ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.58.2008:53
sp. zn. 6 Ads 58/2008 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem
Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2007,
sp. zn. KÚOK/43192/2007/OSV - SP/7025, č. j. KUOK 57306/2007, ze dne 31. 5. 2007,
sp. zn. KÚOK/43599/2007/OSV - SP/7025, č. j. KUOK 57309/2007, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2007,
č. j. 38 Cad 12/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhá zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. KÚOK/43192/2007/OSV - SP/7025,
č. j. KUOK 57306/2007, a ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. KÚOK/43599/2007/OSV - SP/7025,
č. j. KUOK 57309/2007, o doplatku na bydlení. Současně žalobce požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro řízení o uvedené žalobě.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2007, č. j. 38 Cad 12/2007 - 20, byl
zástupcem žalobce pro řízení o žalobě ustanoven JUDr. Milan Janíček, advokát, se sídlem
Slovanská 21, Šumperk.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost téměř
nečitelného obsahu, v níž konstatuje, že v dalších věcech jej již zastupuje JUDr. Vít Vohánka.
Kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žádá, aby rozhodnutí, kterým byl
v posuzované věci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Milan Janíček, bylo zrušeno a zástupcem
pro řízení o žalobě byl ustanoven advokát JUDr. Vít Vohánka.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena
od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných
případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem
výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto
ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou
s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem na zástupce,
jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující
ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v obvodu
tohoto krajského soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo
ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde o konkrétní náplň povinností,
jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo, pak ta je závislá na aktuálních potřebách,
jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany
soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji sporu. U probíhajícího soudního sporu, kde je
zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace právního zástupce se soudem zpravidla
bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně o průběžně vykonávanou činnost, k níž povinnost
ustanoveného zástupce nastupuje často automaticky, bez dalšího výslovného pokynu ze strany
zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu,
jehož se mu dostává prostřednictvím jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním
soudním sporu trvale svěřena do rukou jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci
zastoupení stěžovatele přichází v úvahu nahlížení do soudního spisu i do správního spisu,
který se po dobu řízení před soudem nachází u tohoto soudu, možná následná procesní reakce
ustanoveného zástupce vůči soudu, účast na jednání soudu apod., pak není řešením nelogickým
ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu soudu, který řízení vede. Jde zároveň o řešení,
jež nenaráží na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit,
a není v rozporu ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským
soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokáta JUDr. Janíčka
je nezákonné, případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele
dotkla na jeho právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
Krajského úřadu Olomouckého kraje na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona
vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu