ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.76.2008:37
sp. zn. 5 Azs 76/2008 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: B. D., zastoupená JUDr. Petrem
Rydvanem, advokátem se sídlem Kostelní 10/5, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 19. 6. 2008, č. j. 58 Az 1/2008 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2008, č. j. OAM-1-883/VL-10-K01-2007, rozhodl
o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Hlavním argumentem žalovaného byl závěr, že žalobkyně neprokázala
souvislost s jedním z šesti důvodů pronásledování taxativně uvedených v §12 písm. b) zákona
o azylu. Dále žalovaný konstatoval, že žalobkyně – pocházející z Kosova – se nepokusila vyhledat
ochranu u státních orgánů ve své zemi původu, přičemž žalovaný vycházel z toho,
že tuto ochranu jsou schopny poskytnout místní orgány ve spolupráci s jednotkami OSN
v Kosovu (UNMIK).
Žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
- pobočky v Liberci, ve které namítala, že se dne 3. 8. 2007 provdala za S. V., který již 16 roků
pobývá v České republice a má zde trvalý pobyt, s tímto mužem očekává dítě a z této skutečnosti
dovozovala, že jí měl být udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 19. 6. 2008 zamítl s tím, že žalovaný
při posuzování §14 zákona o azylu, které je ovládáno zásadami správního uvážení, nevybočil
z mezí a hledisek stanovených zákonem, jeho uvážení bylo v souladu s pravidly logického
usuzování a premisy jeho úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem,
neboť v projednávané věci žalovaný vycházel ze zjištění, že žalobkyně následovala do České
republiky svého manžela, který zde dlouhodobě žije a očekává s ním narození dítěte (krajský soud
cituje mj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48,
dostupný na www.nssoud.cz).
Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností,
ve které namítá důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Ke své argumentaci v žalobě dodává, že soudu předložila lékařské
potvrzení o svém těhotenství, přičemž soud se těmito skutečnostmi vůbec nezabýval, dítě
se jí pak skutečně narodilo a v současné době jeho otec vyřizuje pro dítě povolení k trvalému
pobytu. Z tohoto důvodu by jí měl být udělen azyl podle §14 zákona o azylu (stěžovatelka
chybně odkazuje na §14b zákona o azylu).
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační stížnosti
a odkazuje stěžovatelku na ochranu poskytovanou zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její
přijatelnost.
Pokud jde o námitku směřující proti nesprávnému posouzení §14 zákona o azylu,
Nejvyšší správní soud odkazuje na vlastní jednotnou judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48; rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, oba dostupné na www.nssoud.cz a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, publikovaný
pod č. 375/2004 Sb. NSS). Stěžovatelčinu kasační stížnost tudíž nelze podřadit pod otázku
nejudikovanou či nedostatečně judikovanou. Stěžovatelka rovněž nepoukazuje na rozpornou
judikaturu ani nenavrhuje učinit judikatorní odklon. Krajský soud se rovněž nedopustil zásadního
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Další námitky –
např. dostupnost kombinované ochrany ze strany státních orgánů a jednotek OSN (otázka dosud
nejudikovaná, a tudíž spadající pod první bod přijatelnosti) – stěžovatelka v žalobě ani v kasační
stížnosti nevznesla a Nejvyšší správní soud, jsa vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, tudíž
není oprávněn se k těmto otázkám vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že jeho ustálená
a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační
stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu
předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu