žalobci nadále náleží částečný invalidní důchod.
V podané žalobě žalobce namítl, že žalovaná a posudkový lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou, při posuzování míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti nedostatečně zjistili skutkový stav a nedostatečně zohlednili všechny zásadní skutečnosti,
které mají vliv na schopnost žalobce vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Podle žalobce
je nutné vycházet nejen z jeho zdravotního stavu, ale i z toho, zda a jak je na své zdravotní potíže
adaptován a je třeba rovněž posoudit jeho schopnost vykonávat pracovní činnost způsobem
a v mezích, které jsou normální v daném sociokulturním prostředí. Žalovaná se podle názoru
žalobce nevypořádala s tím, že se neobejde bez pomoci své matky, která je jeho opatrovnicí
a jen díky tomu je schopen výdělečné činnosti. Pečuje tak o něj jeho matka, která má sama
zdravotní problémy a navíc se stará ve společném bytě o svou matku. S ohledem
na tyto skutečnosti proto žalobce navrhl, aby bylo rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2007,
č. 621 007 1494, zrušeno a věc jí vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 10. 2007, č. j. 22 Cad 59/2007 - 40, žalobu
žalobce napadající shora uvedené rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění soud uvedl,
že vycházel ze shodných skutkových a posudkových zjištění učiněných posudkovými komisemi
Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně a Hradci Králové, kde byla stanovena míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle kapitoly V, položky 6 písm. a) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. v rozpětí 40%. Soud nezpochybnil učiněné závěry obou posudkových
komisí, které navíc potvrdily posudkové závěry posudkového lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení ve Žďáře nad Sázavou ze dne 20. 2. 2007. Podle všech posudků rozhodující příčinou
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce je mentální retardace lehkého stupně,
přičemž žalobce je na své zdravotní postižení adaptovaný. I přes omezenou možnost pracovního
uplatnění je schopen vykonávat práce lehkého a pomocného charakteru, bez nároku
na rozhodovací činnost a v psychicky nenáročném prostředí. Horní hranice míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění
a předchozí vykonávané výdělečné činnosti. Vzhledem k tomu, že všechny posudkové závěry
byly hodnoceny totožně, soud uvedl, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované
žalobce nebyl plně, nýbrž jen částečně invalidní. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud žalobu
žalobce jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) předně namítl, že soud
nesprávně posoudil právní otázku, a že řízení před krajským soudem a žalovanou trpí vadami,
neboť jimi zjištěný skutkový stav a aplikovaná skutková podstata nemá oporu ve spisech.
K tomu stěžovatel blíže uvedl, že krajský soud pochybil, když se ztotožnil s právním názorem
žalované. Ta totiž nesplnila svoji zákonnou povinnost a nezohlednila, zda a jak je stěžovatel
na své postižení adaptován a jaké jsou schopnosti stěžovatele vykonávat pracovní činnosti
způsobem považovaným za normální v daném sociokulturním prostředí. Stěžovatel namítá,
že soud rozhodl výlučně na základě zjištění učiněných posudkovými komisemi Ministerstva práce
a sociálních věcí, ačkoli předložil jiné důkazy. Z toho dovozuje, že skutková podstata nebyla
náležitě zjištěna, neboť soud nezohlednil sociální kontext daného případu. Stěžovatel dále namítl,
že se krajský soud ve svém rozsudku nijak nevypořádal s jeho námitkou ohledně jednání
posudkové komise v Hradci Králové. Předseda posudkové komise nepřipustil přítomnost
jeho advokátky, když stěžovateli dal na výběr, zda si na jednání přeje přítomnost své matky,
nebo advokátky. Daný postup je podle stěžovatele porušením práva na spravedlivý proces,
zejména v souvislosti s tím, že stěžovatel vlivem svého onemocnění nemohl náležitě provést
požadovanou volbu a posoudit její důsledky. Podle stěžovatele vycházely závěry posudkových
komisí výhradně z lékařských zpráv, přičemž nepřihlédly k sociální stránce věci. Na základě
toho stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
25. 10. 2007, č. j. 22 Cad 59/2007 - 40, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodu uvedených v §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené a) nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, d) nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal.
Z obsahu posudkové dokumentace plyne, že dne 30. 1. 1982 byl stěžovatel uznán osobou
se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, jelikož měl mimořádně
omezenou možnost pracovního uplatnění. Podle protokolu o jednání posudkové komise Okresní
správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou ze dne 30. 7. 1985 byl stěžovatel uznán částečně
invalidním podle §32 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb., neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav mu značně stěžoval obecné životní podmínky. Rozhodnutím ze dne 2. 10. 1985
byl stěžovateli přiznán částečný invalidní důchod podle §32 odst. 3 zák. č. 121/1975 Sb. ve výši
499 Kč měsíčně. Ve spise se dále nachází záznam o jednání Okresní správy sociálního
zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 2. 2007, kdy předmětem řízení byla žádost
stěžovatele o invalidní (plný) důchod. V záznamu je uvedeno, že stěžovatel se vyučil
zahradníkem, a nejdříve v této profesi pracoval. Nyní pracuje pro Technické služby města a. s.
Bystřice nad Pernštejnem. Z obsahu záznamu plyne, že lékař OSSZ vycházel zejména ze zprávy
praktické lékařky ze dne 8. 2. 2007, z psychiatrického nálezu MUDr. P. ze dne 11. 12. 2006 a z
psychologického vyšetření ze dne 4. 12. 2006. Za rozhodující zdravotní postižení považoval
mentální retardaci lehkého globálního typu s psychosociální nevyzrálostí. Bylo uzavřeno, že
stěžovatel není plně invalidní, neboť míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V, položky 6, písm. a) (v rozpětí 15 – 40
%) – 40 %. Bylo konstatováno, že se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 a 4
vyhl. č. 284/1995 Sb. Nato bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 3. 2007 č. 621 007 1494, jímž byla zamítnuta žádost
stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 2. 2007 není stěžovatel plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 40 %, s tím, že stěžovatel není plně invalidní, ale nadále pouze částečně
invalidní.
Bylo tedy třeba nejprve zjistit, zda stěžovatel ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí,
tj. ke dne 1. 3. 2007 splňoval podmínky plné invalidity ve smyslu ustanovení §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., či nikoliv. Bylo tedy nutno posoudit, zda pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti činil nejméně 66 % nebo zda stěžovatel byl schopen pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. V daném případě se tedy jedná
o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí
především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech
důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2
zák. č. 582/1991 Sb. v platném znění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise MPSV jsou oprávněny
nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občanů,
ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových
závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Nicméně i tyto posudky
hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s.,
přitom však takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti,
bývá zpravidla důkazem ve věci stěžejní. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti, který je kladen
na posudky posudkových komisí, spočívá v tom, aby se komise vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník uplatňující
nárok na plný nebo částečný invalidní důchod, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje
náležité zdůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení plné invalidity závisí
především.
Tak také bylo v posuzované věci postupováno. Z obsahu posudků obou posudkových
komisí plyne, že zasedaly v řádném složení, za přítomnosti odborného lékaře psychiatra,
jehož specializace odpovídala rozhodujícímu zdravotnímu postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu stěžovatele. Obě posudkové komise vycházely z obsahu posudkové
dokumentace a z odborných lékařských podkladů, zejména z psychiatrického vyšetření ze dne
11. 12. 2006, a dále z psychologického vyšetření ze dne 4. 12. 2006. Obě posudkové komise
dospěly k závěru, že rozhodujícím zdravotním postižením v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu stěžovatele je lehká mentální retardace.
V kapitole V – duševní poruchy a poruchy chování, položce 6 – mentální
retardace – přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. je uvedeno:
a) lehká mentální retardace (lehká slabomyslnost, lehká mentální subnormalita a debilita,
IQ v pásmu 50 – 69) – 15 – 40 %,
b) střední mentální retardace (imbecilita, IQ v pásmu 35 – 49, posudkové
hledisko – toto zdravotní postižení se posuzuje podle přílohy č. 3,
c) těžká mentální retardace a hluboká mentální retardace, (IQ v pásmu do 34) – 100 %.
Jestliže tedy posudkové komise shodně podřadily rozhodující zdravotní postižení
pod položku 6, písm. a) kapitoly V uvedené přílohy a pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stanovily z rozpětí 15 až 40 %, na 40 %, tedy na samé horní hranici stanoveného rozpětí,
naskýtá se otázka, co by mělo být takovému postupu vytknuto. Ostatně stěžovatel v průběhu
přezkumného soudního řízení ničeho nenamítal proti určení rozhodujícího zdravotního
postižení, ani proti stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Dovolával
se však toho, aby soudy přihlédly i k dalším důkazům jednoznačně vypovídajícím o neschopnosti
žalobce vykonávat pracovní činnost takovým způsobem nebo v takových mezích,
které jsou považovány za normální v daném sociokulturním prostředí. K této námitce Nejvyšší
správní soud uvádí, že postup pro stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
je upraven v §6 vyhl. č. 284/1995 Sb.
Podle §6 odst. 3 této vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních
postižení.
Tak bylo v posuzované věci postupováno, a nelze než znovu konstatovat,
že proti postupu posudkových orgánů, vyplývajícího z vyhl. č. 284/1995 Sb. a přílohy
č. 2 této vyhlášky nebylo v tomto směru stěžovatelem ničeho namítáno. Nebylo
pak rovněž prokázáno ani to, že by stěžovatel mohl soustavnou výdělečnou činnost vykonávat
za zcela mimořádných podmínek. Tomuto závěru by totiž muselo předcházet zjištění,
že stěžovatel trpí některým ze zdravotních postižení, umožňujících soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek uvedených v příloze č. 3 k vyhl. č. 284/1995 Sb.
Z povahy věci by přicházela v úvahu zdravotní postižení uvedená pod č. 8 – střední mentální
retardace (IQ 35 – 49), případně zdravotní postižení uvedené pod č. 9. - těžké formy duševních
onemocnění, provázené častými atakami a opakovaným ústavním léčením, se závažným
postprocesuálním defektem a s těžkým narušením osobnosti. Tak závažná zdravotní postižení
ovšem u stěžovatele zjištěna nebyla. Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále zdůrazňuje to,
že jak z posudkové dokumentace, konkrétně ze záznamu o jednání ze dne 20. 2. 2007,
tak z protokolu o jednání před krajským soudem ze dne 26. 7. 2007 vyplývá, že stěžovatel
pracuje, byť pod každodenní kontrolou a péčí své matky. Rovněž je nutno mít na zřeteli,
že v posuzované věci dospěly k naprosto shodným posudkovým závěrům všechny posudkové
orgány, tedy jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou,
tak i obě posudkové komise.
Stěžovateli lze přisvědčit v námitce, podle níž se krajský soud nijak nevypořádal
s tvrzeným nesprávným postupem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Hradci Králové. Podle názoru Nejvyššího správního soudu postup krajského soudu,
který se s touto námitkou nijak nevypořádal, představuje vadu řízení, která však nemá vliv
na zákonnost rozhodnutí soudu a ani na správnost posudkových závěrů posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2007. Nejvyšší
správní soud je přesvědčen o tom, že zrušení napadeného rozsudku krajského soudu
pro jeho nepřezkoumatelnost by v daném ohledu a za daných okolností bylo příliš formalistické.
Je totiž pravdou, že krajský soud se v řízení o žalobě snažil co nejobjektivněji zjistit skutkový stav
věci, když požádal o vypracování posudku další posudkovou komisi, a to posudkovou komisi
Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové. Pochybil však při reakci na námitku
vznesenou k postupu této komise. Stěžovatel nicméně v kasační stížnosti neuvedl, a neuvedl
tak ani v rámci žalobního řízení před krajským soudem, v čem konkrétně by účast advokátky
na jednání posudkové komise mohla změnit výsledek jejího posouzení. Nejvyšší správní soud
je totiž toho názoru, že posudková komise by dospěla ke zcela stejným posudkovým závěrům
i v případě účasti advokátky na jejím jednání a její účast by tak posudkové závěry nemohla zvrátit,
neboť byly řešeny otázky ryze odborného medicínského charakteru.
Nejvyšší správní soud uvádí, že z lidského hlediska chápe stěžovatele, především
pak jeho matku – opatrovnici, která se o něj, i přes své zdravotní problémy a komplikace
způsobené péčí o její matku, nadále stará. Nicméně účelem dávek invalidního důchodu není krytí
všech nepříznivých následků dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nýbrž jen těch,
které mají vliv na schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Účelem dávek plného
invalidního důchodu je vyrovnání nižších příjmů plynoucích ze soustavné výdělečné činnosti,
které nastaly vlivem nepříznivé sociální události, kterou je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
(částečná invalidita, plná invalidita). Jedná se tedy primárně o dávky vztahující se k zabezpečení
fyzických osob v důsledku jejich neschopnosti soustavné výdělečné činnosti vyplývající
z dlouhodobých zdravotních problémů. V případě plného invalidního důchodu,
o který stěžovatel žádá, je jeho účelem pokrytí ztráty na příjmech způsobeným dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem, v jehož důsledku se pracovní aktivita plně invalidního
pojištěnce ani nepředpokládá. Oproti tomu v případě pojištěnců – poživatelů částečného
invalidního důchodu, vlivem poklesu jejich schopnosti soustavné výdělečné činnosti do 66 %,
kdy její část je nadále zachována, se pracovní aktivita a schopnost soustavné výdělečné činnosti
předpokládá. Tomu konečně odpovídá i zákonná konstrukce výpočtu výše dávky plného
a částečného invalidního důchodu.
Skutečnost, že stěžovatel je schopen pouze jednoduchých a stereotypních pracovních
úkonů, že žije ve společné domácnosti se svou nemocnou matkou a 96 letou babičkou,
která je v péči jeho matky, že není schopen samostatně si zajišťovat stravu a jídlo a běžnou péči
o domácnost, stejně jako obavy matky a snaha o zajištění stěžovatele, nemohou být samy o sobě
důvodem k přiznání plného invalidního důchodu. V řízení totiž bylo prokázáno, že pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebrání stěžovateli v možnosti vykonávat soustavnou
výdělečnou činnost, ostatně to ani stěžovatel nepopírá, přičemž jeho zabezpečení v případech
stěžovatelem namítaných, je v možnosti jiných systémů sociální ochrany a sociálního
zabezpečení.
Bylo-li tedy prokázáno (a tento závěr stěžovatelem zpochybněn nebyl), že pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil k datu vydání napadeného rozhodnutí 40 %, nelze
jinak než uzavřít, že k uvedenému dni byl stěžovatel nadále částečně invalidní podle §44 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., nikoliv plně invalidní podle §39 téhož zákona. Závěr žalované
i krajského soudu o tom, že stěžovatel nesplnil podmínky pro vznik nároku na plný invalidní
důchod, uvedené v §38 zákona č. 155/1995 Sb. je tedy správný a zákonný. Za této situace dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů nepřísluší a žalované v dané věci náhradu
nákladů řízení podle zákona nelze přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu