ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.111.2007:60
sp. zn. 4 Azs 111/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: N. T. P., zast. Mgr. Bohdanou Novákovou,
advokátkou, se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4 – Nusle, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 26. 7. 2007, č. j. 47 Az 12/2007 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni stěžovatelky, Mgr. Bohdaně Novákové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč, která jí bude vyplacena Nejvyšším správním soudem
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení
rozsudku uvedeného soudu ze dne 26. 7. 2007, č. j. 47 Az 12/2007 - 24, jímž byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2007, č. j. OAM-10-162/LE-
BE03-BE01-2007, kterým byla žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o zylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky
míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat
jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu
by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil,
není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést,
že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl
otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití
shora nastíněných kriterií.
Z obsahu správního a soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka ze země původu odešla
za „lepším životem“. Byla po rozvodu, necítila se dobře, neměla žádnou práci, jen chodila
u rodičů na pole. O azyl požádala poté, co jí bylo uděleno správní vyhoštění a chtěla pobyt
na území České republiky legalizovat.
Kasační stížnost stěžovatelka podává s odkazem na důvody vymezené v §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s., s tím, že s uvedeným rozhodnutím nesouhlasí, a domnívá se, že byla
v předchozím řízení zkrácena na svých právech. V doplnění kasační stížností, sepsaném soudem
ustanovenou zástupkyní stěžovatelky, zejména uvádí, že se do Vietnamu nemůže vrátit,
je to autoritářský stát, kde vládne komunistická strana a její představitelé vykonávají veškerou
moc, v zemi jsou porušována lidská práva. Krajský soud odmítl tato tvrzení stěžovatelky
pouze s odůvodněním, že nebyla uvedena v průběhu azylového řízení, k čemuž stěžovatelka
uvádí, že řízení probíhalo ve zkrácené podobě, nerozuměla jeho významu a průběhu a neměla
k dispozici účinnou právní pomoc. Stěžovatelka je toho názoru, že v jejím případě byly naplněny
podmínky §14a zákona o azylu a nikoliv podmínky §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jak vyplývá z rozhodnutí soudu, krajský soud
se vypořádal se všemi žalobními námitkami stěžovatelky, se závěry krajského soudu závěry
se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud a je téhož názoru, že potíže stěžovatelky
jsou toho charakteru, že plně odpovídají zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a nepřichází v úvahu
ani postup podle §14a zákona o azylu.
Námitky stěžovatelky uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud převážně opakovaně
již zabýval a vypořádal se s nimi jako nedůvodnými již ve svých dřívějších rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud především připomíná, že již dříve opakovaně rozhodl, že neuvádí-li
žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou,
kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2
tohoto zákona, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 27/2003 - 48; www.nssoud.cz. Stejně tak podle Nejvyššího správního soudu platí, že
je-li žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná, není na místě zkoumat další okolnosti,
což již vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130,
publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 244/2004,
www.nssoud.cz.
Dále je třeba podpůrně odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2004, č. j. 2 Azs 14/2004 - 47, viz www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že posouzení situace
v zemi původu je pro rozhodnutí podle ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
zákona č. 2/2002 Sb., nerozhodné.
Obdobně Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že rozhodne-li Ministerstvo vnitra
o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, nečiní již výrok o neexistenci překážek vycestování ve smyslu ustanovení §91 citovaného zákona
(dnes §14a zákona o azylu); srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2004,
č. j. 2 Azs 147/2004 - 41, www.nssoud.cz.
Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že stěžovatelka pobývala na území České republiky
nelegálně, resp. o azyl požádala až po udělení správního vyhoštění, což svědčí o snaze o legalizaci
pobytu. Ostatně i podle judikatury Nejvyššího správního soudu „Žádost o azyl podaná
nikoliv bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co byl žadatel zadržen policií a bylo
rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.“ - viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27.6. 2005, sp. zn. 4 Azs 395/2004, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v podané v kasační stížnosti. Za situace,
kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatelky, Mgr. Bohdana Nováková, byla ustanoven
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 v návaznosti na §120 s. ř. s. uvedené
zástupkyni za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 4800 Kč,
sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby (á 2100 Kč - §
11 odst. 1 písm. b/, §11 odst. 1 písm. d/ ve spojení s §9 odst. 3 pím. f/ ci t. vyhlášky) a dvou
režijních paušálů (á 300 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu