ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.129.2006:58
sp. zn. 6 Ads 129/2006 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: Š. L.,
zastoupené Mgr. Rudolfem Koblasou, advokátem, se sídlem Zborovská 2371, Dvůr Králové
nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, proti rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu ze dne 7. 2. 2006, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
15. 8. 2006, č. j. 29 Cad 16/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu Mgr. Rudolfu Koblasovi, se přiznáv á odměna
ve výši 952 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 2. 2006, č. X, jímž byl stěžovatelce podle §56 odst. 1 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“),
odňat od 12. 3. 2006 plný invalidní důchod.
Krajský soud žalobu ve věci přezkoumání rozhodnutí žalované o odnětí plného
invalidního důchodu rozsudkem podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění rozsudku soud uvedl,
že z dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení v Trutnově zjistil, že posudkový lékař
zařadil stěžovatelčiny nejzávažnější zdravotní obtíže do kapitoly XV, oddíl H, položka 53 písm. c)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění a míru poklesu soustavné výdělečné
činnosti hodnotil 30 %, přičemž pro další zdravotní obtíže základní míru poklesu navýšil dle §6
citované vyhlášky o 10 %, celková míra poklesu činila 40 %. Soud si vyžádal doplnění řízení
posudkem vypracovaným Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen
„posudková komise“), jež došla na základě prostudování lékařské dokumentace stěžovatelky
k závěru, že se u posuzované jedná o poúrazovou viklavost levého kolenního kloubu a bolesti
bederní páteře bez kořenového dráždění. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu posudková komise označila postižení vazivového aparátu levého kolena,
jež bylo pro poúrazové postižení menisků a vazů několikrát operačně revidováno.
Toto rozhodující zdravotní postižení komise podřadila rovněž pod kapitolu XV, oddíl H,
položka 53 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění a míru poklesu
soustavné výdělečné činnosti hodnotila 30 %, přičemž pro další zdravotní obtíže základní míru
poklesu navýšila dle §6 citované vyhlášky o 10 %. Stěžovatelka dle posudku komise k datu
vydání napadeného rozhodnutí žalované splňovala podmínky pro přiznání částečné invalidity.
Krajský soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru,
že posudek vypracovaný posudkovou komisí je přesvědčivý a náležitě odůvodněný.
Jestliže podle zjištěných a odůvodněných závěrů posudkové komise činil pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky 40 %, je tedy částečně invalidní, a proto žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka podala do zamítavého rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Jako
důvod podání kasační stížnosti uvedla nesprávné zdravotní hodnocení jejího stavu
v předcházejícím řízení dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka namítá, že její zdravotní
postižení odpovídá zdravotním problémům, jež způsobují pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti o více než 66 %, čímž je odůvodněn její nárok na plný invalidní důchod. Dále nesouhlasí
se zařazením jejího zdravotního postižení, jak učinila žalovaná a následně i krajský soud.
Stěžovatelka zdůrazňuje, že její postižení má zhoršující se charakter, nemůže tedy vykonávat
žádnou práci. Vzhledem k této skutečnosti jí proto nemůže být odňat plný invalidní důchod,
který jí byl pro stejné postižení již v minulosti přiznán. Závěrem navrhuje kasační stížností
napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Ze správního a soudního spisu byly pro posouzení věci zjištěny následující skutečnosti:
Rozhodnutím ze dne 7. 2. 2006, č. X, žalovaná stěžovatelce odňala dle §56 odst. 1
písm. a) zákona o důchodovém pojištění od 12. 3. 2006 plný invalidní důchod. Vycházela při tom
z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Trutnově ze dne 26. 1. 2006,
v němž posudkový lékař dospěl k závěru, že stěžovatelčin dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
je zapříčiněn úrazem kolena ze dne 20. 10. 2002, při němž došlo k porušení vazivového aparátu
kloubu s nutností opakované chirurgické intervence. Současný stav označil lékař za definitivní,
jedná se o nestabilitu kolenního kloubu II. - III. stupně s porušeným stereotypem chůze,
což vede k sekundárním koxalgiím a dorzalgiím. Míru poklesu soustavné výdělečné činnosti
posudkový lékař podřadil pod kapitolu XV, oddíl H, položku 53 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., 30 % a vzhledem k dalšímu postižení zvýšil tuto hodnotu dle §6 odst. 4
citované vyhlášky o 10 %, tedy celková míra poklesu byla hodnocena 40 %. Stěžovatelka byla
posudkovým lékařem shledána částečně invalidní, přičemž jí bylo doporučeno, aby nevykonávala
práce s přetěžováním dolních končetin, s dlouhodobým stáním a chůzí, zvláště v nerovném
terénu.
Rozhodnutím žalované ze dne 1. 3. 2006 byl stěžovatelce přiznán částečný invalidní
důchod dle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění v celkové výši 4726 Kč měsíčně.
O stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu
rozhodl krajský soud. Vycházel z posudku vypracovaného posudkovou komisí, v němž jsou
podrobně uvedeny jednotlivé lékařské nálezy a učiněn závěr, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu byla stěžovatelka částečně invalidní
dle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, vzhledem k následkům
utrpěného úrazu levého kolena, posudková komise hodnotila 30 %, přičemž využila §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb., a zvýšila tuto hodnotu o 10 % na celkových 40 %. Za nejzávažnější
komise označila postižení vazivového aparátu levého kolena, jelikož ani po opakovaných
chirurgických intervencích menisků a vazů je postižení kloubu trvalé a nelze předpokládat
zlepšení stavu. Stěžovatelce bylo doporučeno vykonávat pouze lehké práce v dělnických
profesích.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které podle svého obsahu
představují námitky proti rozsahu a správnosti posouzení zdravotního postižení. Nesprávnost
posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání napadeného
rozhodnutí žalované a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné
invalidity podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, může být vadou řízení před soudem
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
K námitce stěžovatelky týkající se nesprávného posouzení jejího zdravotního stavu a tedy
i podmínek nároku na invalidní důchod Nejvyšší správní soud nejprve obecně uvádí následující.
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně
medicínskou; soud k ní nemá potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám,
jimž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto otázkách vyslovily. Soud pak hodnotí veškeré důkazy
v řízení takto získané. V řízení, které je přezkumným řízením vůči rozhodnutí žalované, soud
opatřuje posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v souladu s pokynem
§4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pro rozhodnutí soudu tak má
zcela zásadní význam právě závěr vyslovený v posudku odborné lékařské komise. Z toho důvodu
musí z posudku vyplývat, že komise zasedala v řádném složení dle §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.,
kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, dále ve smyslu §3 odst. 8 ve spojení s §1
odst. 2 této vyhlášky musí z posudku vyplývat, zda a jak přihlédla komise při posuzování
zdravotního stavu a pracovní schopnosti k výsledkům vlastního šetření, zda a jak vycházela
z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzované.
Posudek musí konečně obsahovat posudkový závěr, ze kterého vyplývá posouzení jednak
zdravotního stavu posuzované, v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
i zdravotní postižení, které je jeho příčinou (§6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.) a jednak
poklesu schopnosti jeho soustavné výdělečné činnosti.
Posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá
zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný
dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje
náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především. Důležitým pravidlem, které nutno zvláště zdůraznit, je ustanovení
§75 odst. 1 s. ř. s., jež stanoví, že při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. To znamená, že posudková
komise ministerstva musí ozřejmit své závěry právě ve vztahu k období, kdy bylo vydáno
rozhodnutí o odejmutí invalidního důchodu.
Krajský soud v Hradci Králové si v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odejmutí plného
invalidního důchodu stěžovatelce opatřil (§4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení) lékařský posudek vypracovaný posudkovou komisí. Posudek byl vypracován dne
2. 6. 2006 a podle posudkového hodnocení šlo u stěžovatelky o dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, jehož příčinou je poúrazová viklavost levého kolenního kloubu a bolesti bederní páteře
bez kořenového dráždění. Při posuzování zdravotního stavu stěžovatelky ke dni rozhodnutí
žalované o odejmutí plného invalidního důchodu, učinila posudková komise závěr,
že stěžovatelka byla podle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění částečně invalidní.
Posudkový závěr komise byl shodně se závěrem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Trutnově učiněn tak, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky k datu rozhodnutí žalované ze dne 7. 2. 2006 byl označen stav po úrazu levého
kolena, přičemž postižení vazivového aparátu je trvalého charakteru a nelze předpokládat
zlepšení stavu. Stěžovatelce bylo doporučeno vykonávat pouze lehké, fyzicky nenáročné, dělnické
práce. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky komise
shodně s posudkovým závěrem lékaře OSSZ Trutnov hodnotila dle kapitoly XV, oddělení H,
položky 53 písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání
napadeného rozhodnutí, 30 %. Rovněž komise využila §6 odst. 4 citované vyhlášky a zvýšila tuto
hodnotu o 10 % pro lehké postižení páteře.
Posudek byl projednán spolu s listinami předloženými stěžovatelkou v řízení
před krajským soudem dne 15. 8. 2006, u něhož byla stěžovatelka přítomna. Posudkové
zhodnocení stěžovatelčina zdravotního stavu bylo provedeno na základě prostudování její
kompletní spisové a zdravotní dokumentace, jež tvoří součást spisu. Nejvyšší správní soud je
toho názoru, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Trutnově, jakož i lékaři
posudkové komise, ve svých posudcích neopomenuli zohlednit žádné ze zdravotních potíží
způsobených stavem po úrazu levého kolena, a proto Nejvyšší správní soud neshledal posudek
neúplným. Při hodnocení zdravotního stavu se vychází pouze z lékařských správ a dokumentace
vypracovaných do dne vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované o odnětí plného
invalidního důchodu, tj. v nyní projednávané věci do 7. 2. 2006, neboť dle §75 s. ř. s. je pro soud
rozhodující skutkový a právní stav, který existuje v době vydání rozhodnutí správního orgánu,
v souladu s čímž krajský soud postupoval.
Z hlediska výše naznačených požadavků na úplnost a přesvědčivost odborného
lékařského posudku, se tedy posudková komise podle Nejvyššího správního soudu dostatečně
obsáhle vyjádřila a své lékařské závěry přesvědčivě odůvodnila. Ve vztahu k závěrům
posudkového zhodnocení provedeným lékařem OSSZ Trutnov ze dne 26. 1. 2006 je možné
konstatovat, že posudková komise dospěla ke shodnému posudkovému zhodnocení zdravotního
stavu stěžovatelky a krajský soud proto neměl důvod k úvaze, že by bylo nutné skutkový stav,
jež se váže k zdravotnímu stavu stěžovatelky v době rozhodování dále doplňovat znaleckým
posudkem. Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu krajského soudu žádnou vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům posudkové komise, která posoudila míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky dle kapitoly XV, oddílu H, položky 53
písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí žalované, na 40 %, a nezpochybnila tak závěry ani podklady rozhodnutí žalované,
dospěl zdejší soud k závěru, že ani řízení před správním orgánem netrpělo vadami, jež by měly
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.
Kasační stížnost byla proto jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Žalované, ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nenáleží.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové č. j. 29 Cad 16/2006 - 41 ze dne 2. 10. 2006 ustanoven zástupce, advokát Mgr. Rudolf
Koblasa, se sídlem Zborovská 2371, 544 01 Dvůr Králové nad Labem. Nejvyšší správní soud
zástupci přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 1 x 500 Kč, za úkon právní služby
spočívající v doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, a dále náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon
podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 800 Kč. Nejvyšší správní soud neuznal úkon právní
služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení, jelikož právní zástupce neprokázal
uskutečnění první porady s klientem dle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jelikož je
ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku odpovídající
dani, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. o 152 Kč. Ustanovenému zástupci
se přiznávají náhrady nákladů v celkové výši 952 Kč.. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu