ECLI:CZ:NSS:2008:5.AS.40.2007:94
sp. zn. 5 As 40/2007 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Š. H., právně
zastoupeného Mgr. Zuzanou Ježkovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 551, Třinec, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor vnitřních věcí, se sídlem
v Ostravě, ul. 28. října 117, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 31. 10. 2006, č. j. 22 Ca 375/2006 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Odměna advokátky Mgr. Zuzany Ježkové se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60-ti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti výše
uvedenému usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na přezkoumání
zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek – Místek ze dne 16. 7. 1998, č. j.
RRaÚP/470/98/Ul. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno
rozhodnutí Městského úřadu v Třinci, odboru stavebního řádu a územního plánování, ze dne
27. 4. 1998, č. j. Výst/Mit/98/213, kterým správní orgán I. stupně podle ust. §39 a §66 zákona
č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve sloučeném územním
a stavebním řízení povolil manželům A. a H. B. nástavbu rodinného domu (osazení sedlové
střechy) na pozemku par. č. 1053/4 k. ú. Lyžbice. Odmítnutí žaloby opřel krajský soud o
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že důvody kasační stížno sti spatřuje v ust. §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Dle stěžovatele není
pravdou, že by správní žaloba byla podána jednoznačně opožděně, jak uvádí krajský soud.
Stěžovateli bylo rozhodnutí správního orgánu, vůči němuž žaloba směřovala, doručeno v době,
od níž neuplynula doba delší, než je zákonná lhůta pro její podání. Žaloba byla tedy, dle názoru
stěžovatele, podána řádně a včas a z tohoto důvodu nebylo na místě podanou žalobu odmítnout.
Stěžovatel proto navrhl zrušení rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje
za nedůvodnou, neboť z doložené spisové dokumentace vztahující se k žalobou napadenému
rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek, referátu regionálního rozvoje ze dne 16. 7. 1998, č. j.
RraÚP/470/98/Ul, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu v Třinci, vyplývá, že toto bylo stěžovateli p rokazatelně doručeno dne
29. 7. 1998. Žaloba byla podána k poštovní přepravě až 20. 1. 2006, z čehož vyplývá, že její
pozdní podání bylo krajským soudem posouzeno v souladu se zákonem.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel napadá nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, neboť podle jeho názoru byla žaloba podána řádně a včas.
Rozsahem a důvody podané kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ust. §244 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., účinného v době vydání rozhodnutí
správního orgánu II. stupně (tj. 16. 7. 1998) soudy ve správním soudni ctví přezkoumávaly
zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové
samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřil rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických v oblasti veřejné správy. Podle ust. §250b odst. 1 cit.
zákona musela být žaloba podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu
v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanovil jinak.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soud ní řád správní (dále též
„s. ř. s.“); tímto zákonem byla nahrazena předchozí úprava správního soudnictví obsažená v části
páté občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Dle ust. §4 odst. 1 s. ř. s.
o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), ochraně proti nečinnosti
správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a kompetenčních
žalobách, rozhodují soudy ve správním soudnictví. Podle odstavce 2 cit. ustanovení ve správním
soudnictví dále soudy rozhodují a) ve věcech volebních a ve v ěcech místního referenda, b)
ve věcech politických stran a politických hnutí c) o zruš ení opatření obecné povahy nebo jeho
částí pro rozpor se zákonem.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je pln ě ovládáno zásadou dispoziční
a je proto vždy jen na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze
na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, tak učinil
v zákonem stanovené lhůtě, v žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá
a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 s. ř. s).
Možnost napadení pravomocného správního rozhodnutí a zejména možnost jeho zrušení
soudem je bezesporu určitým zásahem do principu právní jistoty. Podle §46 odst. 1 písm. b)
in fine s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán opožděně. Podle ust. §72
odst. 1 ve spojení s §65 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat
v poměrně krátké lhůtě, a to do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou; lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje. Jen v této lhůtě je možno žalobu rozšířit, tedy i uvádět další
žalobní důvody. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§72 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Zjistí-li krajský soud opožděnost žaloby, je povinen v každé fázi řízení o ní (samozřejmě
pouze do vydání rozhodnutí, jímž se řízení o věci končí) tuto skutečnost zohlednit a se žalobou
naložit způsobem, který zákon předvídá, tedy ji podle §46 odst. 1 písm. b) in fine s. ř. s.
odmítnout. Smyslem a účelem ust. §72 odst. 4 s. ř. s., je nepochybně stanovení bezvýjimečné
povinnosti žalobce podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu včas a vyloučení věcné
projednatelnosti opožděně podaných žalob. Pokud není lhůta pro podání žaloby dodržena,
nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů lhůta dodržena nebyla ani přihlížet k důvodům, které
vedly k jejímu překročení, popřípadě zkoumat, čím zaviněním nebo v důsledku jakých skutečností
k překročení lhůty došlo.
V daném případě bylo žalobou napadené rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek – Místek
ze dne 16. 7. 1998, č. j. RRaÚP/470/98/Ul dle přiložené doručenky prokazatelně stěžovateli
doručeno dne 29. 7. 1998. Návrh na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu
(žaloba) pak byl podán až dne 20. 1. 2006 k Nejvyššímu správnímu soudu, který jej usnesením
č. j. Na 13/2006 – 13 ze dne 15. 2. 2006 postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu
v Ostravě. Stěžovatel (žalobce) podal opravný prostředek s odstupem téměř 8 let od doručení
rozhodnutí správního orgánu a tedy zjevně opožděně. Obecný nesouhlas stěžovatele, že se tak
nestalo, nemůže na této okolnosti ničeho měnit.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud, pokud žalobu stěžovatele
odmítl pro opožděnost dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodl zcela v souladu se zákonem.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nad rámec běžné správní činnosti nevznikly ani je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti před soudem ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ust. §11 písm. b) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) odměna
za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu ve výši 4200 Kč a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle ust. §13 odst. 3 citované
vyhlášky, tj. 2 x 300 Kč, celkem tedy 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena k rukám zástupce
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 13. března 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu