ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.108.2006:52
sp. zn. 6 Ads 108/2006 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně:
Ing. O. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2005, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2006, č. j. 4 Cad 67/2005 - 35,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2006, č. j. 4 Cad 67/2005 - 35,
se zr uš uje v odstavci I. a III. výrokové části, pokud došlo ke zrušení rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 3. 2005, č. X, a pokud jde o výrok o náhradě nákladů
řízení, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 3. 2005, č. X, byl žalobkyni
přiznán od 14. 8. 1993 starobní důchod podle §21 zákona č. 100/1988 Sb. a §68 zákona
č. 155/1995 Sb. v částce 2358 Kč měsíčně s tím, že od ledna 2005 jí náleží starobní důchod ve
výši 7179 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že důchod byl vyměřen ze III.
pracovní kategorie, přičemž byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku za roky 1984 - 1992.
Započtená doba zaměstnání činí celkem 36 roků, z toho 36 roků ve III. pracovní kategorii.
Průměrný měsíční výdělek v částce 4499 Kč byl pro stanovení výše důchodu upraven na částku
3166 Kč měsíčně, takže důchod ke dni vzniku nároku činí 61 % pr ůměrného měsíčního výdělku,
tj. 1932 Kč měsíčně, přičemž důchod se zvyšuje podle zákona č. 547/1992 Sb. na částku 2358 Kč
měsíčně.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze,
v níž vyslovila nesouhlas se způsobem výpočtu jejího starobního důchodu, jehož výše k poslední
valorizaci od ledna 2005 by podle názoru žalobkyně měla činit částku okolo 10 000 Kč měsíčně.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2006, č. j. 4 Cad 67/2005 - 35,
tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 3. 2005, č. X, zrušil a věc vrátil
České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení, dále byla vyslovena nicotnost rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 8. 2005, č. X, č. I. a České správě sociálního
zabezpečení byla uložena povinnost uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Zdeňka
Čechury náklady řízení ve výši 2320,50 Kč. V odůvodnění svého rozsudku městský soud uvedl,
že námitka žalobkyně týkající se nezapočtení doby pojištění od skončení základní školní docházky
do 18. roku věku je důvodná. Žalobkyni byl starobní důchod vypočten podle zákona
č. 100/1988 Sb., přičemž podle §8 písm. f) uvedeného zákona se zaměstnáním rozumí studium
po skončení povinné školní docházky. V evidenčním listu důchodového zabezpečení je uvedena
doba do 18 let od 1. 9. 1951 do 13. 8. 1954 v trvání 1078 dnů. Z žádosti o starobní důchod
vyplývá, že se jedná o dobu studia žalobkyně na průmyslové škole stavební v Praze. Protože před
rokem 1996 se považuje doba studia za dobu zaměstnání, započítává se proto plně, a to již od
skončení povinné školní docházky. Pokud Česká správa sociálního zabezpečení ve svém
vyjádření odkazuje na znění §22 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., v němž se uvádí, že pro zvýšení
podle odst. 2 se hodnotí jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let do vzniku nároku na
starobní důchod, a o to opírá své stanovisko, jedná se podle názoru městského soudu o
nesprávný výklad tohoto ustanovení. V odst. 3 se totiž pouze odkazuje na odst. 2 §22 zákona o
sociálním zabezpečení, kde se hovoří, že k základní výměře se přičítají občanům uvedeným
v odst. 1 písm. a) a b) od 21 roku zaměstnání a ostatním občanům od 26. roku zaměstnání za
každý rok zaměstnání podle pracovních kategorií 1 - 2 % průměrného měsíčního výdělku. Pouze
pro toto zvýšení základní výměry starobního důchodu uvedené v §22 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. se započítává doba zaměstnání po dosažení věku 18 let do vzniku nároku na starobní důchod.
V uvedeném ustanovení se nejedná o stanovení do b zaměstnání pro jejich zápočet při určení
nároku na přiznání starobního důchodu. Při stanovení doby zaměstnání je třeba vycházet z §8
zákona o sociálním zabezpečení, kde je uvedeno, co se rozumí zaměstnáním. S ohledem na
uvedené skutečnosti dospěl městský soud k závěru, že je zde dán důvod pro zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Zároveň byla
vyslovena nicotnost rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 8. 2005, kterým
byl od 14. 8. 1993 upraven starobní důchod žalobkyně.
Proti uvedenému rozsudku podala Česká správa sociálního zabezpečení (dále
též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Po citaci ustanovení §21 odst. 2 a §22
zákona č. 100/1988 Sb. stěžovatelka uvedla, že vznik nároku na starobní důchod se váže
na získání 25 let zaměstnání a dosaže ní stanoveného věku. Pro zjištění základní výměry
se hodnotí jen doba zaměstnání získaná občanem po dosažení 18 let věku. Doba zaměstnání
získaná do 18 let věku se hodnotí jen pro nárok na starobní důchod, a to pouze v případě, kdy
občan nesplní podmínku potřebné doby zaměstnání pro vnik nároku na starobní důchod v době
od 18 let věku do dne vzniku nároku na tento důchod. Žalobkyně získala od dovršení 18 let věku
do vzniku nároku na starobní důchod 13 329 dnů, tj. 36 roků a 189 dnů zaměstnání
ve III. pracovní kategorii, a proto nebylo nutné pro nárok na její starobní důchod přihlížet
i k době zaměstnání získané před 18 rokem věku. Výše jejího starobního důchodu byla stanovena
v souladu s platnými zákonnými předpisy. Ve svém vyjádření ze dne 25. 10. 2005 stěž ovatelka
nepřesně uvedla, že pro nárok na starobní důchod lze hodnotit dobu zaměstnání po dosažení
18 let. Přesto se stěžovatelka domnívá, že tato nepřesnost ve vyjádření nemůže být důvodem
ke zrušení jejího rozhodnutí. Pokud městský soud vyslovil nicotnos t rozhodnutím stěžovatelky
ze dne 25. 8. 2005, uvedla stěžovatelka, že tento výrok respektuje. Vzhledem k tomu, že městský
soud v daném případě nesprávně posoudil právní otázku, stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2006 pro nezákonnost
a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni vznikl nárok na starobní důchod dnem 14. 8. 1993,
tj. podle předpisů platných před 1. 1. 1996, takže důchod byl žalobkyni přiznán podle zákona
č. 100/1988 Sb. Podle §8 odst. 1 písm. f) uvedeného zákona se zaměstnáním rozumí studium
po skončení povinné školní docházky. S městským soudem lze proto souhlasit, že při stanovení
doby zaměstnání je třeba vycházet z uvedeného ustanovení zákona. Z odůvodnění napadeného
rozsudku však není zřejmé, zda a jaký význam má nezapočtení uvedené doby zaměstnání pro výš i
důchodu žalobkyně. Přitom lze souhlasit se stěžovatelkou, že doba zaměstnání získaná do 18 let
věku se hodnotí pro nárok na starobní důchod pouze v případě, kdy občan nesplní podmínku
potřebné doby zaměstnání pro vznik nároku na starobní důchod v době od 18 let věku do dne
vzniku nároku na tento důchod. To však není případ žalobkyně, která získala od dovršení 18 let
věku do vniku nároku na starobní důchod 13 329 dnů, tj. více jak 36 roků zaměstnání
ve III. pracovní kategorii, a proto nebylo nutné pro nárok na její starobní důchod přihlížet
i k době zaměstnání získané před 18 rokem věku.
Žalobkyně v době vzniku nároku na starobní důchod byla zaměstnána více
jak potřebných 25 roků ve smyslu §21 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. Lze proto souhlasit
se stěžovatelkou, že výše starobního důchodu žalobkyně byla stanovena v souladu s platnými
zákonnými předpisy.
Lze tedy uzavřít, že hodnocení doby zaměstnání získané do 18 let věku nemá v případě
žalobkyně vliv na výši jejího starobního důchodu. Ostatně městský soud v odůvodnění
napadeného rozsudku neuvádí, jaký význam by mělo hodnocení doby zaměstnání žalobkyně
získané do 18 let věku pro výši jejího starobního důchodu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a rozsudek městského soudu v napadené části, tj. v odst. I a v navazujícím výroku v odst. III,
zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Protože Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení rozhodne městský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu