ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.63.2007:45
sp. zn. 6 Ads 63/2007 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: J. B.,
zastoupena Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o přezkoumání rozhodnutí žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2006, č. j. 1 Cad 77/2006 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. České správě sociálního zabezpečení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřizná v á .
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, Mgr. Dagmar Dřímalové, advokátce, se přiznáv á
na odměně za zastupování žalobkyně a náhradě hotových výdajů částka ve výši 800 Kč,
která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
22. 6. 2006, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o částečný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ust. §43 zákona č. 155/1995 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím žalované žalobu, která byla
žalovanou dne 17. 8. 2006 postoupena Městskému soudu v Praze. Touto žalobou se žalobkyně
domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2006, č. j. 1 Cad 77/2006 - 6, byla
žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení upřesnila své podání tak,
aby žaloba vyhovovala požadavkům ustanovení §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), přičemž byly specifikovány náležitosti, které je třeba doplnit či upřesnit.
Žalobkyně byla přitom poučena, že nevyhovění výzvě soudu ve stanovené lhůtě bude mít
za následek odmítnutí žaloby. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 23. 8. 2006, lhůta
stanovená soudem k odstranění vad žaloby uplynula dne 12. 9. 2006, aniž by žalobkyně na výzvu
soudu reagovala a žalobu doplnila a upřesnila. Vzhledem k tomu, že vytýkané vady žaloby
přestavují takový nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat, nezbylo městskému soudu
než podle §38 odst. 5 s. ř. s. žalobu odmítnout.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž poukazuje na to, že podmínky žaloby byly splněny 8. 9. 2006, což dokládá zasláním listin.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2007, č. j. 1 Cad 77/2006 - 2004, byla
stěžovatelce ustanovena zástupkyní Mgr. Dagmar Dřímalová, advokátka v Praze 6. Ustanovená
zástupkyně doplnila kasační stížnost podáním ze dne 16. 3. 2007, v němž namítá, že podanou
žalobu doplnila stěžovatelka svým přípisem ze dne 7. 9. 2006, tedy včetně příloh dne 8. 9. 2006
podala u Obvodního soudu pro Prahu 8, a to z toho důvodu, že žalobu proti rozhodnutí
žalované podala stěžovatelka nejprve u tohoto soudu, kde věc byla vedena
pod sp. zn. 29 C 207/2006. Obvodní soud pro Prahu 8 až usnesením ze dne 31. 10. 2006,
č. j. 29 C 207/2006 - 7, vyslovil svoji věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení
bude věc postoupena Městskému soudu v Praze, jakožto soudu věcně příslušnému. Proti tomuto
usnesení podala odvolání žalovaná s tím, že soud aplikoval nesprávné ustanovení občanského
soudního řádu. Odvolání pak vyhověl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2007,
č. j. 12 Co 516/2006 - 12 a usnesení obvodního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému
projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 8 pak 28. 2. 2007 svým usnesením
sp. zn. 29 C 207/2006 řízení ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř. zastavil. Z toho vyplývá,
že stěžovatelka vzhledem k tomu, že nemá právnické vzdělání a přehlédla na výzvě městského
soudu ze dne 28. 1. 2006 označení soudu, který ji vyzval k upřesnění žaloby, v době,
kdy u Obvodního soudu pro Prahu 8 podávala dne 8. 9. 2006 doplnění žaloby, byla v dobré víře,
že o jí podané žalobě proti rozhodnutí žalované je vedeno řízení právě u tohoto obvodního
soudu, když o tom, že Obvodní soud pro Prahu 8 řízení ve věci podané žaloby zastavil, byla
vyrozuměna až počátkem března 2007. V přípisu ze dne 8. 9. 2006 stěžovatelka označila
účastníky řízení, uvedla jaké rozhodnutí a z jakých důvodů napadá a čeho se na soudu domáhá,
tedy splnila výzvu soudu. To, že stěžovatelka upřesnění žaloby podala k soudu, který ve věci
nebyl věcně příslušný, nelze přičítat k její tíži, neboť po celou tuto dobu byla stěžovatelka v dobré
víře, že příslušným ve věci podané žaloby je Obvodní soud pro Prahu 8. Stěžovatelka
proto podává kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o odmítnutí návrhu, Nejvyšší správní
soud se v dalším koncentroval na otázku, zda se krajský soud napadeným usnesením nedopustil
nezákonnosti v uvedeném směru.
Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatelka projevila nesouhlas s rozhodnutím žalované
ze dne 22. 6. 2006, kterým byla zamítnuta její žádost o částečný invalidní důchod. Podání
stěžovatelky označené jako „odvolání proti rozhodnutí ČSSZ“ bylo podáno u České správy
sociálního zabezpečení, která toto podání, jež podle svého obsahu je žalobou proti rozhodnutí
správního orgánu, postoupila Městskému soudu v Praze. Městský soud pak svým usnesením
z 21. 8. 2006 vyzval stěžovatelku k odstranění vad žaloby. Pokud stěžovatelka tvrdí, že žalobu
doplnila svým přípisem ze 7. 9. 2006, tedy podala u Obvodního soudu pro Prahu 8 z toho
důvodu, že žalobu proti rozhodnutí žalované podala nejprve u tohoto soudu, neodpovídá
toto její tvrzení skutečnosti. Jak již bylo uvedeno, žalobu podala stěžovatelka u České správy
sociálního zabezpečení, která jí postoupila Městskému soudu v Praze. Stěžovatelka proto neměla
žádný důvod podávat doplněk žaloby, jímž reagovala na usnesení městského soudu,
u Obvodního soudu pro Prahu 8. U tohoto soudu podala teprve až právě své podání
ze 7. 9. 2006, jímž reagovala na usnesení městského soudu o odstranění vad žaloby. V usnesení
Městského soudu v Praze z 21. 8. 2006 je přitom zcela zřetelně uvedeno, který soud stěžovatelku
vyzývá k odstranění vad žaloby. Bylo proto povinností stěžovatelky svůj doplněk žaloby
adresovat městskému soudu, nikoliv Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Protože pak odstranění vad
žaloby nebylo doručeno městskému soudu, postupoval tento soud správně, když po marném
uplynutí lhůty k odstranění vad žaloby žalobu odmítl ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský
soud v Praze napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí návrhu;
kasační stížnost není důvodná, a proto byla zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení
nenaleží; žalovaná, byť byla ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů nemá, neboť tak výslovně
stanoví §60 odst. 2 s. ř. s.
Městským soudem ustanovená zástupkyně stěžovatelky sdělila Nejvyššímu správnímu
soudu, že není plátcem DPH a že v uvedené věci učinila následující: 17. 1. 2007 - převzetí věci
a dne 16. 2. 2007 - studium spisu u soudu; dne 16. 3. 2007 - doplnění kasační stížnosti. Vzhledem
k tomu, že ustanovená zástupkyně neuvádí, že se uskutečnila první porada s klientem, včetně
přípravy a převzetí zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů,
nemohla jí být přiznána odměna za úkon právní služby podle uvedeného ustanovení. K doplnění
kasační stížnosti dne 16. 3. 2007 došlo, proto za tento úkon (§11 odst. 1 písm. d/ uvedené
vyhlášky) byla zástupkyni stěžovatelky přiznána odměna v částce 500 Kč. S připočtením režijního
paušálu v částce 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky byla zástupkyni stěžovatelky přiznána
odměna v celkové výši 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu