ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.5.2006:131
sp. zn. 4 As 5/2006 - 131
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) Ing. J. K.,
zast. JUDr. Doubravkou Řehouškovou, advokátkou, se sídlem ul. Karla IV. č. 1, České
Budějovice, b) M. O., proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Český
Krumlov, se sídlem Plešivec 287, Český Krumlov, za účasti: Pozemkový fond České
republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o kasační stížnosti žalobce Ing. J. K. proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 5/2005 - 99, ze dne 26. 10. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2002, č. j. PÚ-48809/2002, Okresní úřad Český Krumlov,
pozemkový úřad (dále jen „pozemkový úřad“) rozhodl o přechodu vlastnických práv
v katastrálním území Štěkře podle §9 odst. 6 zákona České národní rady č. 284/1991 Sb.,
o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pozemkových úpravách“).
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 20. 11. 2002 u Okresního soudu v Českém
Krumlově žalobu, v níž namítali, že pozemkový úřad nerespektoval jejich opakovaný ústní
nesouhlas s pozemkovou úpravou, proto žalobce sub 1. nepodepsal protokol týkající se hranic
pozemkové úpravy. Při podpisu návrhu pozemkové úpravy žalobce sub 1. požadoval souhlas
všech vlastníků, bylo mu řečeno, že všichni souhlasí, tak návrh podepsal. Pozemkový úřad
od té doby nereagoval na vytýkané chyby, proto žalobce sub 1. nepodepsal závěrečný protokol.
Žalobce sub 1. se dozvěděl, že pozemkovou úpravu nepodepsal pan N. a pan T., při vyměřování
zjistil další nedostatky (např. podél cesty p. č. 330 je vyměřen široký pás, údajně pro stromořadí),
nesoulad shledal i u lesních pozemků (např. p. č. 124), které neměly být do pozemkové úpravy
zahrnuty. Žalobce sub. 1 podal dne 30. 10. 2002 písemné odvolání, dne 11. 11. 2002 obdržel
rozhodnutí pozemkového úřadu, které na odvolání nereagovalo, a Ing. Š. mu sdělil, že na jeho
odvolání pozemkový úřad odpovídat nebude. Žalobci navrhli, aby byla pozemková úprava
zrušena.
V doplnění žaloby ze dne 30. 1. 2003 žalobci zdůraznili, že napadené rozhodnutí vykazuje
zásadní vady a nedostatky. V části „účastníci řízení“ je u listu vlastnictví č. 234 chybně uvedeno
K. J. Ing. a H., O. M., namísto správného K. J. Ing., O. M. Napadené rozhodnutí neuvádí, které
přílohy jsou jeho nedílnou součástí, přestože k přechodu vlastnictví dochází podle těchto příloh.
Pokud je touto přílohou „Příloha k LV 234“, pak zde v části „pozbývá vlastnické právo“
nesouhlasí čísla parcel, výměr a skutečné hranice v terénu parcel č. 139 a 2 x 140. Žalobci
konstatovali, že napadené rozhodnutí je úplně nepřehledné, nepřesné, je v něm škrtáno, přílohy
jsou zmatečné, včetně geometrického plánu ze dne 20. 9. 2002, č. 55-1/2002. Podle žalobců není
jasné, kam zmizela pozemková parcela č. 139 o výměře 92 m
2
, která byla součástí pozemkové
parcely č. 124. Kromě toho je zmatečně uvedena pozemková parcela č. 124 na závěrečném
protokolu ze dne 2. 10. 2001, kdy 1640 m
2
z celkového počtu 60 595 m
2
bylo v tomto protokolu
sice vyloučeno, avšak jako ostatní plocha, přestože se jedná o lesní pozemek, přičemž v další části
protokolu není pozemek parc. č. 124 uveden. Žalobci namítali, že podle dostupných informací
nebyl při dělení pozemků zajištěn nutný souhlas orgánu státní správy lesů. Žalobce sub 1. ve
správním řízení mnohokrát ústně upozorňoval na nedostatky při vyměřování pozemků, přislíbená
náprava nebyla provedena a hranice pozemků nesouhlasí s geometrickými plány, např. u
pozemku parc. č. 124. Provedená pozemková úprava nemůže být platná, neboť se schválením
takto provedené úpravy nesouhlasí žalobci, ani H. K., V. T. a A. N., kteří vlastní více než 1/3
dotčených pozemků. Žalobci proto navrhovali, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla
vrácena žalovanému úřadu k dalšímu řízení.
V žalobě ze dne 7. 4. 2003 žalobci dále namítali, že v napadeném rozhodnutí není
v poučení o odvolání uvedeno, podle jakého znění zákona se lze odvolat.
Okresní soud v Českém Krumlově přípisem ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 6 C 953/2002,
postoupil spis Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který usnesením ze dne 19. 2. 2003,
č. j. 10 Ca 37/2003 - 21, žalobu odmítl s tím, že věcně příslušným k projednání žaloby
proti rozhodnutí pozemkového úřadu v soukromoprávní věci je okresní soud. Toto usnesení
bylo zrušeno usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 28. 12. 2004, č. j. Konf 120/2003 - 5,
s tím, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu o přechodu
vlastnických práv je soud ve správním soudnictví.
Usnesením ze dne 1. 2. 2005, č. j. 10 Ca 5/2005 - 48, Krajský soud v Českých
Budějovicích postoupil věc Městskému soudu v Praze, který s tímto postoupením vyslovil
nesouhlas. Nejvyšší správní soud pak usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. Nad 25/2005 - 56,
rozhodl, že nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci Krajským soudem v Českých
Budějovicích je důvodný.
Krajský soud v Českých Budějovicích poté rozsudkem ze dne 26. 10. 2005,
č. j. 10 Ca 5/2005 - 99, žalobu Ing. J. K. zamítl, řízení o žalobě M. O. zastavil a žalovanému, ani
osobě zúčastněné na řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku
krajský soud konstatoval, že předmětem přezkumu je toliko rozhodnutí o přechodu vlastnických
práv v katastrálním území Štěkře, vydané podle §9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách a §
19 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Rozhodnutí pozemkového
úřadu ze dne 8. 3. 2002, č. j. PÚ-47800/02, o schválení pozemkové úpravy, které potvrdilo
Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 6. 5. 2002, č. j. 11210/2002-5010, když zamítlo
jediné proti němu podané odvolání A. N., je závazným podkladem pro rozhodnutí o přechodu
vlastnických práv a v tomto řízení již nemůže být přezkoumáno. Soud uvedl, že výhrada
nesprávného označení žalobců v napadeném rozhodnutí je zcela neopodstatněná, neboť na listu
vlastnictví č. 234 je uveden pouze K. J. Ing., nikoli H. - toto jméno bylo přeškrtnuto. Žalobce K.
J. Ing. a H. jsou uvedeni u listu vlastnictví č. 252. Tento údaj žalovaný převzal z tehdejšího stavu
katastru nemovitostí a uvedená formální nesprávnost byla odstraněna žalovaným před zápisem
do katastru nemovitostí, rovněž tak nesprávné poštovní směrovací číslo u adresy žalobce.
Uvedené nesprávnosti nemají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v příloze k listu
vlastnictví č. 234, která je součástí napadeného rozhodnutí, jsou údaje správné. Žalobce nemohl
být poučen, podle jakého znění zákona se lze odvolat, neboť proti rozhodnutí o výměně
nebo přechodu vlastnických práv na základě schváleného návrhu se nelze odvolat. K námitce,
že v napadeném rozhodnutí není uvedeno, jaké přílohy jsou nedílnou součástí tohoto rozhodnutí,
soud podotkl, že při doručování se k rozhodnutí připojí jen ta část přílohy, která se dotýká
konkrétní osoby. Pozemkový úřad proto žalobci doručoval jen přílohu k listu vlastnictví č. 234
a přílohu k listu vlastnictví č. 252, neboť na uvedených listech vlastnictví jsou zapsány pozemky
ve vlastnictví žalobce. Napadené rozhodnutí podle krajského soudu obsahuje veškeré náležitosti
ve smyslu §47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších
předpisů, není nepřehledné, ani zmatečné a nepřesné. Z geometrického plánu č. 55-1/2002
je patrno, že část parcely č. 124 byla zahrnuta do pozemkové úpravy a byla začleněna do nově
vzniklých parcel katastru nemovitostí. V rámci komplexní pozemkové úpravy k dělení lesních
pozemků nedocházelo, z pozemkové úpravy byly vyloučeny zalesněné pozemky a pozemky
v zastavěné části obce, a proto nedošlo ani k této závadě, kdy pozemková parcela č. 124 jako lesní
pozemek byla vyloučena. Nedůvodnost výhrady žalobce ohledně parcely č. 139 plyne
podle soudu z tvrzení žalobce, že parcela č. 139 o výměře 92 m
2
byla součástí parcely č. 124.
Zákonná podmínka souhlasu vlastníků alespoň 2/3 výměry dotčené pozemkovou úpravou byla
splněna, neboť s návrhem pozemkové úpravy po zapracování připomínek vyjádřili souhlas
vlastníci 105 ha, přičemž výměra řešeného území je 141 ha, tedy cca 75 %. Vzdor poučení,
že své námitky a připomínky k návrhu mohou účastníci uplatnit nejpozději při závěrečném
ústním jednání (svoláno na den 27. 2. 2002), nikdo námitky neuplatnil, rovněž žalobce vyslovil
souhlas s pozemkovou úpravou a nesouhlas zaslal až dne 30. 10. 2002, tedy poté co bylo
napadené rozhodnutí vydáno. Proto pozemkový úřad vydal rozhodnutí ze dne 8. 3. 2002,
č. j. PÚ-47800/02, o schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Štěkře
vyhlášené pozemkovým úřadem dne 24. 11. 1999, toto rozhodnutí bylo poté potvrzeno
rozhodnutím Ministerstva zemědělství. Námitku, že s pozemkovou úpravou nesouhlasili vlastníci
2/3 výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou, proto krajský soud shledal zcela
neopodstatněnou. Krajský soud konstatoval, že V. T. nebyl účastníkem řízení, před vydáním
rozhodnutí zemřel, a jeho právní nástupci Ing. A. V. a H. B. vyslovili s pozemkovou úpravou
souhlas. Návrh žalobce na provedení místního šetření a výslech svědků soud zamítl, když výslech
uvedených osob by s ohledem na pravomocné rozhodnutí o schválení pozemkové úpravy
nemohl mít význam. Krajský soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v
rozporu s předpisy, jichž se žalobce žalobou dovolává, a proto žalobu Ing. J. K. podle §78 odst.
7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
jako nedůvodnou zamítl. Soud současně zastavil řízení o žalobě M. O., která na výzvu soudu
vzdor poučení o následcích nezaplatila soudní poplatek.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce Ing. J. K. (dále jen „stěžovatel“) včas kasační
stížnost, v níž konstatoval, že spolu se svou sestrou vlastní lesní pozemek p. č. 124 v katastrálním
území Štěkře. Namítal, že v zápise z jednání o zamýšlených pozemkových úpravách, konaného
dne 24. 11. 1999, je uvedeno, že lesní a zastavěné pozemky v intravilánu nebudou do pozemkové
úpravy zahrnuty. Přesto byl pozemek p. č. 124, klasifikovaný jako lesní pozemek, do pozemkové
úpravy zahrnut. Stěžovatel nikdy nepodepsal žádný ze závěrečných protokolů, jež mu předkládal
zpracovatel pozemkových úprav, neboť tyto protokoly podle stěžovatele nesplňovaly nutné
podmínky pro znění úřední listiny, jejich listy byly oddělitelné a podpisová část se dala použít
k jakémukoliv listu. Stěžovatel uvedl, že dne 7. 6. 2002 pozemkový úřad požádal Katastrální úřad
v Českém Krumlově o zápis rozhodnutí o schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy
v katastrálním území Štěkře a katastrální úřad toto rozhodnutí zapsal, ačkoliv nebyl předložen
geometrický plán, který byl vyhotoven až dne 20. 9. 2002 (č. 55-1/2002) a schválen katastrálním
úřadem až dne 5. 11. 2002. Stěžovatel namítal nezákonnost napadeného rozsudku pro nesprávné
posouzení právní otázky a konstatoval porušení zákona správním orgánem, který o přechodu
vlastnického práva rozhodl bez jakéhokoliv podkladu, tj. bez geometrického plánu. Stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel s rozhodnutím
o schválení návrhu pozemkové úpravy souhlasil a proti tomuto rozhodnutí se neodvolal.
Námitky uvedené v žalobě označil žalovaný za irelevantní, kasační stížnost pak podle žalovaného
napadá především geometrický plán č. 55-1/2002, vypracovaný dne 20. 9. 2002. Tímto plánem
reagoval správní orgán na podnět Katastrálního úřadu v Českém Krumlově, který pro zápis
pozemkové úpravy do katastru nemovitostí požadoval rozšíření obvodu pozemkové úpravy
o navazující lesní komplex a cyklostezku, a to nikoliv z důvodu změny vlastnictví, ale k vyřešení
vlastnických vztahů k nově vybudované cyklostezce a z důvodu vytýčení a zaměření stávajících
lesních parcel a odstranění zjednodušené evidence v předmětném katastru. Mimo stěžovatele
neměl žádný z účastníků řízení k zaměření cyklostezky ani k zaměření lesních parcel výhrady.
Žalovaný považoval námitky stěžovatele za nepochopitelné, když stěžovatel kromě bezplatného
zaměření svých pozemků získal upřesněním trasy cyklostezky navíc 237 m
2
půdy. Žalovaný dodal,
že geometrický plán byl zapsán společně s návrhem komplexní pozemkové úpravy v katastrálním
území Štěkře. Předmětným geometrickým plánem podle žalovaného nedošlo k žádnému
přechodu vlastnických práv stěžovatele, ale pouze k upřesnění trasy cyklostezky, proto žalovaný
navrhl zamítnout kasační stížnost jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti.
Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2002, č. j. PÚ-47800/02, Okresní úřad Český Krumlov,
pozemkový úřad schválil návrh komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Štěkře,
vyhlášené pozemkovým úřadem dne 24. 11. 1999, vypracovaný firmou Agropoz, v. o. s.,
a to v plném rozsahu odsouhlaseném na závěrečném jednání dne 27. 2. 2002.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání pouze pan A. N., který obecně uvedl, že
nesouhlasí s pozemkovou úpravou. Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad
rozhodnutím ze dne 6. 5. 2002, č. j. 11210/2002-5010, odvolání pana A. N. zamítlo a rozhodnutí
pozemkového úřadu ze dne 8. 3. 2002, č. j. PÚ-47800/02, potvrdilo. Rozhodnutí o schválení
návrhu komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Štěkře nabylo právní moci dne 6. 6.
2002.
Dne 7. 6. 2002 pozemkový úřad požádal katastrální úřad o zápis svého rozhodnutí
č. j. PÚ-47800/02 do katastru nemovitostí.
Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2002, č. j. PÚ-48809/2002, pozemkový úřad rozhodl
o přechodu vlastnických práv v katastrálním území Štěkře tak, jak je uvedeno v přílohách,
které jsou nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. V odůvodnění pozemkový úřad uvedl, že dne
24. 11. 1999 zahájil komplexní pozemkovou úpravu katastrálního území Štěkře na žádost
vlastníků nadpoloviční většiny zemědělské půdy. Zpracování návrhu pozemkové úpravy bylo
provedeno v souladu s platnými předpisy (zákon o pozemkových úpravách, zákon o půdě
a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších
předpisů). Po splnění podmínek daných zákonem o pozemkových úpravách a nařízením vlády
č. 4/2000 Sb. vydal pozemkový úřad rozhodnutí ze dne 8. 3. 2002, č. j. PÚ-47800/02, o schválení
pozemkové úpravy podle §9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách; toto rozhodnutí
Ministerstvo zemědělství potvrdilo. Pozemkový úřad konstatoval, že Katastrální úřad Český
Krumlov po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí podle jeho příloh provede změny do katastru
nemovitostí, po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní operát stává
neplatným. Pozemkový úřad uzavřel, že byly splněny podmínky ukládané citovanými zákony,
a proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Podáním ze dne 30. 10. 2002 vyslovil stěžovatel nesouhlas s pozemkovou úpravou,
totéž učinila i žalobkyně podáním doručeným pozemkovému úřadu dne 15. 11. 2002.
Na tato podání reagoval pozemkový úřad přípisem ze dne 13. 1. 2003, ve kterém popsal průběh
řízení, zdůraznil, že o pozemkovou úpravu požádal i stěžovatel, v průběhu řízení neuplatnil žádné
připomínky a svým podpisem na závěrečném protokolu o projednání návrhu komplexní
pozemkové úpravy v katastrálním území Štěkře potvrdil souhlas s tímto návrhem.
Proti rozhodnutí č. j. PÚ-47800/02 podal odvolání pouze pan A. N., toto odvolání bylo
zamítnuto. Pozemkový úřad uvedl, že nesouhlas stěžovatele mu byl doručen dne 30. 10. 2002, tj.
v době, kdy pozemková úprava již byla zpracována, odvolání proti rozhodnutí o návrhu
pozemkové úpravy stěžovatel nepodal, proto mohl pozemkový úřad rozhodnout o výměně
vlastnických práv. K námitkám stěžovatele pozemkový úřad uvedl, že stěžovatel byl řádně
pozván na odsouhlasování hranic obvodu komplexní pozemkové úpravy, avšak na jednání
se nedostavil, ačkoli byl členem sboru zástupců. V protokolu o zjišťování průběhu hranic
pozemků neuvedl stěžovatel k vytyčovaným pozemkům žádné připomínky. Namítal-li stěžovatel,
že v rámci pozemkové úpravy byly zpřesňovány stavby mimo hranice pozemkové úpravy,
pozemkový úřad k tomu podotkl, že stavba stěžovatele přímo souvisela s obvodem pozemkové
úpravy a byly pouze upřesněny souřadnice jednoho rohu této stavby, chybně zavedené v katastru
nemovitostí. Pozemkový úřad dále konstatoval, že upřesnění lesních pozemků se provádělo
pouze v okolí cyklostezky, jejíž skutečný průběh neodpovídal stavu v mapě. Cyklostezka byla
řešena vyhotovením geometrického plánu č. 55-1/2002, který cyklostezku zaměřil v terénu
a umožnil směnu pozemků pod zastavěnou stezkou a okolních pozemků. O postupu z hlediska
cyklostezky byli účastníci informováni na závěrečném ústním jednání a přítomní vlastníci postup
odsouhlasili. Vlastní cyklostezka přešla do vlastnictví obce a navazující pozemky s lesním
porostem, na nichž podle zákresu mapy katastru nemovitostí byla cyklostezka vedena, přešly
do vlastnictví účastníků řízení. Další upřesnění lesních pozemků se provádělo pouze na obvodu
pozemkové úpravy.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §9 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách rozhodnutí o schválení návrhu
(pozemkových úprav, pozn. soudu) okresní pozemkový úřad oznamuje veřejnou vyhláškou
a doručí všem známým účastníkům. Z náležitostí návrhu se k rozhodnutí doručovanému
účastníkům řízení připojí jen ta část návrhu, která se dotýká konkrétního účastníka řízení.
Schvalovaný návrh se všemi náležitostmi se ukládá u okresního pozemkového úřadu
a u příslušného obecního úřadu, kde lze do návrhu nahlédnout. Rozhodnutí o schválení návrhu,
které nabylo právní moci (dále jen „schválený návrh“), okresní pozemkový úřad předá také
katastrálnímu úřadu k vyznačení do katastru nemovitostí.
Podle §9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách schválený návrh je závazným
podkladem pro rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu
vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům.
Rovněž je závazným podkladem pro rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům,
na nichž se nacházejí společná zařízení. Proti rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických
práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene vydanému na základě schváleného
návrhu se nelze odvolat.
Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí o přechodu
vlastnických práv v katastrálním území Štěkře podle §9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách,
čímž jednoznačně vymezil předmět přezkumného soudního řízení. Veškeré námitky stěžovatele,
které směřují proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, se napadeného správního
rozhodnutí netýkají a nejsou předmětem tohoto řízení. Rozhodnutí o schválení pozemkových
úprav stěžovatel v zákonem stanovené lhůtě nenapadl odvoláním ani žalobou, toto rozhodnutí
nabylo právní moci a jeho zrušení se stěžovatel v tomto řízení domáhat nemůže.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí
pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv podle §9 odst. 6 zákona
o pozemkových úpravách nelze úspěšně uplatnit námitky směřující proti rozhodnutí o schválení
návrhu pozemkové úpravy podle §9 odst. 5 téhož zákona.
Námitku stěžovatele, že lesní pozemek p. č. 124 byl do pozemkové úpravy zahrnut,
ačkoli podle zápisu z jednání o zamýšlených pozemkových úpravách, konaného dne 24. 11. 1999,
zahrnut být neměl, námitku, že stěžovatel nikdy nepodepsal žádný ze závěrečných protokolů,
a námitky proti těmto protokolům proto Nejvyšší správní soud považuje za bezpředmětné.
Žádnou z těchto námitek stěžovatel neuplatnil ve vztahu k rozhodnutí o schválení návrhu
pozemkové úpravy, které nabylo právní moci a stalo se - v podobě, v jaké bylo přijato, včetně
schváleného návrhu - závazným podkladem pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud doplňuje, že pozemek p. č. 124 byl zahrnut v návrhu komplexní
pozemkové úpravy č. 061/2001, zpracovaném společností Agropoz, v. o. s., tento návrh byl
schválen zmíněným rozhodnutím pozemkového úřadu ze dne 8. 3. 2002, které stěžovatel
v zákonné lhůtě nenapadl odvoláním, ačkoli mu v tom nic nebránilo, a které tak nabylo právní
moci dne 6. 6. 2002. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zahrnutí tohoto pozemku do pozemkové
úpravy před schválením návrhu nezpochybnil, a neučinil tak ani ve lhůtě pro podání odvolání
proti rozhodnutí o schválení návrhu, nemůže již nyní tuto námitku úspěšně uplatnit,
neboť pozemkový úřad byl při vydání žalobou napadeného rozhodnutí pravomocně schváleným
návrhem komplexní pozemkové úpravy vázán a namítaný lesní pozemek již zpětně vyčlenit
nemohl.
Soud rovněž poukazuje na přípis pozemkového úřadu ze dne 13. 1. 2003, který úřad
stěžovateli zaslal jako odpověď na jeho opožděný nesouhlas s pozemkovou úpravou
a v němž správně vystihl všechny podstatné momenty proběhnuvšího řízení o pozemkových
úpravách a stěžovateli objektivně vysvětlil, proč již s některými svými připomínkami nemůže
uspět.
K námitce stěžovatele, že katastrální úřad zapsal rozhodnutí o schválení návrhu
komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Štěkře, ačkoliv nebyl předložen geometrický
plán, Nejvyšší správní soud konstatuje, že postup katastrálního úřadu nelze žalovanému vytýkat,
ani z něj činit jakékoliv závěry pro účely posouzení zákonnosti a přezkoumatelnosti žalobou
napadeného rozhodnutí. Podle názoru Nejvyššího správního soudu přitom katastrální úřad
nepochybil, neboť zápis rozhodnutí o schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy
do katastru nemovitostí měl toliko informativní charakter a geometrické plány pro určení hranic
pozemků při pozemkových úpravách potřeboval katastrální úřad až pro účely vyhlášení platnosti
obnoveného katastrálního operátu v návaznosti na rozhodnutí pozemkového úřadu o přechodu
vlastnických práv, tj. rozhodnutí ze dne 23. 10. 2002.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že správní orgán porušil
zákon, když o přechodu vlastnického práva rozhodl bez jakéhokoliv podkladu,
tj. bez geometrického plánu. Toto tvrzení stěžovatele shledal Nejvyšší správní soud nepravdivým.
Pozemkový úřad totiž při rozhodování vycházel ze svého rozhodnutí o schválení komplexní
pozemkové úpravy ze dne 8. 3. 2002, č. j. PÚ-47800/02, z obsahu takto schváleného návrhu
a k dispozici měl rovněž všechny zpracované geometrické plány, včetně geometrického plánu
č. 55-1/2002 ze dne 20. 9. 2002. Tuto skutečnost potvrzuje např. text přílohy k listu vlastnictví
č. 234, která je nedílnou součástí žalobou napadeného rozhodnutí a v níž je u parcel č. 139/5,
140/1 a 140/4 uvedena poznámka GP 55-1, označující právě zmíněný geometrický plán.
Ve shodě se závěry vyslovenými krajským soudem Nejvyšší správní soud uzavírá,
že v napadeném rozhodnutí pozemkového úřadu a v postupu jeho vydání předcházejícím
neshledal žádná pochybení, která by mohla způsobit nezákonnost či nepřezkoumatelnost
tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí bylo v souladu se zákonem oznámeno veřejnou vyhláškou
a doručeno všem známým účastníkům řízení, obsahuje kompletní přílohy, z nichž byla každému
účastníku v souladu s §9 odst. 7 zákona o pozemkových úpravách zaslána pouze ta část,
která se jej dotýká.
Krajský soud tedy všechny potřebné právní otázky posoudil správně, namítaná
nezákonnost napadeného rozhodnutí nebyla prokázána, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2005,
č. j. 10 Ca 5/2005 - 99, podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nad rámec plnění běžných povinností nevznikly, žádné náklady žalobkyně soud nezjistil
a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Osobě zúčastněné na řízení soud v tomto řízení
žádnou povinnost neuložil, nebyl shledán ani žádný důvod zvláštního zřetele hodný pro přiznání
náhrady nákladů řízení, a proto Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl tak,
že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu