ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.63.2008:46
sp. zn. 4 Ads 63/2008 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: F. P.,
zast. Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem, se sídlem Nerudova 63, Chomutov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2007, č. j. 42 Cad
38/2007 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. 6. 2007, č. j. 42 Cad 38/2007 – 32.
(dále jen „rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne
18. 1. 2007, č. X, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu byla zamítnuta žádost o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zák. č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen“zákon č. 155/1995 Sb.“), neboť podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení Chomutov (dále jen OSSZ Chomutov) ze dne 5. 1. 2007 nebyl
plně invalidní, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o 50 %,
a nikoli o 66 % a více procent. Stěžovateli bylo dále sděleno, že mu i nadále náleží částečný
invalidní důchod.
V žalobě proti rozhodnutí žalované stěžovatel namítl, že žalovaná nevzala v potaz
jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kvůli němuž byl již před lety shledán částečně
invalidním a který mu nyní nedovolí vykonávat žádnou práci, a to ani v chráněné dílně
pro zdravotně postižené, kde je nyní zaměstnán. Z těchto důvodů navrhl, aby krajský soud zrušil
napadené rozhodnutí žalované.
Krajský soud doplnil dokazování o posudek o zdravotním stavu a pracovním omezení
stěžovatele vypracovaný Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky
v Ústí nad Labem (dále jen „PK MPSV“). PK MPSV dospěla k závěru, že dominující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je syndrom karpálního tunelu levé
nedominantní ruky se stavem po operaci s lehkými trofickými změnami v oblasti thenaru levé
ruky a subjektivně udávanou hypestezií I. - III. prstu levé ruky. PK MPSV hodnotila pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly XV., oddílu H, položky 24, písm. b),
přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění,
s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 20 – 30 %, a stanovila
jej na samé horní hranici ve výši 30 %, přestože stěžovatel měl postiženou hlavně levou
nedominantní ruku. PK MPSV totiž současně zohlednila i vleklý lehký vertebrogenní syndrom
bederní, který byl z objektivního hlediska stabilizovaný bez kořenové symptomatologie. Podotkla,
že ani tento stav by nepodmiňoval z funkčního hlediska přiznání byť částečného invalidního
důchodu. PK MPSV však vzala v potaz i to, že stěžovatel dosud vykonával dělnické profese,
a proto podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém
pojištění, zvýšila horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 5 %;
celkově tak podle PK MPSV poklesla stěžovatelova schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost o 35 %. Podle jejího závěru není stěžovatel schopen fyzicky nadměrně těžké práce
ve vynucených polohách s přenášením těžkých břemen a práce náročné na jemnou
motoriku rukou. Je však schopen vykonávat lehké dělnické práce za výše uvedených
podmínek, přičemž je i vzhledem k věku schopen rekvalifikace. Zároveň nejde o zdravotní
postižení, pro které by stěžovatel byl schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
jen za zcela mimořádných podmínek.
Krajský soud učinil skutková zjištění z uvedeného posudku PK MPSV a z obsahu
posudkového spisu žalobce uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov
(dále jen OSSZ Chomutov). Krajský soud zejména připomněl posudek lékařky OSSZ Chomutov
ze dne 5. 1. 2007, podle nějž poklesla stěžovatelova schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost o 50 %. Zdůraznil, že v souladu s §127 o. s. ř. za použití §64 s. ř. s. není oprávněn
zkoumat odborné závěry znalců, neboť může pouze posoudit, zda jsou jejich závěry logické
a přesvědčivé a zda nejsou v přímém rozporu či protikladu s jinými odbornými závěry učiněnými
v dané věci. Krajský soud shledal, že odborné závěry, k nimž dospěla PK MPSV a lékařka
OSSZ Chomutov, nejsou vůči sobě v rozporu, ale vyplývají z nich obdobné závěry,
přičemž rozdíl v hodnocení míry poklesu stěžovatelovy schopnosti vykonávat soustavnou
výdělečnou činnost je nerozhodný, neboť v obou případech byl stěžovatelův zdravotní stav
shledán jako částečná invalidita. V této souvislosti krajský soud podotkl, že k obdobnému dospěla
také PK MPSV ve svém posudku ze dne 31. 1. 2001, založeném ve správním spise, když shledala,
že stěžovatelova schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost poklesla o 35 %.
Podle něj je tak vyvrácena stěžovatelova námitka, že byl tímto posudkem shledán plně
invalidním. Z těchto důvodů hodnotil krajský soud posudek PK MPSV jako úplný, odborný
a přesvědčivý. Odmítl také stěžovatelovy návrhy na doplnění dokazovaní, protože předkládané
lékařské zprávy byly již podkladem pro vypracovaní posudku PK MPSV. Z těchto důvodů
rozsudkem ze dne 29. 6. 2007, č. j. 42 Cad 38/2007 - 32, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí
žalované podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), v níž krajskému soudu vytkl, že nezadal vypracovat znalecký posudek znalcem
či znaleckým ústavem s příslušnou odborností, na jehož základě by mohl objektivně posoudit
skutečný zdravotní stav stěžovatele. Podle jeho názoru totiž z předložené lékařské dokumentace
vyplývá, že je plně invalidní. Namítl také, že se liší procentuální míra vyjadřující pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti, k níž dospěla lékařka OSSZ Chomutov, od míry poklesu uvedené
v posudku vypracovaném PK MPSV, což podle stěžovatele vyvolává zásadní pochybnosti
o zákonnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel proto výslovně navrhl, aby soud ustanovil znalce
za účelem vypracování znaleckého posudku o jeho skutečném zdravotním stavu odpovídajícímu
lékařským zprávám. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu, a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel je vyučen zedníkem
a v této profesi byl převážně zaměstnán, eventuálně pracoval jako dělník. Od roku 1991
pociťoval potíže s bederní páteří a v roce 1998 byl u něho potvrzen výhřez meziobratlové
ploténky bez tlaku na míšní vak a nervové kořeny. Ve spise jsou založeny veškeré stěžovatelem
předložené lékařské zprávy a posudky o jeho zdravotním stavu od roku 1999,
neboť od tohoto roku stěžovatel opakovaně žádal o plný invalidní důchod. Stěžovatel
byl od 23. 2. 1998 v pracovní neschopnosti a dne 12. 1. 1999 požádal o plný invalidní důchod.
Jeho žádost byla projednána a zdravotní stav posouzen lékařem OSSZ Chomutov dne 1. 3. 1999,
který stěžovatele shledal pro vertebrogenní obtíže částečně invalidním. Žalovaná proto stěžovateli
přiznala od 5. 2. 1999 částečný invalidní důchod, zároveň však zamítla jeho žádost o plný
invalidní důchod. Dne 9. 5. 2000 provedl lékař OSSZ Chomutov plánovanou kontrolní lékařskou
prohlídku a zároveň posoudil zdravotní stav pro účely žádosti stěžovatele o plný invalidní důchod
ze dne 15. 3. 2000. V posudku uvedl, že stěžovatel je částečně, nikoli však plně invalidní,
když jeho zdravotní stav hodnotil podle kapitoly XV., odd. F, položky 2 písm. d) přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/95 Sb. s procentní mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 50 %.
Na základě tohoto posudkového hodnocení vydala žalovaná dne 23. 5. 2000 zamítavé rozhodnutí
k žádosti o plný invalidní důchod, proti kterému podal stěžovatel opravný prostředek k soudu
se žádostí o přezkoumání zamítavého rozhodnutí, s odůvodněním špatného hodnocení
jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jelikož má problémy i při kratším pohybu
či delším sezení nebo ležení, a žádný zaměstnavatel jej tak nezaměstná.
Krajský soud si vyžádal posudek o zdravotním stavu a pracovní schopnosti stěžovatele.
V tomto stěžovatelem v kasační stížnosti zmiňovaném posudku ze dne 31. 1. 2001 PK MPSV
uvedla, že tomografickým vyšetřením byl prokázán drobný výhřez meziobratlové ploténky
L4/5 a LS/S1, neurologická vyšetření ale neprokázala poruchu motorického zásobení dolních
končetin v důsledku poškození nervových kořenů, svalová síla a hybnost dolních končetin
nebyly nikterak omezeny, sám stěžovatel udával pouze poruchy povrchní citlivosti. Dynamika
bederní páteře byla vcelku lehce omezena, napínací manévry byly negativní. Elektromyografické
vyšetření svědčilo hraničně pro velmi lehký útlak 5. bederního kořene vpravo, bez poruchy
hybnosti končetin. Zdravotnímu stavu stěžovatele dominovaly jeho subjektivní obtíže,
ke kterým nebyl nalezen odpovídající organický korelát. Jedinou příčinou stěžovatelova
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly degenerativní změny meziobratlových plotének
v distálním úseku bederní páteře. Stěžovatel byl schopen vykonávat dělnické práce bez nadměrné
zátěže páteře manipulací s těžkými břemeny, dlouhodobými vynucenými pracovními polohami,
nevhodné byly práce v chladu. Vzhledem k věku byl schopen zaučit se obsluhovat jednoduchý
stroj. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila PK MPSV
podle kapitoly XV., oddílu F, položky 2., písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/95 Sb. v platném
znění 25 %. Tuto hodnotu zvýšila podle §6 odst. 4 výše citované vyhlášky o 10 % pro dříve
vykonávané práce, celková hodnota tedy podle jejího závěru činila 35 %. Uvedla, že stěžovatelův
zdravotní stav nehodnotila podle písm. c) uvedeného bodu, protože elektromyografickým
vyšetřením nebyly prokázány silnější projevy nervového a svalového dráždění, byl postižen
pouze distální úsek bederní páteře co do lehkého omezeni hybnosti, a nešlo tedy ani o středně
těžké postiženi funkce tohoto páteřního úseku. Druh postižení uvedený v předmětné položce
pod písm. d) a e) nebyl dán, protože nebylo objektivizováno trvalé těžké postižení funkce
více úseků páteře ani ochrnutí končetin a úbytek svalové síly a hmoty. PK MPSV zdůraznila,
že ve srovnání s objektivními nálezy se jeví posudkové hodnocení lékaře OSSZ jako značně
posudkově nadhodnocené, neboť pouhý nález výhřezu meziobratlové ploténky bez významnější
objektivní neurologické symptomatologie není obecně důvodem k přiznání jakéhokoliv stupně
invalidity. Krajský soud řízení o opravném prostředku zastavil, neboť jej stěžovatel vzal
při jednání zcela zpět. V následujícím lékařském vyšetření ze dne 24. 5. 2004 shledal lékař OSSZ
Chomutov, že od minulého vyšetření nedošlo k významnějšímu zhoršení stěžovatelova
zdravotního stavu, který opětovně jako dne 9. 5. 2000 hodnotil podle kapitoly XV., odd. F,
položky 2 písm. d) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/95 Sb. s procentní mírou poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti 50%, a proto dospěl k závěru, že je i nadále částečně invalidní.
Správní spis obsahuje i posudek lékařky OSSZ Chomutov ze dne 5. 1. 2007,
který byl podkladem pro napadené rozhodnutí žalované v této věci, kterým byla zamítnuta
jeho žádost o plný invalidní důchod, neboť pokles jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
činil méně než 66 %. Lékařka OSSZ Chomutov v záznamu o jednání uvedla, že řízení je vedeno
na žádost stěžovatele a zopakovala stěžovatelovu zdravotní anamnézu, přičemž podotkla,
že stěžovatel odmítl přesně specifikovat své zdravotní obtíže s tím, že je to věcí obvodního lékaře
a zdůraznil, že se necítí schopen soustavného zaměstnání. Poté, co byly shrnuty výsledky
provedených lékařských vyšetření, bylo konstatováno, že stěžovateli byl aktuálně zjištěn
oboustranný syndrom KT, vlevo po operaci s těžkým přetrvávajícím postižením n.medianus
dle EMG, vpravo lehkého stupně. Stěžovatel tedy nebyl schopen fyzické námahy, práce
ve vynucených polohách, zvedání a přenášení břemen, v předklonu, práce v nepříznivě
klimatickém prostředí a práce náročné na svalovou sílu horních končetin. Lékařka
OSSZ Chomutov shledala, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele odpovídá
(je srovnatelný) postižení uvedenému v kapitole XV. oddílu H položce 24 písm. c) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění, tj. syndrom karpálního tunelu obou končetin s mírou
poklesu soustavné výdělečné činnosti 40 %. Vzhledem k náročnosti povolání zvýšila podle §6
odst. 4 citované vyhlášky tuto hodnotu o 10 %‚ takže celková hodnota činila 50 %. Podle závěrů
lékařky OSSZ v Chomutově není stěžovatel plně invalidní podle §39 odst. 1
zák. č. 155/1995 Sb., ale je i nadále částečně invalidní podle §44 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb.,
protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Tento záznam o jednání odmítl stěžovatel
podepsat.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že soud správně zjistil skutkový stav,
ale aplikoval na něj nesprávný právní předpis, nebo aplikoval sice správný právní předpis,
ale nesprávně jej vyložil.
Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spočívá v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu. Tak je tomu tehdy, pokud skutkový stav je v rozporu se spisy,
pokud podklady pro rozhodnutí, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vedly
k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata dále nemá
oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem,
přičemž tyto skutkové okolnosti nedostačují k učinění správného skutkového závěru.
Za druhé dopadá tento důvod na situaci, kdy při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto vytýkanou vadu měl soud napadané rozhodnutí zrušit. K této situaci
Nejvyšší správní soud uvádí, že intenzita porušení řízení před správním orgánem musí
být v přímé souvislosti s následnou nezákonností jeho rozhodnutí. Tento kasační důvod
je dán i v případě, že napadené rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost. Nejvyšší správní soud uvádí, že jeho možný dopad je třeba posuzovat
vždy ve spojení se zněním konkrétního rozhodnutí.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud uvádí, že nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
rozhodnutí spočívá buď v tom, že rozhodnutí vykazuje takové textové a formulační nedostatky,
že z obsahu textu není dostatečně zřejmá souvislost s příslušnými podklady pro rozhodnutí,
nebo příp. v tom, že i jinak text rozhodnutí obsahuje nejasné, rozporné či jiným způsobem
nesrozumitelné údaje. Taková nesrozumitelnost rozhodnutí však v souzené věci
podle Nejvyššího správního soudu nenastala. Nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku
důvodů rozhodnutí je dána tím, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují dospět
k určitému výroku rozhodnutí a možný dopad je třeba posuzovat vždy ve pojení
se zněním konkrétního rozhodnutí. K další alternativě nepřezkoumatelnosti, spočívající v jiné
adě řízení před soudem, Nejvyšší správní soud poznamenává, že je třeba její význam posuzovat
jako důvod pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně pouze za předpokladu splnění věty
navazující, tedy, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud shledal, že v rámci této alternativy uplatnil stěžovatel výtku,
že krajský soud nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu dalším lékařským posudkem.
Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že stěžovatel měl sice právo takový důkaz navrhnout,
krajský soud však neměl povinnost tomuto návrhu vyhovět. Podle obecného pravidla
pro dokazování obsaženého v ustanovení §52 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud rozhodne,
který z navržených důkazů provede. V souladu s ustanovením §77 odst. 2 věta první s. ř. s.
pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu může soud v rámci dokazování zopakovat
nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem, neupraví-li zvláštní zákon a rozsah a způsob
dokazování jinak. Zvláštním zákonem je v tomto případě zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, který ve svém ustanovení §4 odst. 2 uvádí, že Ministerstvo
práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Za tímto účelem
zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí své posudkové komise. Jak Nejvyšší správní soud
již dříve vícekrát judikoval, s posudkem PK MPSV nakládá soud jako s důkazem stěžejním
za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50;
www.nssoud.cz). Je ustáleným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že ve věcech
týkajících se posouzení invalidity PK MPSV není soud povinen provádět další důkazy,
je-li z posudku PK MPSV zřejmý zdravotní stav a jeho posudkové ohodnocení vzhledem
k podmínkám invalidity, případně míry bezmocnosti posuzovaného účastníka řízení. Případné
další důkazy (přibrání znalce z příslušného oboru medicíny) jsou zapotřebí pouze tehdy,
nesplňuje-li posudek požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti posudkových závěrů
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48,
dále již citovaný rozsudek ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50; viz www.nssoud.cz).
Z toho vyplývá, že krajský soud byl v předmětném řízení povinen provést pouze důkaz
posudkem PK MPSV ze dne 11. 6. 2007, nikoliv však důkaz dalším znaleckým posudkem.
Vzhledem k tomu, že posudek PK MPSV se zřetelem ke všem podkladům obsaženým ve spise
splnil všechna potřebná kritéria k tomu, aby z něho bylo možno vycházet jako ze zdroje
objektivního hodnocení zdravotního stavu stěžovatele, není vadou řízení,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, když se krajský soud spokojil
pouze s tímto posudkem a tento svůj závěr také přesvědčivě odůvodnil. Nejvyšší správní soud
proto považuje tuto námitku za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudek PK MPSV
ze dne 11. 6. 2007 je posudek přesvědčivý, úplný a že není v rozporu s ostatními lékařskými
zprávami a nálezy, obsahuje skutečnosti, z nichž vycházel a popisuje jak byly hodnoceny.
V posudku je také jednoznačně uvedeno, v čem spočívají stěžovatelovy obtíže a stanovuje
pracovní omezení stěžovatele a určuje také okruh zaměstnání, které je stěžovatel při dodržení
pracovních omezení schopen vykonávat, přičemž připomíná, že stěžovatel je schopen
i rekvalifikace. Krajský soud tedy evidentně neměl důvod pochybovat o tom, že zdravotní stav
stěžovatele byl náležitě odborně hodnocen. Proto správně posoudil tento posudek jako stěžejní
důkaz, který je podporován ostatními listinnými důkazy, tedy obsahem posudkového spisu
žalované uloženého u OSSZ Chomutov, tj. posudkem lékařky OSSZ a lékařskými zprávami.
Nejvyšší správní soud proto považuje za správný postup krajského soudu, pokud nevyhověl
návrhu na provedení důkazu dalším posudkem a toto rozhodnutí navíc dostatečně odůvodnil.
K tvrzení stěžovatele, že z předložené lékařské dokumentace vyplývá jeho plná invalidita
Nejvyšší správní soud uvádí, že takový závěr nevyplývá ani z obou relevantních posudků
(posudku lékařky OSSZ a posudku PK MPSV), ani z předložených lékařských zpráv
a už vůbec ne z předchozích posudků o jeho zdravotním stavu. Nejvyšší správní soud podotýká,
že posudek PK MPSV ze dne 23. 1. 2001, na nějž se stěžovatel v žalobě odvolával,
naopak vyslovil názor, že posudkové hodnocení lékaře OSSZ je spíše nadhodnocené, když pouhý
nález výhřezu meziobratlové ploténky bez významnější objektivní symptomalogie není obecně
důvodem k přiznání jakéhokoliv stupně invalidity.
Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit, že k posouzení
podřaditelnosti zdravotního postižení stěžovatele pod korespondující ustanovení vyhlášky
není oprávněn ani krajský soud, ani Nejvyšší správní soud , ale pouze orgány posudkové služby
MPSV, případně znalec. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového
hodnocení zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod, o němž si soud nemůže učinit vlastní
úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit,
zda v lékařských zprávách uvedené příznaky onemocnění odpovídají zařazení stěžovatelova
zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění, či nikoliv.
Je pravdou, že oba posudky sice nejsou úplně shodné ve vyjádření míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti, avšak nejsou vůči sobě v zásadním rozporu
a ani nejsou v rozporu s předloženými lékařskými zprávami. Nejvyšší správní soud shledal,
že závěry lékařky OSSZ a především PK MPSV vycházely při posuzování zdravotního stavu
z obsáhlé zdravotnické dokumentace, včetně té, které se stěžovatel dovolával. Závěry
obou posudků se neliší ani v klasifikaci rozhodujícího zdravotního postižení podle přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. ani ve stupni invalidity. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že jak lékařka
OSSZ, tak zejména PK MPSV dospěla k závěru, že rozhodujícím zdravotním postižením
stěžovatele je syndrom karpálního tunelu, přičemž se jejich závěry lišily pouze v tom,
že zatímco lékařka OSSZ podřadila toto postižení podle jeho intenzity pod písmeno c) příslušné
položky, tak PK MPSV pouze pod písm. b), když rozdíl v posouzení míry poklesu odpovídající
tomuto postižení činil pouze 10 %. Z výše uvedeného je zřejmé, že bylo zjištěno zdravotní
postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele,
když stanovení této příčiny je podle §6 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. předpokladem
pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Přitom se postupuje tak, že pokud stěžovatel má více zdravotních postižení, tak se jednotlivé
hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nesčítají, ale určí se rozhodující příčina
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti
ostatních zdravotních postižení, přičemž stanovenou procentní míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti lze zvýšit až o 10 procentních bodů nad horní hranici. Obdobně
se postupuje také v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce
je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání,
zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti.
Nejvyšší správní soud podotýká, že posudek PK MPSV byl ve své hodnotící části
a závěru plně v souladu s většinou ostatního důkazního materiálu, tj. lékařských nálezů a zpráv,
tedy především s nálezem praktické lékařky MUDr. Š., z něhož vyplývá, že stěžovatelův
somatický interní nález je až na obezitu v normě a byl doporučen konzervativní postup léčby
a hlavně redukce váhy. Dále se zejména jednalo o neurochirurgický nález MUDr. P. ze dne 18. 1.
2007, nález o vyšetření EMG prof. MUDr. S., DrSc. a MUDr. O. ze dne 22. 1. 2007 a
neurochirurgické vyšetření na EMG MUDr. V., které odrážejí zdravotní stav stěžovatele v době
mezi posudkovým zkoumáním stěžovatelova stavu lékařkou OSSZ Chomutov ze dne 5. 1. 2007
a vydáním napadeného rozhodnutí. Z nálezu o vyšetření EMG prof. MUDr. S., DrSc. a MUDr.
O. ze dne 22. 1. 2007 vyplynulo, že klinické obtíže stěžovatele mají svou příčinu buď v oblasti
krční páteře anebo v lokální oblasti levého zápěstí, a proto bylo doporučeno provést další
vyšetření neurochirurgické a vyšetření krční páteře pomocí EMG a MR. Z nich vyplynulo, že na
krční páteři nebyly nalezeny komprese míchy či kořenů, jen lehce vyrovnaná lordosa. Naopak
bylo zjištěno těžké postižení středového nervu v oblasti karpálního tunelu vlevo. Stěžovatel byl
proto při jednání PK MPSV vyšetřen odbornou neuroložkou MUDr. L., která zhodnotila jeho
zdravotní stav po operaci karpálního tunelu I. sin. jako stav s objektivními lehkými trofickými
změnami v oblasti thenaru I. sin. a udávanou hypestesií 1. až 3. prstu I. sin., na L páteři
objektivně nález normální, bez motorického zániku, reflexy symetrické, značná obezita. Na
základě těchto nově opatřených dalších lékařských zpráv a nálezů hodnotila PK MPSV
stěžovatelův zdravotní stav tak, že dominující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele je syndrom karpálního tunelu levé nedominantní ruky se subjektivně udávanou
hypestezií I.-III. prstu levé ruky. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila PK
MPSV podle kapitoly XV., oddílu H, položky 24, písm. b), přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., s
mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na samé její horní hranici ve výši 30 %,
přestože stěžovatel měl postiženou hlavně levou nedominantní ruku. PK MPSV totiž současně
zohlednila i vleklý lehký vertebrogenní syndrom bederní, který byl z objektivního hlediska
stabilizovaný bez kořenové symptomatologie. Podotkla, že ani tento stav by nepodmiňoval
z funkčního hlediska přiznání byť částečného invalidního důchodu, ale vzala také v potaz, že
stěžovatel dosud vykonával dělnické profese, a proto podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
zvýšila horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 5 %; celkově
tak podle PK MPSV poklesla stěžovatelova schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
o 35 %, neboť stěžovatel není schopen fyzicky nadměrně těžké práce ve vynucených polohách
s přenášením těžkých břemen a práce náročné na jemnou motoriku rukou. Uvedla, že stěžovatel
je schopen vykonávat lehké dělnické práce za výše uvedených podmínek, přičemž je i vzhledem
k věku schopen rekvalifikace. Shledala také, že u stěžovatelovo zdravotní postižení
není takového rázu, pro které by byl schopen vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek. S ohledem na předchozí lékařské zprávy
se jeví tento posudek PK MPSV jako přesvědčivý a věrohodný, když jej takto hodnotil
také krajský soud.
Nejvyšší správní soud dodává, že pokud PK MPSV v posudku ze dne 31. 1. 2001
hodnotila jako rozhodující příčiny stěžovatelova nepříznivého zdravotního stavu vertebrogenní
obtíže, tak taková skutečnost nemůže jednak vzhledem k době, která uběhla od zdravotního
vyšetření a k tomu, že se stěžovatel v mezidobí podrobil úspěšnému operačnímu zákroku
meziobratlové ploténky a jednak s ohledem na možnou progresi syndromu karpálního tunelu
zpochybnit uvedený závěr lékařky OSSZ a PK MPSV. Jen pro úplnost lze připomenout,
že lékařka OSSZ ani PK MPSV nerozporovaly, že stěžovatel trpí bederními vertebrogenními
potížemi, jen dospěly s ohledem na další lékařské zprávy k závěru, že v daném okamžiku
nejsou tyto potíže rozhodující příčinou jeho zdravotního stavu. Rovněž okolnost, že PK MPSV
hodnotila odlišně zdravotní postižení v rámci jedné položky než lékařka OSSZ, když současně
dospěla ke shodnému závěru, že nepříznivý zdravotní stav stěžovatele je způsoben syndromem
karpálního tunelu, nemůže podle názoru Nejvyššího správního soudu ve svých důsledcích
znamenat nepřesvědčivost posouzení zdravotního stavu. Oba posudky přitom shodně hodnotily
tíži funkčních poruch stěžovatele v míře, která zakládá částečnou invaliditu,
neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu o více něž 33 %, ale o méně než 66%, přičemž netrpěl zdravotním postižením
taxativně uvedeným v příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., pro který by byl schopen soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Nejvyšší správní soud tedy dospěl
k závěru, že bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatel byl k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované pouze částečně, a nikoli plně invalidní. Všechny posudkové orgány, tedy jak lékařka
OSSZ, tak PK MPSV opakovaně hodnotily pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele mezi 35 % a 50 %. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti tedy nedosáhl
66 % odpovídajících plné invaliditě ani nebyl takové míry, že by stěžovatel byl schopen vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Nejvyšší správní soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu
netrpí vadami uvedenými v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu