ECLI:CZ:NSS:2008:5.AFS.9.2008:298
sp. zn. 5 Afs 9/2008 - 298
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce:
RWE Transgas, a. s., se sídlem Limuzská 12/3135, Praha 10, zastoupený JUDr. Pavlem
Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2007,
č. j. 62 Ca 8/2007 - 171, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 3. 2007,
č. j. R 98/2006/01-05326/2007/300 bylo zčásti změněno a zčásti zrušeno rozhodnutí Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) ze dne 10. 8. 2006, č. j. S 53/05-
14253/06/610 tak, že předseda Úřadu změnil výrokovou část I. až III. prvostupňového
rozhodnutí a vyslovil, že žalobce porušil tam popsaným jednáním zákon č. 143/2001 Sb.,
o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“) a též článek 82
Smlouvy o založení Evropského společenství, (přičemž původní řízení ohledně některých dalších
jednání zastavil) a za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 240 000 000 Kč. Dále předseda
Úřadu zrušil prvostupňové rozhodnutí ve výrokových částech IV. a V.
Proti uvedenému rozhodnutí předsedy Úřadu podal žalobce u Krajského soudu v Brně
žalobu ve správním soudnictví.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2007, č. j. 62 Ca 8/2007 - 171, bylo
rozhodnutí předsedy Úřadu zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Zároveň
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Kasační stížností ze dne 7. 11. 2007 doručené Krajskému soudu v Brně téhož dne
se žalovaný domáhá přezkoumání a zrušení rozsudku krajského soudu.
Podáním ze dne 13. 12. 2007 doručeným Krajskému soudu v Brně dne 17. 12. 2007
žalovaný navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Pokud by se totiž měl
žalovaný řídit závazným právním názorem krajského soudu, pak by byl nucen zastavit správní
řízení buď v části, v níž bylo vedeno pro porušení §11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské
soutěže, anebo v části vedené pro porušení čl. 82 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Zároveň žalovaný poukazuje na judikaturu (rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 A 100/94,
SoJ. 98), ze které vyplývá, že rozhodnutí o zastavení řízení vedeného ohledně správního deliktu
zakládá překážku věci rozhodnuté. Tím je naplněna zákonná podmínka, že s realizací napadeného
rozsudku bude způsobena nenahraditelná újma. Dále žalovaný poukázal na to, že přiznání
odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem a ani se nepřiměřeným způsobem
nedotkne nabytých práv třetích osob.
Žalobce ve svém vyjádření k návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
nesouhlasí se závěrem žalovaného o hrozící nenahraditelné újmě. Účelu, pro který žalovaný
odkladný účinek navrhuje, t. j. přerušení správního řízení do doby rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, může být dosaženo i jinak. Sám žalobce za tímto účelem navrhl žalovanému
dne 14. 11. 2007 přerušení správního řízení do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Na tento návrh žalovaný doposud nijak nereagoval. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu publikované ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 528/2005, dle kterého zájem
na jednotném postupu v obdobných případech do rozhodnutí o kasační stížnosti není s ohledem
na přiměřené použití §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. sám o sobě důvodem, pro který bylo možno
ve smyslu §107 s. ř. s. přiznat na návrh stěžovatele odkladný účinek kasační stížnosti. Žalobce
podotýká, že Nejvyšší správní soud by měl v dané věci postupovat v souladu s rozhodnutím
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49.
Z uvedeného judikátu dle názoru žalobce vyplývá, že v případě přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podávané správním orgánem nedochází k restituci původního správního
rozhodnutí jako takového, ale pouze k pozastavení povinností správního orgánu pokračovat
ve správním řízení a opětovně ve věci rozhodnout. Pokud by snad mělo mít přiznání odkladného
účinku ten následek, že by žalobce musel uhradit pokutu ve výši 240 000 000 Kč,
která mu mezitím byla již žalovaným vrácena, pak by takový postup byl neslučitelný s principy
právního státu, neboť by tak byla narušena právní jistota účastníka řízení, jakož i jeho vlastnické
právo a právo na spravedlivý proces založené na principu důvěry v soudní rozhodování.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu žalovaného na přiznání odkladného
účinku vycházel obdobně jako ve věci sp. zn. 8 Afs 56/2007, z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49 (publikováno pod č. 1255/2007 Sbírky rozhodnutí NSS) zaujal toto právní
stanovisko:
I. Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení
a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu
na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
II. I správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek,
a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li
ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění
povinností správním orgánem žádný vliv.
III. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje v řízení, může
se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení §79 a násl. s. ř. s.
I v této (nyní projednávané) věci zdejší soud z tohoto právního názoru v plném rozsahu
vychází.
Rozšířený senát se v uvedeném usnesení zabýval i otázkou možných, obtížně řešitelných
procesních důsledků, které mohou nastat tehdy, kdy Nejvyšší správní soud by zrušil rozsudek
krajského soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno. Vedle sebe tak mohou být dvě odlišná
či dokonce opačná rozhodnutí o téže věci a to nové, v mezidobí vydané správní rozhodnutí
a „obživlé“ původní rozhodnutí. K tomu tento senát pouze poukázal na to, že řešením není
nerespektování zákonných důsledků kasační stížnosti, s níž odkladný účinek spojen není.
V závěru odůvodnění tohoto usnesení soud příkladmo poukázal na případy, kdy by respektování
soudního rozhodnutí (tedy míněno rozhodnutí krajského soudu) mohlo způsobit závažné
důsledky (vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinném
podniku).
Usnesení rozšířeného senátu vychází tedy z koncepce, že podání kasační stížnosti zásadně
nemá odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku je spíše výjimečné. Je na stěžovateli,
aby v prvé řadě v souladu se zákony sám učinil opatření k odstranění hrozící škody, které lze
na něm se zřetelem na všechny konkrétní okolnosti spravedlivě požadovat. Teprve pokud to není
možné, může přicházet v úvahu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V daném případě nic nebrání předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,
aby usnesením podle §80 odst. 4 písm. d) správního řádu rozhodl o přiměřeném prodloužení
zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí (v tomto případě nejspíš s lhůtou počítanou od právní moci
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti). Na závadu není,
že o tomto prodloužení lhůty by rozhodoval předseda Úřadu, který má sám vydat i nové správní
rozhodnutí.
Podle §178 odst. 2 správního řádu, poslední věta, nadřízeným správním orgánem
ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí příslušného
správního úřadu. Pokud toto ustanovení není vykládáno jako neuchopitelná definice v kruhu,
je třeba po rozumu zákona dovodit, že pokud tento zákon (správní řád) svěřuje určitá procesní
oprávnění nadřízenému správnímu orgánu, je nutno tím v případě řízení vedeném vedoucím
ústředního orgánu státní správy rozumět tohoto vedoucího (neboť ve správním řízení nikdo
„vyšší“ není) – samozřejmě, pokud to povaha příslušných ustanovení umožňuje.
Tak např. u opatření proti nečinnosti ve smyslu §80 správního řádu by zřejmě nepřicházelo
v úvahu, aby vedoucí ústředního orgánu státní správy sám sobě stanovil (přikázal) lhůtu
k rozhodnutí (§80 odst. 4 písm. a) správního řádu). Smyslem usnesení o prodloužení lhůty je
především ve vztahu k účastníkům řízení jasně vyjádřit, jaké skutečnosti prozatím brání
rozhodnutí a do kdy (dle stávajícího předpokladu) bude rozhodnuto. Vydání takového usnesení
nic nebrání.
Ze všech těchto důvodů byl návrh žalovaného (stěžovatele) na přiznání odkladného
účinku jeho kasační stížnosti zamítnut.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s. ).
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu