ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.57.2008:87
sp. zn. 6 Ads 57/2008 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: L. Z., jako
právní nástupkyně žalobce L. Z., zastoupené Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou, se sídlem
Smetanova 8, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 1992, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č. j. 33 Cad 70/2006 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení n epřiznáv á .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá usnesení
Krajského soudu v Brně č. j. 33 Cad 70/2006 - 6 ze dne 27. 4. 2006, kterým byl odmítnut návrh
na obnovu řízení podaný L. Z. jako jejím právním předchůdcem ve věci sp. zn. 11 C 342/92
vedené Krajským soudem v Brně (tato věc se týkala výše označeného rozhodnutí žalované).
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že návrhem na obnovu řízení ze dne 11. 4. 2006
se její zemřelý manžel domáhal ochrany před nezákonným zásahem orgánu státní správy
do zákonem chráněných práv, přičemž za zásah správního orgánu, který byl učiněn vadně,
považoval postup žalované v řízení o invalidním důchodu. Podle jeho názoru žalovaná
nerespektovala zásadu vyšetřovací při zjišťování jeho zdravotního stavu. Šlo tedy podle názoru
stěžovatelky o věc podřaditelnou pod ustanovení §114 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), krajský soud tedy návrh odmítl neoprávněně.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 12. 4. 2006 právní
předchůdce stěžovatelky adresoval krajskému soudu návrh na obnovu řízení ve věci
sp. zn. 11 C 342/92, v němž uvedl, že rozsudek krajského soudu v dané věci vycházel
z neúplných podkladů, konkrétně z neúplného zjištění skutkového stavu v řízení před správním
orgánem. Žalovaná podle navrhovatele obnovy řízení nedostatečně zjistila v řízení o dávce
důchodového pojištění navrhovatelův zdravotní stav.
Krajský soud na toto podání reagoval v záhlaví označeným usnesením, jímž návrh zamítl.
Uvedl, že podle §111 s. ř. s. se řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka
obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce,
jestliže výsledek obnoveného řízení může pro něj být příznivější. Dále krajský soud odkázal
na ustanovení §114 s. ř. s., podle něhož je obnova řízení přípustná pouze proti rozsudku
vydaném v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran
a politických hnutí, není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti, nebo směřuje-li návrh
jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení. Dále krajský soud
konstatoval, že podle ustanovení §115 s. ř. s. lze návrh na obnovu řízení podat do tří měsíců
ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o důvodu obnovy, po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí může být návrh podán ovšem pouze v případě, že byl zrušen trestní
rozsudek, jímž byl soud při rozhodování vázán. S ohledem na tato ustanovení krajský soud
uzavřel, že v případě navrhovatele obnova řízení není přípustná, neboť věcně šlo v jeho případě
o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu a návrh byl podán až po uplynutí subjektivní
i objektivní lhůty pro podání návrhu.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť je právním
nástupcem účastníka řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.)
a tuto kasační stížnost podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a Nejvyšší správní soud ji shledává
proto přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadené usnesení krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Krajský soud ve svém usnesení podal vcelku úplný přehled relevantních ustanovení s. ř. s.
týkajících se přípustnosti návrhu na obnovu řízení. Jakkoliv je výrok napadeného usnesení
krajského soudu formulován poněkud nemístně jako výrok ve smyslu §118 odst. 2 s. ř. s. (výrok
meritorní, zamítavý), jde svým obsahem o odmítnutí návrhu pro jeho nepřípustnost, a to ze dvou
důvodů - pro uplynutí lhůt pro podání návrhu ve smyslu §115 s. ř. s. a dále též pro nesplnění
pozitivní podmínky přípustnosti podle §114 odst. 1 s. ř. s. Jako odmítavé rozhodnutí bylo
usnesení krajského soudu pochopeno rovněž stěžovatelkou a její kasační námitky směřují právě
k otázkám přípustnosti.
Podstatou kasační námitky stěžovatelky je tvrzení, že absence řádných skutkových zjištění
týkajících se zdravotního stavu žadatele v řízení o dávce důchodového pojištění (invalidního
důchodu) představuje nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu §82 a násl. s. ř. s. S takovým
hodnocením Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit. Zjišťování zdravotního stavu je integrální
součástí řízení o dávkách důchodového pojištění (jde o skutkové zjištění v procesu dokazování)
a jako takové je přezkoumatelné v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65
a násl. s. ř. s. Jak setrvale konstatuje judikatura správních soudů, případné neúplné posouzení
rozsahu zdravotního postižení, jímž žadatel o dávku důchodového pojištění trpí ke dni vydání
napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, představuje vadu řízení ve smyslu
§78 odst. 1 věty první s. ř. s., pro niž je na místě případně rozhodnutí správního orgánu zrušit.
O nezákonný zásah proto v žádném případě nejde.
Vedle toho je třeba souhlasit se závěrem krajského soudu, že navrhovatel obnovy řízení
svůj návrh podal zjevně již po uplynutí přinejmenším objektivní lhůty pro podání návrhu
podle §115 odst. 2 s. ř. s., ovšem otázka opožděnosti při posouzení návrhu jinak nepřípustného
má již druhotný, nikoliv určující význam.
S ohledem na tyto skutečnosti nebylo lze hodnotit návrh právního předchůdce
stěžovatelky na obnovu řízení jinak než jako návrh nepřípustný. Podle ustanovení §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.
Přihlížeje k tomu bylo na místě návrh odmítnout pro nepřípustnost. Byť krajský soud návrh
nepřípadně usnesením zamítl, opřel své rozhodnutí o správné důvody a z hlediska procesního
vyústění má jeho rozhodnutí totožné následky, jako by mělo rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
S ohledem na výše uvedené nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než konstatovat,
že napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí vadou, pro niž by bylo nezbytné toto rozhodnutí
zrušit. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s.ř.s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalované. Žalovaná však žádné náklady
neuplatňovala, Nejvyšší správní soud ani žádné náklady ze spisu nezjistil, a nadto by je s ohledem
na ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. ani nemohl přiznat, neboť jde o věc důchodového pojištění.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu