ECLI:CZ:NSS:2008:5.AS.50.2008:35
sp. zn. 5 As 50/2008 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy, v právní věci žalobce: B. S.,
zastoupený opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Praha 7,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského sou du
v Praze ze dne 29. 10. 2007, č. j. 1 Az 43/2007 – 9,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, č. j. 1 Az 43/2007 - 9,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 25. 10. 2007 domáhal
přezkoumání oznámení žalovaného ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM-2-517/2007, které žalobce
považuje z materiálního hlediska za rozhodnutí a jímž žalovaný žalobci sděluje, že v jeho případě
nebyly shledány důvody pro postup dle §10 odst. 3 a 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
v tehdejším znění, (dále jen „zákon o azylu“), tj. prominutí minimální doby dvou let pro podání
opětovné žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2007, č. j. 1 Az 43/2007 - 9, rozhodl
o postoupení věci Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění uvedl, že místně příslušným krajským
soudem je podle §32 odst. 4 zákona o azylu ve spojení s ust. §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, (dále jen s. ř. s.) krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení
mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Vzhledem k tomu,
že žalobce pobýval v den podání žaloby v Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy, tedy
v obvodu Krajského soudu v Praze, nebyl Městský soud v Praze k projednání předmětné žaloby
dle svého mínění místně příslušný, a proto věc dle §7 odst . 6 s. ř. s. postoupil Krajskému soudu
v Praze jako věcně a místně příslušnému.
Proti předmětnému usnesení podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítal nezákonnost napadeného usnesení
městského soudu. Stěžovatel byl toho názoru, že vůbec nemělo dojít k postoupení věci a městský
soud měl žalobu odmítnout dle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť se jedná o návrh,
který je nepřípustný. Odkázal přitom na ustanovení §68 písm. e) s. ř. s., dle něhož je žaloba
nepřípustná také tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání
podle soudního řádu správního nebo zvláštního zákona vyloučeno. Dále uvedl, že rozhodnutí
správního orgánu, proti němuž lze podat žalobu, je definováno v ust. §65 odst. 1 s. ř. s. – jedná
se o takový úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva
nebo povinnosti. Dle ust. §70 písm . e) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony
správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Stěžovatel se domnívá, že právě o takový úkon
se v případě jeho přípisu ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM-2-517/2007, jednalo.
Žalobce se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil .
Jak vyplývá ze soudního spisu, kasační stížností napadené usnesení si žalobce převzal
osobně dne 1. 11. 2007 v Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy. Dne 28. 12. 2007 Městský
soud v Praze žalobci doručoval kasační stížnost k vyjádření do místa jeho pobytu – Zařízení
pro zajištění cizinců Velké Přílepy 274, kde se však nepodařilo zásilku žalobci doručit . Městský
soud v Praze proto zjišťoval místo pobytu žalobce prostřednictvím Policie ČR, evidenčního
odboru Ředitelství služby cizinecké policie. Dne 5. 2. 2008 obdržel Městský soud v Praze
informaci o tom, že žalobce nemá v současné době na území ČR povolen žádný druh pobytu
a dne 23. 11. 2007 byl z území ČR vyhoštěn přes hraniční přechod Praha - Ruzyně do 21. 9. 2011.
Vzhledem k tomu, že byl žalobce neznámého pobytu, postupoval Městský soud v Praze
v souladu s §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s . ř. s. a ustanovil žalobci usnesením ze dne
20. 2. 2008, č. j. 1 Az 43/2007 - 30, pro toto řízení opatrovníka, a to Organizaci pro pomoc
uprchlíkům se sídlem Praha 9, Kovářská 4.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud z celkového hlediska důvodnou,
přestože usnesení městského soudu zrušil z jiných důvodů, než jsou v ní uvedeny.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, jsa v tomto ohledu vázán §109 odst. 2
a 3 s. ř. s.,
takto:
Především Nejvyšší správní soud uvádí, že žalobce v současnosti není možné považovat
za žadatele o udělení mezinárodní ochrany dle §2 odst. 4 zákona o azylu (resp. v současném
znění §2 odst. 5 zákona o azylu), neboť žalobce o mezinárodní ochranu nepožádal, požádal
pouze o prominutí lhůty dle §10 odst . 4 zákona o azylu, v tehdy účinném znění, aby mohl žádost
o udělení mezinárodní ochrany v budoucnu podat. Pobyt žalobce na území ČR se tedy
v současné době neřídí zákonem o azylu ani zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky, neboť dne 23. 11. 2007 proběhlo přes hraniční přechod Praha-Ruzyně jeho
vyhoštění. Předmětnou žalobu ani kasační stížnost tedy není možné považovat za věc
mezinárodní ochrany ve smyslu §2 odst. 11 zákona o azylu (resp. v současném znění §2 odst. 12
zákona o azylu), ani ve smyslu §16 odst. 2 písm. b), §31 odst. 2, §104a a dalších ustanovení
soudního řádu správního. Skutečnost, že žalobce je v současné době neznámého pobytu
tedy v daném případě nemůže být ani důvodem pro zastavení řízení dle §33 písm . b) zákona
o azylu a nelze hovořit ani o „místě hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany“
ve smyslu §77 zákona o azylu, které je rozhodujícím kritériem pro určení místní příslušnosti
krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany (§32 odst . 4 zákona o azylu). O poněkud jinou
situaci by se jednalo v případě, kdyby žalobce podal žádost, kterou by již považoval
za opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, a k ní by pouze připojil žádost
o prominutí minimální doby dvou let (k tomu srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 5. 2008, č. j. 2 Azs 17/2008 - 61, www.nssoud.cz), k tomu však v předmětné věci nedošlo.
Za dané situace bylo třeba především přihlédnout k ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s,
dle kterého je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížn osti, přičemž to neplatí, bylo-li
mj. řízení před soudem zmatečné (ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.). Dle ust. §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. je řízení zmatečné také v případě, byl-li soud nesprávně obsazen. Městský soud
přitom o postoupení věci rozhodoval, jako by se jednalo o soudní řízení ve věci mezinárodní
ochrany (tedy samosoudcem). Dle ust. §31 odst. 2 s. ř. s. totiž ve věcech mezinárodní ochrany
rozhoduje specializovaný samosoudce. Jelikož, jak již bylo řečeno, není možné řízení
o předmětné žalobě považovat za řízení ve věci mezinárodní ochrany, měl městský soud
rozhodovat ve složení dle §31 odst. 1 s. ř. s., tedy ve specializovaném senátu složeném
z předsedy a dvou soudců.
Z tohoto důvodu, aniž by se Nejvyšší správní soud ztotožnil se stížními body uváděnými
stěžovatelem, musí usnesení městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§110
odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud k uplatněným kasačním námitkám dodává,
aniž by předjímal konečné rozhodnutí městského soudu, že i kdyby m ěla být žaloba odmítnuta,
jak tvrdí stěžovatel, je třeba, aby tak učinil věcně a místně příslušný soud, když místní příslušnost
se v daném případě řídí výlučně §7 odst . 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení . V něm bude Městský
soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v dalším
řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu