ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.32.2008:46
sp. zn. 4 Azs 32/2008 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: T. B., zast. Mgr. Evou Kantoříkovou,
advokátkou, se sídlem Mezírka 1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
12. 2. 2008, č. j. 64 Az 22/2007 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 2. 2008, č. j. 64 Az 22/2007 - 28,
zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2007, č. j. OAM-1-189/VL-07-
04-2007, a rozhodl dále, že žádný z účastníků, ani Česká republika nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Předmětným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o
změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), když dospěl k závěru, že legalizaci pobytu a obavu z obtíží se splacením dluhu
nelze podřadit pod důvody uvedené v §12 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s., zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační
stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta individuálním
projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup
v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele
a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat
jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu
by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není
nutné, ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a ponechal otázku přesahu jeho vlastních zájmů na úvaze Nejvyššího správního soudu,
který tak mohl přijatelnost kasační stížnosti posoudit pouze v obecné rovině za použití shora
nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění označil důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. a namítal, že Krajský soud v Ostravě nesprávně právně posoudil otázku
pronásledování dle §2 odst. 5 zákona o azylu a důvody pro udělení azylu dle §12 písm. a) a b)
a §14a zákona o azylu. Dále namítl, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá
oporu ve spisech a správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn pravý stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti. Poukazoval na to, že rozhodnutí správního orgánu trpí
vadou nepřezkoumatelnosti pro nesplnění náležitostí §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu. Uvedené námitky byl popsány obecně aniž by je stěžovatel blíže konkretizoval.
Nejvyšší správní soud po prostudování správního i soudního spisu nezjistil žádné skutečnosti,
které by tomuto tvrzení nasvědčovaly.
Ze správního spisu zjištěno, že žalobce přicestoval do České republiky na pracovní vízum
s platností do 31. 12. 2006, o udělení mezinárodní ochrany požádal 28. 2. 2007 v PS Vyšní Lhoty.
V žádosti i následném Protokolu o pohovoru uvedl, že důvodem žádosti o mezinárodní ochranu
je legalizace pobytu v České republice za tím účelem, aby zde mohl žít a pracovat,
neboť v Mongolsku je vysoká nezaměstnanost, nemůže sehnat práci a má dluhy. Správní orgán
posoudil toto tvrzení jako nedostačující pro udělení mezinárodní ochrany, Krajský soud
v Ostravě se s tímto závěrem ztotožnil a Nejvyšší správní soud s ohledem na svou setrvalou
judikaturu tento závěr potvrzuje, srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 - 64: Obtíže žadatele o azyl, spočívající v nemožnosti splácení dluhu
soukromým osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných okolností vnímat
jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění zákona č. 2/2002 Sb., přičemž žalobce jiné než důvody ryze ekonomického charakteru
vůbec netvrdil. Také je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 – 43, dle kterého v žádosti o udělení azylu opakovaně uváděné
ekonomické důvody (nedostatek finančních prostředků, nemožnost sehnat práci) a skutečnost, že politický režim
v jeho domovském státě neumožnil žadateli jeho politický rozvoj, nezakládají samy o sobě odůvodněný strach
z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou,
proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval, dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam,
kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu