ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.94.2008:120
sp. zn. 5 Azs 94/2008 - 120
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Dagmar Nygrínové
a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: D. V., právně zast. Mgr. Ondřejem Rejskem, se
sídlem Buzulucká 431, 500 03, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, 170 34, Praha 7, o udělení azylu v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2008, č. j. 32 Az 76/2007 - 91,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Ondřeje Rejska se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci
Králové, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2007,
č. j. OAM-1-53/VL-20-P13-2007; tímto mu nebyl udělen azyl podle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob (ustanovení §2 s. ř. s.). Zatímco úkolem krajských soudů je projednat
a rozhodnout každý případ, Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování
soudů ve správním soudnictví (ustanovení §12 odst. 1 s. ř. s.). K plnění jeho sjednocující role
svěřuje zákon Nejvyššímu správnímu soudu různé procesní nástroje, na prvním místě
nepochybně rozhodování o kasační stížnosti (ustanovení §12 odst. 1 ve spojení s ustanovením
§102 s. ř. s.). Ve věcech azylu v úpravě institutu nepřijatelnosti (ustanovení §104a s. ř. s.)
je kasační stížnost mimořádným opravným prostředkem omezeným na případy objektivní
nutnosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů bude kasační stížnost
ve věcech azylu přijata k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní Nejvyššímu
správnímu soudu zároveň plnit obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví.
Meritorním přezkumem toliko přijatelných kasačních stížností se ochrana veřejných
subjektivních práv fyzických a právnických osob i v každém jednotlivém případě nestává méně
účinnou, než v případě formálního projednání každé jednotlivé věci. Jasná, přehledná
a srozumitelná judikatura totiž zvyšuje právní jistotu účastníka již před krajským soudem
a správními orgány. Paušální formalizovaná spravedlnost, tedy stále nové a opakované
projednávání již jednou rozhodnutého ve všech stupních soudní soustavy, vede ve svém důsledku
k popření jednotlivé materiální spravedlnosti: ne všechny věci jsou stejně problematické, ne
všechny věci vyžadují stejné pozornosti. Opětovné projednávání každé věci znovu na všech
stupních tak může ve svém důsledku popřít samotnou spravedlnost systémem vytvářenou. Věci
objektivně odlišné, s odlišným významem a důležitostí, jsou podrobeny stejnému zacházení.
Taková spravedlnost navíc není ničím jiným než zbytečně vydávaným „potvrzením“, že jednou
řečené stále platí, zatěžováním soudního systému dalším řízením s předem známým průběhem
a výsledkem, který „přinese“ pouze neúnosnou délku řízení pro stěžovatele, a to nejen pro něho,
nýbrž i pro všechna další řízení, pro něž soudní systém není a ani nemůže být kapacitně nastaven.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je navíc
vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní procesní ochrana
stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky
míru právní ochrany.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že v žalobě mimo jiné namítal, že správní orgán
nepřihlédl pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci,
a že správní orgán neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí. Žalovaný zcela
pominul a ve svém rozhodnutí ani nezmínil, že stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní
ochrany zejména také proto, aby mohl pečovat o svoji těžce nemocnou manželku.
V řízení před krajským soudem stěžovatel na tento důvod žádosti o mezinárodní ochranu
poukazoval, a to v souvislosti s tím, že žalovaný nevzal v úvahu při rozhodování o udělení
mezinárodního azylu ustanovení §14 zákona o azylu. Při rozhodování o udělení humanitárního
azylu žalovaný nezohlednil, že stěžovatel svoji situaci nemohl řešit podle zákona o pobytu
cizinců.
Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je určeno volnou úvahou správního orgánu,
soud při přezkumu rozhodnutí posuzuje, zda vzal správní orgán v úvahu všechny skutkové
okolnosti, zda odůvodnil, jak tyto okolnosti hodnotil, zda hodnocení bylo v souladu s pravidly
logického usuzování. Z těchto zásad sice krajský soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí,
vycházel, ovšem důsledně se jimi neřídil.
Krajský soud se dle stěžovatele nevypořádal s jeho námitkou, že správní orgán
v odůvodnění svého rozhodnutí pouze obecně odkazuje na jeho sociální a rodinnou situaci, avšak
z jeho rozhodnutí nelze zjistit, jaká tato situace skutečně byla a proč nezakládá důvod pro udělení
humanitárního azylu; správní orgán ve svém rozhodnutí nezmiňuje, že stěžovatel má vůli pečovat
o svoji těžce nemocnou manželku a z jeho rozhodnutí vyplývá, že tuto skutečnost
při rozhodování nevzal v úvahu, neboť v rozhodnutí toliko uvádí, že manželství se státní
příslušnicí ČR nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu.
Krajský soud k těmto námitkám uvádí jen tolik, že správní orgán zjistil a posoudil situaci
stěžovatele dostatečně. V tomto spatřuje rozhodnutí soudu stěžovatel nepřezkoumatelným
při nedostatek důvodů.
Krajský soud dále dle stěžovatele nesprávně posoudil právní otázku, zda rozhodnutí
správního orgánu o neudělení humanitárního azylu vyhovuje požadavkům řádného zjištění
skutkových okolností, logického zhodnocení těchto skutečností a řádného odůvodnění.
Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje podmínky udělení azylu dle ustano vení §12 zákona
o azylu, když státní orgány mu neposkytly dostatečnou a efektivní ochranu. Rovněž jsou dány
důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ustanovení §14a zákona o azylu,
neboť v případě návratu mu hrozí postih ze strany státních orgánů.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005.
V moderním právním státě je odmítána možnost neomezené volné úvahy. Při aplikaci
ustanovení §104a zákona o azylu, je nezbytné ujasnit si obsah tohoto ustanovení z hlediska
možností, které se správnímu orgánu nabízejí. Neurčitý právní pojem, zde představovaný
„přesahem vlastních zájmů stěžovatele“ nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho
aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Neurčité právní pojmy
zahrnují jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejic h obsah
a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce
vytváří prostor soudu, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého
právního pojmu, či nikoli. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí
zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí
alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska,
zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu.
Přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své
rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval,
když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Je -li kasační stížnost přípustná i přijatelná,
Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost. V daném případě však míra obecnosti s jakou byla
kasační stížnosti podána, aniž by byla upřesněna konkrétní pochybení žalovaného či soudu,
nesvědčí pro to, aby kasační stížnost mohla být považována za přijatelnou. Je v zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační
stížnosti a tvrdit některý z důvodů kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., ale také
uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Ze spisu vyplynulo, že stěžovatel požádal dne 16. 1. 2007 o udělení mezinárodní ochrany.
Přitom uvedl, že pobýval v České republice již od roku 1998 do 23. 7. 2006 nepřetržitě, žádal
již o azyl, ten mu nebyl udělen. V roce 2006 byl policií deportován zpět na Ukrajinu. Dne
13. 1. 2007 přijel ilegálně z Ukrajiny zpět do České republiky.Uvedl, že přicestoval ze stejných
důvodů jako již dříve a odkázal na svůj předchozí pohovor (měl potíže s policisty, jednalo
se o rozkrádání podniku, bylo mu vyhrožováno ze strany soukromých osob). Druhým důvodem,
proč o azyl žádá je skutečnost, že zde má manželku, občanku České republiky. Jako důvod,
proč žádá o mezinárodní ochranu uvedl, že zde nemá žádné doklady pro pobyt v České republice
a nechce zde být načerno a nemůže se vrátit na Ukrajinu.
Nejvyšší správní soud má za to, že správní orgán i krajský soud náležitě odůvodnily svá
rozhodnutí, a to i v části týkající neudělení humanitárního azylu dle ustanovení §14 zákona
o azylu. Skutečnost, že se správní orgán nevyjádřil k tvrzení stěžovatele ohledně péče
o nemocnou manželku nelze shledat vadou řízení, a to zejména v případě, kdy stěžovatel byl
s manželkou v rozvodovém řízení, a sdělil v protokole, že neví, kde se manželka nachází.
V tvrzení stěžovatele tak nelze spatřovat relevantní důvod pro nale zení legitimního úvahy
pro udělení humanitárního azylu.
Azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není
na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu.
V otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení,
zákon vytváří kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru
a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládá ny,
ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné
správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy
takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není
soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (např. rozsudek
NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, příst. na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že v kasační
stížnosti neuvedl stěžovatel žádné relevantní skutečnosti, které by svým významem podstatně
přesahovaly vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s ustanovením
§120 s. ř. s.; žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
ustanovení §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti a 2 x 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), ustanovením §7,
ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
celkem tedy odměna advokáta činí 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. října 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu