ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.14.2008:116
sp. zn. 6 Ads 14/2008 - 116
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. P. Ch.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované č. j. 3301 - 6003 - 4 - 17.1.2005/Ve ze dne 31. 1. 2005, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 40/2005 - 70 ze dne
17. 9. 2007,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nep řizná vá .
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá
přezkoumání výše označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž stěžovateli nebyl
ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku téhož soudu ze dne
1. 11. 2006, č. j. 12 Ca 40/2005 - 46.
Městský soud v Praze návrh na ustanovení zástupce stěžovatele zamítl s následujícím
odůvodněním:
Stěžovatel dne 26. 2. 2007 požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti
a o osvobození od soudních poplatků, a to vzhledem ke svým osobním, majetkovým
a výdělkovým poměrům. Městský soud v Praze jej proto vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů
od doručení výzvy vyplnil formulář „Potvrzení osobních, majetkových a výdělkových poměrů
pro osvobození od soudních poplatků“. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 23. 3. 2007.
Stěžovatel však ve stanovené lhůtě nevrá til, proto Městský soud v Praze přistoupil k zamítnutí
stěžovatelova návrhu.
Toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností, v níž namítá, že nepovažuje
za pravděpodobné, resp. možné, že vyplněný formulář neodeslal, neboť si je jist, že přijaté
písemnosti velmi pečlivě eviduje a sleduje i uložené lhůty, proto nepovažuje za možné,
že by výzvě soudu nevyhověl. Pokud soud v rozhodnutí tvrdí opak, není stěžovatel podle svých
slov schopen posoudit, co je toho příčinou. Vyslovil domněnku, že formulář ztratila pošta či sám
soud. Konečně pak uvedl, že se pokusí dohledat kopii formuláře a podací lístek, uvedl však
zároveň, že si to vyžádá delšího času, neboť byl krátce předtím vyplaven vodou a je z tohoto
důvodu ochromen. Zároveň ujistil soud, že jak jen to bude možné, zajistí a soudu doručí nový
formulář. Nicméně stále trvá na tom, že je objektivně nemajetný a že soud o této skutečnosti ví
z jiných řízení, proto podle jeho názoru měl rozhodnout o stěžovatelově návrhu kladně.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Z kasační stížnosti je možné dovodit, že stěžovatel
uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), tedy napadá
usnesení pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Nejvyšší správní
soud za této situace napadené usnesení v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů
a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného usnesení, kterou spatřuje v tom,
že mu Městský soud v Praze měl ustanovit zástupce, neboť podle svého mínění splňuje
podmínky pro jeho ustanovení.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného
zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci Městský soud v Praze
dospěl k závěru, že podmínka první splněna nebyla, podmínkou druhou se pro nadbytečnost
nezabýval. Sporným tedy je, zda stěžovatel splňuje podmínku zákonem formulovanou jako
existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.
Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. odkazuje vymezením podmínky pro ustanovení
bezplatného zástupce z řad advokátů na ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., podle něhož účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu osvobozen od soudních poplatků. Toto kritérium je tedy odvozeno od objektivní
schopnosti či neschopnosti účastníka nést majetkové zatížení spojené s vedením sporu. Tato
schopnost či neschopnost je skutkovým zjištěním, které musí být v řízení před soudem postaveno
na jisto. Zjištění těchto skutkových okolností přitom předpokládá povinnost účastníka řízení,
který svou majetkovou neschopnost nést náklady sporu namítá, tuto skutečnost tvrdit, a zároveň
z ní vyplývá povinnost ji prokázat. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve svém usnesení
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, povinnost doložit nedostatek prostředků je
jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36
odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
S ohledem na výše uvedené je třeba souhlasit se závěrem Městského soudu v Praze,
že stěžovatel svou povinnost tvrzení a břemeno důkazní neunesl, neboť objektivně vzato své
majetkové, osobní a výdělkové poměry ve stanovené lhůtě a nikdy poté nedoložil. Nejvyšší
správní soud nemůže jakkoliv přihlédnout ke stěžovatelově námitkám a ujišťování o tom, že mu
vlastní pečlivost nedá, aby nějaké podání včas neučinil. Brání tomu skut ečnost, že veškeré
stěžovatelovy námitky jsou vedeny v rovině hypotéz, pro něž nepřinesl jediného podkladu.
Přinejmenším by bylo lze očekávat, že do doby rozhodování Nejvyššího správního soudu doloží
slibovaný podací doklad, který by svědčil o tom, že poda l k poštovní přepravě v rozhodném
období nějakou zásilku adresovanou Městskému soudu v Praze. Časový úsek téměř jednoho roku
se jeví být poměrně dostatečným k uspořádání domácího archivu po havárii vodovodního řadu.
Pokud stěžovatel uváděl, že Městskému soudu v Praze je z jiných řízení znám majetkový
status stěžovatele, neboť již v desítkách jiných jeho věcech o osvobození od soudních poplatků
rozhodl, je třeba předně poznamenat, že soud rozhoduje o otázce osvobození od soudních
poplatků vždy na základě aktuálně zjištěného skutkového stavu, nikoliv stavu zjištěného
v nějakých dřívějších řízeních. Opět je třeba zdůraznit, že není na soudu, aby skutkové okolnosti
stěžovatelových majetkových poměrů sám ověřoval.
Proto je třeba trvat na závěru, že nebyla p ostavena na jisto skutková situace umožňující
úsudek na splnění podmínek ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., a bylo tedy na místě konstatovat,
že stěžovatel nesplňuje ani první podmínku ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
Kasační stížnost stěžovatele tedy neshledal Nejvyšší správní soud za této situace
důvodnou, a proto mu nezbylo, než dle §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, proto mu náhrada nákladů řízení
nenáleží. Ta by náležela podle §60 odst. 1 s. ř. s. žalované. Žalované v tomto stadiu řízení
však jednak žádné náklady nevznikly, jednak, i kdyby bývaly vznikly, podle ustanovení §6 0
odst. 2 s. ř. s. by je nebylo možné žalované přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu