ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.117.2008:66
sp. zn. 6 Ads 117/2008 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: I. P., zastoupené
JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou, se sídlem S. K. Neumanna 725, Hradec Králové, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2008, č. j. 29 Cad 19/2007 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Dagmar Kláskové se přizná v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1600 Kč, která jí bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29. 3. 2007, č. X, podle ustanovení
§56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), od 10. 5. 2007 odňala žalobkyni plný
invalidní důchod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007 již žalobkyně není plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost
soustavné výdělečné činnosti o 40 %. Protože podle zmíněného posudku je žalobkyně
pouze částečně invalidní, žalovaná dodala, že o nároku na částečný invalidní důchod bude
rozhodnuto dodatečně. S ohledem na tyto skutečnosti proto žalovaná odňala žalobkyni plný
invalidní důchod.
V žalobě napadající shora uvedené rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního
důchodu žalobkyně předně namítla, že pobírala plný invalidní důchod deset let, přičemž jí nejsou
zřejmé důvody jeho odnětí. Po páté operaci levé nohy je prakticky neschopná chůze, negativně
je zasažena i její pravá noha, neboť ta je při pohybu neúměrně zatěžována. Má problémy s chůzí
a se štítnou žlázou, kvůli které užívá 6 – 9 tablet denně. Žalobkyně dodala, že je vyučená
prodavačka, přičemž vzhledem k pracovní rekomandaci a jejímu zdravotnímu stavu je vyloučené,
aby tuto profesi mohla v budoucnu vykonávat. S ohledem na pohybové problémy, velké
množství užívaných léků a z toho pramenící nemožnosti práce na počítači a absenci maturity
těžko hledá odpovídající zaměstnání. Poslední nezávislé posouzení jejího zdravotního stavu bylo
učiněno v souvislosti s vydáním průkazky tělesně postiženého občana.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 7. 2008, č. j. 29 Cad 19/2007 - 41,
žalobu napadající rozhodnutí žalované zamítl. Vlastním úvodem soud zmínil lékařské zprávy
z února a března 2008 předložené žalobkyní, z nichž vyplývá, že žalobkyně má problémy
s pravým kolenním kloubem a byla jí diagnostikována břišní kýla. V odůvodnění rozhodnutí soud
uvedl, že provedl důkaz z lékařské dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec
Králové posudkem lékařky ze dne 19. 3. 2007. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně v něm byl určen stav po komplikované zlomenině obou kotníků
LDK, léčené operačně, s rozvojem těžkých degenerativních změn. Léčení bylo dlouhodobé,
komplikované osteoporosou, opakovanými operačními zákroky, v poslední řadě provedena AD
levého TC a subtalo kloubu. Další řešení již plánováno není, funkční porucha je těžká, hybnost
v hleznu prakticky nulová, trvalé otoky. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně odpovídá postižení podle kapitoly XV.,
oddílu H, položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Na základě toho byla
stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně na 40 %,
pročež žalobkyně byla nadále shledána již jako částečně invalidní, a to v souvislosti s úrazem
ze dne 25. 3. 1997.
V odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí soud dále uvedl, že si ve věci posouzení
zdravotního stavu žalobkyně a poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), vyžádal posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové, který byl vypracován dne 14. 11. 2007.
Podle tohoto posudku je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobkyně stav po trimaleolární zlomenině levého hlezna. Další zdravotní potíže představuje
snížená činnost štítné žlázy, zpevnění hlezenného kloubu artodézou, stav po odstranění
kovového materiálu a anamnesticky i vředová choroba. Posudková komise zařadila nejvážnější
zdravotní obtíže do téže položky jako lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec
Králové a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla rovněž shodně stanovena
na 40 %. S ohledem na námitky žalobkyně si soud vyžádal posudkové zhodnocení od Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. Podle jejího posouzení ze dne 4. 6. 2008
žalobkyně prodělala komplikovanou zlomeninu v oblasti levého hlezna. Z důvodů přetrvávajících
obtíží a bolestí byla povedena artrodéza horního hlezenného kloubu a části dolního hlezenného
kloubu. Posouzení plné invalidity žalobkyně bylo způsobeno tím, že po prodělaných operacích
její zdravotní stav nebyl stabilizovaný, pročež pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
stanoven podle položky určené pro poúrazové nebo pooperační stavy končetin s nemožností
běžného zatížení končetiny do dosažení funkčně uspokojivé úpravy. K datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí byla léčba ukončena a stav byl dlouhodobě stabilizovaný. Jednalo se
o funkčně uspokojivou úpravu, došlo ke znehybnění v požadovaných oblastech a končetina byla
z mechanického hlediska plně zatížitelná, s omezením rozsahu pohybu vlivem znehybnění
kloubů. Proto posudková komise určila, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí šlo
u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav
po zlomenině zevního a vnitřního kotníku. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
zhodnocen podle kapitoly XV., oddílu H, položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. ve výši 40 %.
Soud v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že jak posudek Okresní správy sociálního
zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007, tak i posudky Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2007 a v Brně ze dne 4. 6. 2008, se shodly
na posouzení, že u žalobkyně došlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle kapitoly XV., oddílu H, položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 40 %.
Podle posudkových závěrů posudkových komisí žalobkyně nebyla k datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí plně invalidní, ale pouze částečně invalidní. Podle soudu je bezpečně
prokázané, že žalobkyně nebyla k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně invalidní,
neboť nesplnila podmínku uvedenou v §39 zákona o důchodovém pojištění v podobě poklesu
míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Hodnocení rozhodujícího
zdravotního postižení žalobkyně bylo provedeno shodně všemi posudkovými orgány
podle kapitoly XV., oddílu H, položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
a shodně byla určena i míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 %.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stav žalobkyně
po zlomenině zevního a vnitřního kotníku zhojené v nepříznivém postavení se značně porušenou
funkcí končetiny. Tento závěr je podle názoru soudu objektivní a odpovídá odborným nálezům
z doby vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí žalované proto odpovídá objektivně
zjištěným skutečnostem, pročež soud neshledal žádnou nesprávnost či nezákonnost v odnětí
plného invalidního důchodu. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti namítla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“), že posudky obou
posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí jsou nesprávné a neúplné, když navíc
nerespektují její celkový zdravotní stav. Nevypořádaly se dostatečně s předloženými důkazy,
ani s tvrzením stěžovatelky ohledně jejího celkového zdravotního stavu. Stejného pochybení
se dopustil i krajský soud. Stěžovatelka upozornila na skutečnost, že dne 25. 3. 1997 utrpěla
pracovní úraz, kdy v důsledku zlomeniny levého kotníku ji byl v roce 1998 přiznán plný invalidní
důchod, neboť u ní došlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %.
Stěžovatelka dále v kasační stížnosti vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že nebyly zjištěny žádné další
posudkově významné skutečnosti, které by se podílely na snížení schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky, když se léčí se štítnou žlázou, pravý kloub je neúměrně zatěžován, trpí
bolestmi v oblasti levého kotníku, přičemž v současné době jí byla diagnostikována břišní kýla
jako následek nadměrného zatěžování rukou v důsledku odlehčování při chůzi. Podle názoru
stěžovatelky proto nejde o konečný stav, neboť ten se nadále zhoršuje. Její schopnost soustavné
výdělečné činnosti se nezlepšila o 30 % z původního 70 % poklesu. Tento závěr navíc
neodpovídá dalším předloženým lékařským zprávám ze dne 28. 2. 2008 a 29. 5. 2008.
Podle stěžovatelky byla v předešlém období stanovena míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 70 %, přičemž nyní je určena 40 %, a to přes to, že nedošlo ke zlepšení
jejího zdravotního stavu a ani nejde o zánik plné invalidity stabilizací. Nejde o stabilizaci,
nýbrž o definitivu, se všemi negativními důsledky z toho plynoucími. Posudkové komise tak
nesprávně posoudily celkový zdravotní stav. Krajský soud se nedostatečně vypořádal s rozpory
mezi závěry posudkových komisí a dalšími lékařskými zprávami předloženými stěžovatelkou.
Krajský soud proto věc posoudil nesprávně po právní stránce. S ohledem na tyto skutečnosti
stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 21. 7. 2008, č. j. 29 Cad 19/2007 - 41, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud rozhodl správně,
když s ohledem na obsah posudků Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí žalobu
stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní uplatňuje
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v první řadě uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatelka tento důvod kasační stížnosti spatřuje v tom, že se posudkové komise a následně
i krajský soud nedostatečně vypořádaly s předloženými lékařskými zprávami, nepřihlédly
ke stávajícím zdravotním problémům, pročež nesprávně posoudily její zdravotní stav.
Jejich závěry jsou proto nesprávné a neúplné.
Nejvyšší správní soud podřadil tuto námitku pod důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. s ohledem na svou judikaturu představovanou rozsudkem ze dne
25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaným pod č. 511/2005 Sb. NSS,
podle kterého „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba
považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné
invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jako základního
předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá.
Jde o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“
Námitky stěžovatelky neshledává Nejvyšší správní soud důvodnými. Vlastním úvodem
je třeba poukázat na skutečnost, kterou již správně zmínil ve svém rozsudku i krajský soud,
a to, že posudky Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „posudkové
komise“) se zabývaly zhodnocením stěžovatelčina zdravotního stavu nikoli k okamžiku
vyhotovení jejich posudku, nýbrž k okamžiku vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované.
Jejich cílem bylo zhodnotit jaký byl zdravotní stav stěžovatelky, resp. zda došlo k naplnění
podmínek stanovených §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o důchodovém pojištění,
tedy přezkoumat, zda u stěžovatelky k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí poklesla
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 66 % nebo zda byla pro zdravotní postižení schopna soustavné výdělečné
činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Právní základ pro tento postup je obsažen v §75
odst. 1 s. ř. s., podle něhož soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (žalované). Ke skutečnostem pozdějším,
a to v posuzovaném případě jest nutno zdůraznit, se nepřihlíží, čemuž krajský soud plně dostál.
Z toho důvodu není důvodná námitka stěžovatelky, že jak posudkové komise, tak ani soud
nepřihlédly k dalším lékařským zprávám o jejím zdravotním stavu, které jsou datovány
k 28. 2. 2008., 5. 3. 2008, 29. 5. 2008 a 4. 6. 2008, jimiž stěžovatelka dokládala svůj aktuální
zdravotní stav. Jak nicméně vyplývá z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, stěžovatelka
dostala příležitost seznámit soud a posudkové komise se svým současným zdravotním stavem,
přičemž soud ve svém rozhodnutí zmínil, že stěžovatelka má v současné době problémy
se štítnou žlázou, bolestmi levého kotníku, komplikacemi způsobenými neúměrným zatěžováním
pravého kloubu a byla ji diagnostikována břišní kýla jako následek nadměrného zatěžování rukou
v důsledku odlehčování při chůzi. Jak ale Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, klíčovým
pro posouzení plné invalidity stěžovatelky bylo určení rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, který vyvolal pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
a to k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Podle Nejvyššího správního soudu krajský
soud postupoval správně, když si pro posouzení zdravotního stavu stěžovatelky ke dni vydání
žalobou napadeného rozhodnutí opatřil posudky Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí. K obdobným právním závěrům dospěl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku
ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 3 4/2003 - 82, publikovaném pod č. 526/2005 Sb. NSS. V daném
případě k tomu byl soud s ohledem na znění ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.
povinen. Posudky posudkových komisí ze dne 14. 11. 2007 a 4. 6. 2008 jsou řádně a srozumitelně
odůvodněny, krajským soudem o nich nebyly shledány pochyby, ostatně ani Nejvyšší správní
soud je neshledává. V této souvislosti je třeba jako rozhodnou zmínit tu skutečnost, že jednotlivé
posudky posudkových komisí ze dne 14. 11. 2007 a 4. 6. 2008, ale i posudek Okresní správy
sociálního zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007, dospěly k týmž závěrům ohledně
stěžovatelčina poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Shodně je v nich uvedena 40 %
míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, jakož i hodnocení rozhodujícího
zdravotního postižení stěžovatelky, které bylo provedeno taktéž shodně podle kapitoly XV.,
oddílu H, položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní soud
proto nemá důvod o závěrech v nich obsažených jakkoli pochybovat.
Podle §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto postižení více, jednotlivé hodnoty
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních
postižení. V posuzovaném případě se posudkové komise jednoznačně shodly na tom,
že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje postižení zevního
a vnitřního levého kotníku. Tomu konečně odpovídá i zařazení do kapitoly XV., oddílu H,
položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., podle které se jedná o stav
po zlomenině zevního a vnitřního kotníku zhojené v nepříznivém postavení se značně
postiženou funkcí končetiny. Nejvyšší správní soud stěžovatelku z lidského hlediska chápe,
nicméně s ohledem na shora uvedené plyne, že není rozhodující množství poruch, či zdravotních
komplikací, nýbrž to postižení, které bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu.
Druhým okruhem námitek stěžovatelka uplatnila důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle názoru stěžovatelky
je tento důvod kasační stížnosti dán tím, že u ní nedošlo ke změně poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti z původních 70 % na 40 %, protože nedošlo ani ke zlepšení jejího
zdravotního stavu. Stěžovatelka tento důvod kasační stížnosti dále spatřuje v tom, že splňuje
podmínky pro trvání nároku na plný invalidní důchod, přičemž soud vycházel z nesprávných
závěrů obsažených posudcích Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
Ani tuto námitku neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou, přičemž odkazuje
na své právní závěry učiněné výše. Z nich je jednoznačně zřejmé, že stěžovatelka již nebyla
shledána posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007
plně invalidní, nýbrž částečně invalidní. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, který vyvolal pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, odpovídá
postižení podle kapitoly XV., oddílu H, položky 59, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., kdy míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla stanovena
na 40 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí,
jímž stěžovatelce odňala od 10. 5. 2007 plný invalidní důchod. Jak dále plyne z obsahu dávkového
a procesního spisu, stěžovatelka utrpěla dne 25. 3. 1997 pracovní úraz. Na základě toho jí byl
od 26. 3. 1998 přiznán plný invalidní důchod, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 70 %. Posudkem
Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007 však byla stěžovatelka
shledána již jen částečně invalidní, pročež jí byl žalobou napadeným rozhodnutím žalované
od 10. 5. 2007 odňat plný invalidní důchod. V žalobním řízení si krajský soud pro posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky vyžádal posudky posudkové komise datované ke dni 14. 11. 2007
a 4. 6. 2008. Posudkové komise při posouzení zdravotního stavu stěžovatelky ke dni vydání
žalobou napadeného rozhodnutí dospěly ke zcela shodným závěrům jako posudek Okresní
správy sociální zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007, přičemž v podrobnostech
Nejvyšší správní soud odkazuje na své závěry učiněné výše. Na základě posudků posudkových
komisí, které byly ve vzájemném souladu a rovněž tak i v souladu s posudkem Okresní správy
sociálního zabezpečení Hradec Králové, posléze krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud nesprávně posoudil právní otázku
v tom, že by stěžovatelka nebyla částečně, ale plně invalidní. Jak již bylo uvedeno výše, posudky
Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové a Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí se shodly na tom, že stěžovatelka dne 19. 3. 2007 nebyla plně invalidní. Vlivem
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zapříčiněného zlomeninou zevního a vnitřního
kotníku zhojenou v nepříznivém postavení se značně postiženou funkcí končetiny došlo
u stěžovatelky k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 %. Protože stěžovatelka
nesplnila podmínku uvedenou §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o důchodovém pojištění,
kdy u ní nedošlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % a ani nebylo určeno, že je pro zdravotní postižení
schopna soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, žalovaná
nepochybila, pokud jí podle §56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění od 10. 5. 2007
odňala plný invalidní důchod. Krajský soud v žalobním řízení na základě posudků posudkové
komise přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, přičemž ani on nedospěl k závěru,
že stěžovatelka je plně invalidní, nýbrž uvedl, že bylo zcela bezpečně prokázáno, že stěžovatelka
v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyla plně invalidní. S těmito právními závěry
se plně ztotožňuje i Nejvyšší správní soud.
Pokud stěžovatelka namítá, že její zdravotní stav se nijak nezlepšil, pak je třeba odkázat
na právní závěry Nejvyššího správního soudu obsažené v jeho rozsudku ze dne 7. 8. 2003,
č. j. 3 Ads 7/2003 - 42, publikovaného pod č. 198/2004 Sb. NSS, podle nichž „důvodem zániku
plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama
stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například
zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).“ Jak je totiž uvedeno v posudcích posudkové komise léčba
stěžovatelky po prodělaném úrazu ze dne 25. 3. 1997 je po poslední operaci z roku 2005
již ukončena a její stav je dlouhodobě stabilizovaný. Jestliže stěžovatelka uvádí, že nemůže
pracovat jako prodavačka, kterou je vyučena, pak je třeba dodat, že ve smyslu ustálené judikatury
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Ads 37/2003 - 92,
publikovaný pod č. 731/2005 Sb. NSS) „není úkolem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí určovat zcela konkrétní zaměstnání, která je schopen účastník řízení vykonávat, ale postačí vymezit v obecné
rovině okruh takovýchto zaměstnání.“ Tak tomu bylo v posuzovaném případě učiněno, přičemž jak
z posudků posudkové komise tak i z pracovní rekomandace Okresní správy sociálního
zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007 vyplývá, stěžovatelka není schopna fyzicky
náročných prací se zvedáním a nošením těžkých břemen a s celodenním státním či chůzí.
Je schopna vykonávat práce sedavého charakteru s využitím dosažené kvalifikace a získané praxe,
nebo v jiném oboru.
Nejvyšší správní soud v dané věci celkově uzavírá, že krajský soud zamítnutím žaloby
nijak nepochybil. Žalovaná postupovala správně, když na základě posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007 stěžovatelce odňala plný invalidní
důchod. To, že vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu došlo v případě stěžovatelky
k poklesu schopnosti soustavné výděleční činnosti o 40 %, posléze potvrdily posudky posudkové
komise, které si vyžádal krajský soud v žalobním řízení. Na jejich základě pak soud dospěl
ke správným právním závěrům, když neshledal stěžovatelku plně invalidní, nýbrž částečně
invalidní. Tyto právní závěry mají oporu ve správně zjištěném skutkovém stavu a Nejvyšší
správní soud se s nimi plně ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěrů, že důvody
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. nejsou dány, a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřísluší
a žalované v dané věci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle zákona nelze přiznat.
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2008,
č. j. 29 Cad 19/2007 - 48, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování podle §35 odst. 8 ve spojení
s §120 s. ř. s. stát. Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátky podle §7 a §9 odst. 3
písm. f) ve spojení s §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní
tarif“) na základě provedených úkonů právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního
tarifu částkou 1000 Kč ze dva úkony právní služby po 500 Kč spočívajících v první poradě
s klientkou konané dne 17. 9. 2008, včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační
stížnosti ze dne 26. 9. 2008. Nejvyšší správní soud dále přiznal 2 x 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu; neposoudil však sdělení advokátky
o opravě písařské chyby ze dne 1. 10. 2008 a ze dne 26. 11. 2008 ohledně vyúčtování odměny
a neuplatnění námitky podjatosti, jako písemné podání soudu týkající se věci samé,
které by představovalo další úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.
Celkem tedy odměna činí 1600 Kč, neboť advokátka soudu uvedla, že není plátcem daně
z přidané hodnoty („DPH“). Nedošlo proto ke zvýšení odměny o částku odpovídající DPH,
kterou je advokátka povinna odvést z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Zástupkyni žalobkyně se tedy přiznává odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 1600 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu