ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.17.2007:67
sp. zn. 4 Azs 17/2007 – 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: E. P., zast. JUDr. Drahomírou Janebovou
Kubisovou, advokátkou, se sídlem Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2006, č. j. 48 Az 37/2006 – 18,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupkyni stěžovatelky, JUDr. Drahomíře Janebové Kubisové, advokátce,
se s t a n o v í ve výši 5712 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Kasační stížností včas podanou u Krajského soudu v Praze se žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku uvedeného soudu ze dne 3. 10. 2006,
č. j. 48 Az 37/2006 – 18, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 17. 7. 2006, č. j. OAM-587/LE-BE03-BE01-2006. Napadeným rozhodnutím
žalovaný zamítl žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
v tehdy účinném znění, tedy z důvodu, že z postupu žadatelky bylo patrné, že žádost podala
s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoli o udělení azylu mohla požádat dříve.
Spolu s kasační stížností požádala stěžovatelka soud o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Její zástupkyní Krajský soud v Praze ustanovil usnesením ze dne 6. 12. 2006,
č. j. 48 Az 37/2006 – 35, JUDr. Drahomíru Janebovou Kubisovou, advokátku, se sídlem
Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav.
Vzhledem k tomu, že na adrese, kterou stěžovatelka uvedla ve svém podání ze dne
7. 2. 2008 (U. S. 11, P. 9), si písemnost obsahující uvedené usnesení nepřevzala a vzhledem ke
sdělení ustanovené advokátky ze dne 28. 12. 2006, že se jí nedaří navázat kontakt se
stěžovatelkou, pojal Nejvyšší správní soud pochybnost, zda se stěžovatelka na místě oznámeného
pobytu skutečně zdržuje. Proto se obrátil na oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie Praha s žádostí o prověření pobytu stěžovatelky. Policie ve sdělení ze dne 10. 4. 2007
uvedla, že provedla šetření ubytování stěžovatelky na adrese U. S. 11, P. 9, během kterého
stěžovatelka nebyla na této adrese zastižena, byl zastižen pouze její manžel, jenž uvedl, že
stěžovatelka do bytu na uvedené adrese dojíždí a jinak přebývá na ubytovně v Brandýse nad
Labem, kde zároveň pracuje. Adresu ubytovny manžel neznal.
S ohledem na nejednoznačné sdělení se Nejvyšší správní soud na policii obrátil s žádostí
o opětovné prověření pobytu stěžovatelky. Ve sdělení ze 7. 3. 2008 pak policie konstatuje, že byl
kontaktován majitel předmětného bytu, který prohlásil, že stěžovatelka na uvedené adrese bydlela
dle ubytovací smlouvy do 20. 12. 2007 a poté se odstěhovala neznámo kam, telefonický kontakt
na ni se zjistit nepodařilo.
Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s., soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní
zákon. Podle §33 písm. e) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení
mezinárodní ochrany (dříve azylu) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu
neoznámil. V souzené věci je zjevné, že se stěžovatelka na adrese jí uváděné nezdržuje
a další místo pobytu soudu neoznámila. Podmínka pro zastavení řízení podle §33 písm. e)
zákona o azylu tedy byla podle názoru Nejvyššího správního soudu naplněna, a proto usnesením
rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti.
I kdyby však nenastal důvod pro zastavení řízení, nezbývalo by zdejšímu soudu
než kasační stížnost odmítnou pro nepřijatelnost, neboť stěžovatelka jako důvod opuštění země
původu uváděla problémy s věřiteli, což je otázka, kterou se Nejvyšší správní soud
ve své předchozí judikatuře nesčetněkrát zabýval. Stěžovatelkou tvrzené skutečnosti spadají
do okruhu problémů se soukromými osobami a s touto problematikou se Nejvyšší správní soud
vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 – 49, nebo v rozsudku
ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 34/2006 – 75, či v rozsudku ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 479/2004 – 41, všechny dostupné na www.nssoud.cz.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, podle §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.) nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Odměna zástupkyni stěžovatelky byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí
a příprava zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Za tyto úkony náleží zástupkyni
stěžovatelky odměna ve výši 2 x 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu
a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Takto vypočtený
obnos 4800 Kč se dále zvyšuje o částku daně z přidané hodnoty, neboť ustanovená zástupkyně
doložila, že je plátkyní této daně. Zástupkyni stěžovatele tak bude vyplacena částka ve výši
5712 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu