ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.59.2008:54
sp. zn. 6 Ads 59/2008 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. K.,
zastoupeného JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce pro ti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2007, č. j. 18 Cad 138/2007 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení n epřizn á vá.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Jarmile Bajerové, se přiz n á vá odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2618 Kč, která je splatná do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
4. 10. 2007, č. j. 18 Cad 138/2007 - 12, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 29. 5. 2007, č. X, jímž žalovaná zamítla stěžovatelovu žádost o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek podle ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť stěžovatel podle posudku lékaře
Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně ze dne 22. 3. 2007 se stal plně invalidním
od 30. 11. 2005, avšak v rozhodném období pře d vznikem této invalidity, tj. od 30. 11. 1995
do 29. 11. 2005 získal pouze 3 roky a 33 dní pojištění.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že s rozsudkem krajského soudu nesouhlasí,
a to proto, že odpracoval plných třicet let, a to, že nebyl delší dob u zaměstnán není jeho vinou,
neboť práci nemohl sehnat a ani Úřad práce v Novém Jičíně mu po celou dobu, co byl jako
uchazeč o zaměstnání řádně evidován, práci nesehnal.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované žalobou, v níž, podobně jako v kasační stížnosti, namítal, že není jeho vinou,
že v poslední době před vznikem invalidity nepracoval. Byl vážně nemocen, a proto ho nikdo
nezaměstnal. Přitom po celou dobu výdělečné činnosti odváděl daně. Příčinu své nepříznivé
situace vidí ve špatných zákonech České republiky.
Krajský soud provedl důkaz dávkovým spisem žalované, z něhož vyplynulo, že stěžovatel
podal žádost o plný invalidní důchod dne 28. 6. 2006. Na základě této žádosti posuzoval
jeho zdravotní stav příslušný lékař okresní správy sociálního zabezpečení, přičemž dospěl
k závěru, že stěžovatel je plně invalidní, a to od 30. 11. 2005. Dále ze spisu žalované vyplynulo
(konkrétně osobního listu důchodového pojištění), že stěžovatel dosáhl v rozhodném období
před vznikem plné invalidity v rozsahu 3 let a 33 dní pojištění.
S ohledem na výše uvedená skutková zjištění krajský soud konstatoval, že stěžovateli
nárok na plný invalidní důchod nevznikl, protože podle ustanovení §40 odst. 1 písm. f) zákona
o důchodovém pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let
5 roků. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se potřebná doba pojištění zjišťuje z období
před vznikem plné invalidity, u pojištěnce nad 28 let z posledních 10 let před vznikem plné
invalidity. Tuto podmínku nároku však stěžovatel nesplnil.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 18. 10. 2007, kasační stížnost byla podána dne
29. 10. 2007.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod, který s jistou dávkou velkorysosti
lze považovat podle obsahu za námitku nesprávného právního posouzení věci ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto považuje pro tento důvod
kasační stížnost za přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napa dený rozsudek
krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Z hlediska skutkového stavu, jehož úplnost stěžovatel nijak nenapadá, v době
rozhodování krajského soudu bylo nepochybné, že stěžovatel je plně invalidní a že v posledních
deseti letech před vznikem plné invalidity dosáhl 3 let a 33 dnů účasti na důchodové m pojištění.
Za takové situace nezbývá než zopakovat konstatování krajského soudu, že podle §38 písm. a)
zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec má nárok na plný invalidní důchod,
jestliže se stal 1) plně invalidním a 2) získal potřebnou dobu p ojištění, pokud nesplnil ke dni
vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle §29, popřípadě, byl-li přiznán
starobní důchod podle §31, pokud nedosáhl důchodového věku.
Z výše uvedeného přehledu skutkového zjištění v době rozhodování krajského soudu
je zřejmé, že stěžovatel nepochybně splňoval podmínku ad 1), tj. byl plně invalidní. Pokud jde
o podmínku ad 2), je zjevné (již z letmého pohledu na datum narození stěžovatele), že nemohl
splňovat alternativní podmínku dosažení důchodového věku (a tím případně splnění podmínek
nároku na starobní důchod). Proto musela být u stěžovatele, měl- li mu nárok na plný invalidní
důchod svědčit, splněna podmínka potřebné doby pojištění. Jak správně krajský soud
konstatoval, podle ustanovení §40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění potřebná
doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u stěžovatele s ohledem na jeho věk (vyšší
než 28 let) pět roků. Podle §40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se potřebná doba
pojištění pro nárok na plný invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem plné invalidity,
a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity.
Je nepochybné, že v takto definovaném rozhodném období stěžovatel potřebnou dobu pojištění
nezískal. Argumentace stěžovatele, že celkem získal cca 30 let pojištění, je v tomto ohledu zcela
irelevantní, neboť ji získal v jiném období.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v aplikaci rozhodných právních ustanovení,
jak ji provedl krajský soud, žádných vad, a proto námitky stěžovatele neshledal důvodnými.
Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením ze dne 8. 2. 2008, č. j. 18 Cad 138/2007 - 24, ustanovena
zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jarmila Bajerové. Té Nejvyšší správní soud přiznal
za dva úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, 1000 Kč odměny
za zastupování. Dále jí podle §13 odst. 3 téže vyhlášky přiznal režijní paušál ve výši 600 Kč,
náhradu cestovních výdajů podle §13 odst. 1 cit. vyhlášky s přihlédnutí k ustanovení §157
a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 400 Kč
a náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč. Protože je ustanovená zástupkyně plátkyní daně
z přidané hodnoty, Nejvyšší správní soud přiznanou částku zvýšil ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
o částku, kterou je povinna odvést jako daň podle zvláštního právního předpisu. Celkem tedy
přiznal 2618 Kč. Pro vyplacení odměny stanovil přiměřenou lhůtu
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu