ECLI:CZ:NSS:2008:5.AS.17.2008:131
sp. zn. 5 As 17/2008 - 131
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
Ing. Z. Š., zast. Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem Výstavní 16a, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Žerotínovo nám. 3/5, Brno,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2007, č. j.
31 Ca 50/2007 - 80, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
Městského úřadu Znojmo ze dne 13. 9. 2006, č. j. Výst: 23d 1012559/2003-Ma Rozh, ve spojení
s rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2007, č. j. JMK 160177/2006.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2007, č. j. JMK 160177/2006, žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Znojmo ze dne 13. 9. 2006, č. j.
Výst: 23d 1012559/2003-Ma Rozh, kterým stavební úřad nařídil žalobci provést odstranění části
stavby v rozsahu cca 1/3 délky kanalizační přípojky (betonového koryta) ve spodní části před
zaústěním do kanalizace na pozemcích ve vlastnictví Města Znojma parc. č. 674/1, 707/1 a 5318
v k. ú Znojmo město postavené dle závěrů stavebního úřadu v rozporu se stavebním povolením.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 24. 7. 2007, č. j. 31 Ca 50/2007 - 80, odmítl podle §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) s odůvodněním, že žalobcovo podání
postrádá základní náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., neboť se podle
krajského soudu omezuje v podstatě jen na ohlášení žaloby.
Žalobce („stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včasnou kasační stížností
opírající se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel následně podáním
doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 27. 6. 2008 navrhl, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek ve smyslu §107 s. ř. s.
Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku podle §107 s. ř. s. odůvodnil
(1) tím, že je mu znemožněno odvádět odpadní vody samospádem, přičemž sám není schopen
zajistit odvod jinak; a (2) odstraněním stavby na základě exekuce [kterou doložil exekuční výzvou
ze dne 11. 6. 2008, kterou mu bylo stavebním úřadem nařízeno, aby do 20. 7. 2008 odstranil část
stavby v rozsahu cca 1/3 délky kanalizační přípojky (betonového koryta) ve spodní části
před zaústěním do kanalizace na pozemcích ve vlastnictví Města Znojma postavené v rozporu
se stavebním povolením] dojde k nevratné újmě na jeho majetku, kterou nebude možné napravit
ani v případě pro něj příznivého rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasil. Ve svém vyjádření uvádí, že jelikož
se v případě kanalizační přípojky stěžovatele jedná o stavbu nedokončenou, stávající systém
likvidace odpadních vod v nemovitosti stěžovatele není nikterak dotčen, a tudíž újma stěžovateli
v tomto směru nehrozí. Újma na majetku a ztráta nákladů vynaložených na stavbu kanalizační
přípojky pak je podle žalovaného pouze důsledkem nezákonného jednání stěžovatele. Žalovaný
dále zdůrazňuje, že způsob provedení kanalizační přípojky je v rozporu s veřejným zájmem,
neboť kanalizační přípojka byla postavena v rozporu se stavebním povolením, hyzdí památkově
chráněné území a omezuje pohyb chodců na veřejné komunikaci, a dotýká se negativně i práv
jiných osob (konkrétně vlastníků přilehlých pozemků a chodců). Z těchto důvodů žalovaný
navrhuje odkladný účinek nepřiznat.
Nejvyšší správní soud následně při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 s. ř. s. jsou naplněny.
Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. obsahuje 3 podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí znamenat pro žalobce (resp. stěžovatele) nenahraditelnou újmu; (2) přiznání
odkladného účinku se nesmí nepřiměřeně dotknout nabytých práv třetích osob; a (3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se seznámil s podklady předloženými stěžovatelem. Po zhodnocení
všech relevantních údajů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že první podmínka pro přiznání
odkladného účinku je splněna. Odstranění 1/3 kanalizační přípojky by skutečně mohlo vést
k nevratnému porušení práv stěžovatele, které by již nebylo možné zhojit ani případným
rozhodnutím v jeho prospěch. V tomto ohledu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 – 59 (dostupné na www.nssoud.cz),
dle něhož „nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí
mohla vzniknout a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2
s. ř. s.], musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Právě
případné odstranění 1/3 kanalizační přípojky by nepochybně představovalo pro stěžovatele
takovou nenahraditelnou újmu, která je nevratná. Stěžovatel tvrdí dotčení na svých právech
a domáhá se soudní ochrany právě v souvislosti s rozhodnutím o odstranění této stavby, pokud
by tedy výkonem uvedeného rozhodnutí byla stavba skutečně fakticky odstraněna, nemělo by již
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci samé žádný reálný význam a nemohlo
by stěžovateli poskytnout jinou než pouze hypotetickou ochranu.
Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících dvou podmínek stanovených §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud jde o druhou podmínku, podle
níž se přiznání odkladného účinku nesmí nepřiměřeně dotknout nabytých práv třetích osob,
Nejvyšší správní soud se s námitkou žalovaného ohledně nepřiměřeného dotčení zájmů vlastníků
přilehlých pozemků a ohrožení chodců neztotožnil. Z podkladů předložených stěžovatelem,
včetně fotografické dokumentace, i ze správního spisu vyplývá, že pěší cesta (konkrétně schodiště
a část chodníku), po níž kanalizační přípojka vede, není frekventovanou veřejnou komunikací
a dotýká se pouze omezeného počtu vlastníků přilehlých pozemků. Provedení kanalizační
přípojky rovněž nezužuje schodiště do té míry, aby bylo možné říci, že by zachování stávajícího
stavu do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nepřiměřeně zasahovalo
do práv vlastníků přilehlých pozemků. Vzhledem k provedení stavby rovněž existuje poměrně
malá pravděpodobnost, že by mohlo dojít k ohrožení zdraví chodců. K vyloučení možnosti
odkladného účinku nepostačuje, aby byla práva třetích osob pouze dotčena; §73 odst. 2 s. ř. s.
vyžaduje, aby se přiznání odkladného účinku dotklo nabytých práv třetích osob „nepřiměřeně“.
V projednávaném případě však tento předpoklad nebyl splněn.
Pokud jde o třetí podmínku, žalovaný uvádí, že přiznání odkladného účinku je v rozporu
s veřejným zájmem, neboť (a) kanalizační přípojka byla postavena v rozporu se stavebním
povolením, (b) hyzdí památkově chráněné území a (c) omezuje pohyb chodců na veřejné
komunikaci. Pokud jde o rozpor se stavebním povolením, jedná se o závěr stavebního úřadu
i žalovaného ve věci samé, který vedl k vydání rozhodnutí, proti nimž stěžovatel brojil žalobou.
Je třeba uvést, že Nejvyššímu správnímu soudu v této fázi řízení o kasační stížnosti, která navíc
směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, nepřísluší posuzovat věc
meritorně. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005
- 76, v plném rozsahu dostupném na www.nssoud.cz: „Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy
a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé.“ Pokud jde o zúžení schodiště a omezení pohybu
chodců na něm, Nejvyšší správní soud odkazuje na výše uvedenou argumentaci.
Pokud jde o třetí argument žalovaného, podle něhož nedokončená kanalizační přípojka
hyzdí památkově chráněné území, Nejvyšší správní soud konstatuje, že byť se v tomto případě
skutečně jedná o veřejný zájem, tento veřejný zájem je nutné vážit oproti ústavnímu právu
stěžovatele na soudní ochranu, neboť jak již bylo řečeno, výkonem rozhodnutí o odstranění
stavby by následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o předmětné kasační stížnosti ani,
v případě důvodnosti kasační stížnosti, následné meritorní rozhodnutí krajského soudu o podané
žalobě již efektivní soudní ochranu přinést nemohlo a tudíž nelze vyloučit, že by v konečném
důsledku mohlo být dotčeno právo stěžovatele chráněné čl. 11 Listiny základních práv a svobod
(právo na ochranu majetku) a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních
svobod (právo na pokojné užívání majetku). Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. sice výslovně
nestanoví, že se musí jednat o nepřiměřený zásah do veřejného zájmu (na rozdíl od překážky
přiznání odkladného účinku v podobě „nepřiměřeného“ zásahu do nabytých práv třetích osob),
nicméně i §73 odst. 2 s. ř. s. musí být vykládán ústavně konformním způsobem a je tedy nutné
vážit základní práva svědčící stěžovateli s veřejným zájmem, na nějž upozorňuje žalovaný.
V souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu České republiky je nutné v takovém případě
aplikovat třístupňový test proporcionality (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94, Anonymní svědek I,
publikován pod č. 214/1994 Sb.; nález sp.zn. III. ÚS 256/01, Rekognice fotografiemi, publikován
pod č. 37/2002 Sb. ÚS; či nález sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Minimální výše pokuty, publikován
pod č. 405/2002 Sb.): (1) test vhodnosti, tj. zda-li okamžitý výkon rozhodnutí Městského úřadu
Znojmo a žalovaného, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl;
(2) test potřebnosti, tj. zda-li je okamžitý výkon těchto rozhodnutí ve vztahu k dotčeným základním
právům nejšetrnějším z více možných prostředků umožňujících dosažení sledovaného cíle;
a (3) test poměřování, tj. porovnání závažnosti v kolizi stojícího základního práva a veřejného zájmu.
V projednávaném případě žalovaný upozorňoval na estetické závady, které kanalizační
přípojka způsobuje. Okamžité odstranění části kanalizační přípojky nepochybně umožňuje
dosáhnout sledovaný cíl, a tudíž splňuje test vhodnosti. Ovšem již nelze říci, že odstranění 1/3
kanalizační přípojky splňuje test potřebnosti, neboť existuje jiné – šetrnější – řešení, jež by bylo
způsobilé ve srovnatelné míře dosáhnout sledovaného cíle, a tím je vyčkat s výkonem rozhodnutí
stavebního úřadu do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a pokud by byl stěžovatel
s kasační stížností úspěšný, do doby nového rozhodnutí krajského soudu o podané žalobě.
V daném případě totiž nelze tvrdit, že by předmětná stavba představovala tak akutní nebezpečí
či jiný natolik naléhavý rozpor s veřejným zájmem, že by vyžadovala okamžité odstranění. Jelikož
Nejvyšší správní soud shledal rozpor rozhodnutí Městského úřadu Znojmo a žalovaného
již s testem potřebnosti, nepovažuje za nutné přistoupit k posuzování třetího kritéria testu
proporcionality.
S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud rozhodl o přiznání odkladného
účinku do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, přičemž je třeba
zdůraznit, že přiznání odkladného účinku žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o věci samé.
Nejvyšší správní soud rovněž uvádí, že si je vědom toho, že o odkladném účinku žalobě
bylo v průběhu řízení před krajským soudem rozhodováno a že odkladný účinek nebyl přiznán.
Nicméně v té době byla jiná skutková situace, neboť nebyla ještě vydána exekuční výzva
a stěžovateli tedy nehrozila bezprostřední nenahraditelná újma. V souladu s usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77 /2005 - 96, publikovaným pod
č. 786/2006 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud připomíná, že „odkladný účinek podle §107
soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“.
V citovaném rozhodnutí je taktéž uvedeno, že „je nutné v těchto výjimečných situacích
(pozn.: když jsou naplněny podmínky dle §73 odst. 2 s. ř. s.) po dobu trvání přezkumného soudního
řízení výkon či případně jiné právní následky správního rozhodnutí pozastavit, protože v opačném případě
by samotné přezkumné řízení soudní ztratilo podstatnou část svého základního smyslu, jímž je nepochybně bránit
tomu, aby právní poměry osob byly upraveny či ovlivněny nezákonnými rozhodnutími veřejné správy“. Smyslem
přiznání odkladného účinku je totiž vytvoření takového prozatímního stavu, aby se vůbec mělo
smysl dále soudit.
V souladu s předmětným usnesením Nejvyšší správní soud rovněž uvádí, že přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozhodnutí krajského soudu, za situace, kdy byla žaloba
odmítnuta, by nemohlo vést k odložení účinků správního rozhodnutí po dobu trvání řízení
o kasační stížnosti. Proto je třeba rovněž určit, zda se odkladný účinek vztahuje 1) pouze
na rozhodnutí krajského soudu nebo jeho část, nebo 2) pouze na správní rozhodnutí, k jehož
přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem, v němž bylo kasační stížností napadené
rozhodnutí vydáno, vedlo nebo vede či na část tohoto správního rozhodnutí, anebo konečně
3) ve vztahu k soudnímu i správnímu rozhodnutí (či k jejich částem) současně.
Za dané situace Nejvyšší správní soud konstatuje, že vyloučení hrozby výkonu rozhodnutí
se musí vztahovat k rozhodnutí Městského úřadu Znojmo ze dne 13. 9. 2006, č. j.
Výst: 23d 1012559/2003-Ma Rozh, neboť to jediné představuje vykonatelné rozhodnutí, jehož
výkon by mohl stěžovatele ohrozit. Je třeba vycházet z toho, že žaloba podaná proti odvolacímu
rozhodnutí žalovaného (§73 odst. 1 s. ř. s.) nemá ze zákona odkladný účinek, navíc byla
pravomocně odmítnuta.
Proto Nejvyšší správní soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním
se pozastavují až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem účinky citovaného
rozhodnutí Městského úřadu Znojmo ze dne 13. 9. 2006, č. j. Výst: 23d 1012559/2003-Ma Rozh,
ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2007, č. j. JMK 160177/2006. Ve vztahu
k rozhodnutí krajského soudu není v tomto případě důvodu kasační stížnosti odkladný účinek
přiznávat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu