ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.11.2008:65
sp. zn. 4 Azs 11/2008 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. B., zast. JUDr. Leo Kadlecem, advokátem, se
sídlem Krynická 497, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8.
2007, č. j. 60 Az 74/2006 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele, JUDr. Leo Kadlecovi, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 4800 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 6 0 dnů
ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 8. 2007, č. j. 60 Az 74/2006 - 23,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2006, č. j. OAM-
723/VL-20-08-2006, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako
zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm.g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžo vatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a dále o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 12. 2007, č. j. 60 Az 74/2006 – 49,
stěžovateli ustanovil zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Leo Kadlece, advokáta,
se sídlem v Praze, Krynická 497.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektiv ních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky
míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním
případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není
v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelkou
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není
nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znov u jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je -li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a s voji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést,
že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, byť namítal, že jeho kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a Nejvyšší správní soud
se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití
shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvod §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. s tím,
že bližší odůvodnění bude obsaženo v doplnění kasační stížnosti, sepsaném ustanoveným
zástupcem. V tomto doplnění zejména uvádí, že mu na Ukrajině v současnosti není plně zajištěno
právo na ochranu osobnosti i na spravedlivé projednání věci nezávislými policejními a soudními
orgány. V zemi původu je politicky nestabilní situace , jež má za následek nedůvěru řadových
občanů v právní stát a řádný výkon moci výkonné i soudní. Na Ukrajině je ohrožena Úmluva
o ochranně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolu č. 11 z 1. 11. 1998, jmenovitě
čl. 2 – právo na život každého je chráněno zákonem, čl. 5 – každý má právo na svobodu a osobní
bezpečnost a čl. 6 – každý má právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě
projednána nezávislým a nestranným soudem.
Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce dříve
pracoval u policie a tuto práci ukončil na vlastní žádost v prosinci 2004, neboť po něm nadřízení
chtěli, aby vykazovala falešné údaje a zvyšoval tak objasněnost trestných činů. Poté mu začali
vyhrožovat zločinci, drogoví dealeři, které kdysi uvěznil, a vyhrožovali mu fyzickým
vypořádáním. Jednou jej zbili na chodbě domu, jednou jej o dvezli do lesa a vyhrožovali
mu zabitím. Kvůli těmto vyhrůžkám opustil v srpnu 2005 Ukrajinu a odjel do České republiky.
Po návratu v listopadu 2005 se vyhrůžky opět opakovaly, proto odjel z Ukrajiny podruhé. Chtěl
si vyřídit pracovní vízum, to se mu však nepodařilo. Obrátil se sice na policii , kde pracuje
jeho známý, avšak tam mu poradili, aby si chování vyděračů nevšímal, protože jinak by musel
mít svědky. Ze své zkušenosti ví, že se to nikdy nevyřeší a policie nepomůže. Do České republiky
přicestoval dne 12. 4. 2006, měl turistické vízum na 10 dnů. Nemůže se na Ukrajinu vrátit,
v České republice nechce pobývat nelegálně, proto se rozhodl požádat o azyl. O azyl požádal
20. 6. 2006. O neudělení azylu stěžovateli žalovaný rozhodl podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, kde se uvádí, že se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí
skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu
v platném znění.
Krajský soud uznal postup žalovaného za odpovídající zákonu a se závěry krajského
soudu se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Je téhož názoru, že ve věci žádosti o udělení azylu
stěžovateli bylo správně rozhodováno podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a nepřicházelo
v úvahu rozhodování podle §12 zákona o azylu.
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud převážně opakovaně
již zabýval a vypořádal se s nimi jako nedůvodnými již ve svých dřívějších rozhodnutích.
Problémy se soukromými zločineckými osobami nejsou azylově relevantním důvodem.
K tomu Nejvyšší správní soud ve své judikatuře např. uvedl: Žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody
jsou toliko potíže se soukromými osobami (s tzv. mafií) v domovském státě je podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona o azylu bezdůvodná a to tím spíše, pokud žadatel podal žádost o azyl až po delším pobytu v České
republice, což svědčí tomu, že důvodem žádosti nebyly problémy žalobce se státními orgány v zemi původu,
ale toliko snaha o legalizaci pobytu v Č eské republice. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud dále také již opakovaně judikoval, že: Neuvádí-li žadatel o azyl
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z dů vodů uvedených v §12 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádos t zjevně nedůvodnou,
kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůt y uvedené v §16 odst. 2
tohoto zákona., viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, či dále Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§16
zákona o azylu], znamená, že neprobíhá dokazování ke z jištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu., např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004,
sp. zn. č. j. 4 Azs 35/2003 - 48, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ust álená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a podle ustanovení
§104a s. ř. s. ji odmítl.
Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti
rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu
režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok
na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační
stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu;
takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, nejdéle po dobu 1
roku; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační
stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany
stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému
soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku
nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soud em bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
S ohledem na to, že zástupce stěžovatele, JUDr. Leo Kadlec, byl ustanoven soude m,
přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 s. ř. s. uvedenému zástupci za zastupování
v řízení o kasační stížnosti odměnu, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.
za dva úkony právní služby [á 2100 Kč - §11 odst. 1 písm. b ), d), ve spojení s §9 odst. 3 pím. f )
cit. vyhlášky] a dvou režijních paušálů (á 300 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky). Ustanovenému
zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 4800 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu