ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.7.2008:28
sp. zn. 4 As 7/2008 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: O. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007,
č. j. 8 Ca 296/2007 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007, č. j. 8 Ca 296/2007 - 14, kterým byla zamítnuta
její žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra,
jímž byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, kterým nebylo pro nesplnění
podmínek uvedených v ustanovení §67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyhověno její žádosti
o povolení k trvalému pobytu.
V kasační stížnosti stěžovatelka současně požádala o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti a osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že přípisem ze dne
3. 10. 2007 byl žalobkyni soudem zaslán formulář „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“ s tím, aby ho vyplněný a potvrzený vrátila soudu zpět do čtrnácti dnů
ode dne doručení. Předmětný formulář byl soudu doručen dne 22. 10. 2007, s tím, že žalobkyně
má průměrný měsíční čistý výdělek za 3. kalen dářní čtvrtletí ve výši 11 676 Kč. Při výši soudního
poplatku 2000 Kč za podaný návrh (žalobu) městský soud konstatoval, že nelze dovodit,
že by finanční situace žalobkyně byla taková, že by jí nedovolovala soudní poplatek v uvedené
výši zaplatit. Proto žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatelka odkazuje na důvody spec ifikované v §103 odst. 1
písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve zněn í pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), namítá nezákonnost rozhodnutí a dále to, že napadené rozhodnutí trpí vadami
řízení, a uvádí, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí její žádosti. Současně poukazuje na to,
že kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Podanou kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přes nezaplacení příslušného
soudního poplatku v řízení o kasační stížnosti přípustnou, neboť zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost nelze považovat za podmínku řízení v případě, kdy jsou předmětem
posuzování kasačního soudu důvody pro osvobození od soudních poplatků. Stejn ě tak nelze
považovat za překážku projednání takové kasační stížnosti skutečnost, že stěžovatel není v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem. K tomu Nejvyšš í správní soud odkazuje
na svou judikaturu, v níž k analogické situaci uvádí, že V řízení o kasační stížnosti proti usnesení
krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem. (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila důvody uvedené pod ust. §103 odst. 1 písm. a)
až e) s. ř. s. S ohledem na povahu předmětu řízení o kasační stížnosti, jímž je zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, přichází podle názoru Nejvyššího správního soudu v úvahu
kasační důvod uvedený pod písm. a) uvedeného ustanovení, tedy nezákonnost rozhodnutí,
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, tedy otázky, zda poměry stěžovatelky
(majetkové, osobní…) odůvodňují osvobození od soudních poplatků.
Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje -li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítn e. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení říze ní ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Vedle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. se ve smyslu ust. §64 s. ř. s. při rozhodování o osvobození
od soudních poplatků aplikuje i ust. §138 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení lze přiznat
osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, zcela nebo zčásti. Žadatel
je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým
poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá
dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Objektivní
hlediska pro posuzování poměrů žadatele, resp. jejich tíživosti, v současné době v platném právu
vyjádřena nejsou. Soudy jsou proto nuceny překlenout tento nedostatek v každém konkrétním
případě interpretací. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech žadatele
je tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen
zaplatit soudní poplatky. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat
tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu nebo zčásti.
To, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání
osvobození od soudních poplatků spadá výhradně do rozhodovací sféry, a tedy i úvahy,
„obecných“ soudů ostatně dokládá i judikatura Ústavního soudu. Tak se např. v usnesení
Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 271/2000 uvádí, že „ Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem
stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry
obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky)
Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného
nároku dospěl. Přiznané osvobození od soudního poplatku navíc může být kd ykoliv za řízení, případně
i se zpětnou účinností odejmuto, pokud se prokáže, že pomě ry účastníka osvobození neodůvodňují
nebo neodůvodňovaly.
V posuzované věci městský soud zkoumal a hodnotil osobní a majetkové poměry
stěžovatelky, zjistil výši peněžních čistých průměrných měsíčních příjmů žadatelky z posledního
období. Takto zjištěné osobní a majetkové poměry vzal za východisko hodnocení a úvahy,
zda stěžovatelka má či nemá dostatečné prostředky (jak to má na mysli §36 odst. 3 s. ř. s.)
k tomu, aby mohla uplatnit svá práva u soudu. Vzal v úvahu přicházející výši soudního poplatku
a dospěl k závěru, že stěžovatelka má dostatečné prostředky k tomu, aby příslušný soudní
poplatek uhradila, a proto její žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl.
Nejvyšší správní soud si ze spisu ověřil, a má za prokázané (viz stěžovatelkou
vlastnoručně vyplněné a podepsané „potvrzení“), že bylo doloženo, že stěžovatelka měla
průměrný měsíční čistý výdělek za 3. kalendářní čtvrtletí ve výši 1 1 676 Kč, který pobírala
jako dělnice od svého zaměstnavatele Xaverov, a. s., V lužích 735/6, Praha 4. Soudní poplatek
za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve věcech správního soudnictví činí podle položky
č. 14a bod 2. písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích 2000 Kč.
Městský soud v Praze tak i podle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval
správně, neboť objektivně zjistil, odpovědně zhodnotil a uvážil předpoklady na straně žalobkyně
pro osvobození od soudních poplatků, a věc vyhodnotil tak, že zákonem stanovené podmínky
pro osvobození od soudních poplatků nesplňuje.
Nejvyšší správní soud proto ve smyslu ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost
podanou stěžovatelkou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007,
č. j. 8 Ca 296/2007 - 14, jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. , ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil,
proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu