ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.7.2008:132
sp. zn. 6 Ads 7/2008 - 132
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, č. j. 19 Cad 124/2003 - 90,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se u Krajského soudu v Ostravě žalobou ze dne
31. 10. 2003 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003, č.X, jímž mu byla
zastavena výplata částečného invalidního důchodu z důvodu, že se nepodrobil vyšetření
zdravotního stavu, ač byl předem o této možnosti poučen. Stěžovatel se domáhal uvolnění
výplaty částečného invalidního důchodu a zároveň přípisem ze dne 23. 2. 2004 požádal
o ustanovení advokáta pro řízení o žalobě.
O stěžovatelově žádosti ze dne 23. 2. 2004 o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě bylo
rozhodnuto až usnesením blíže uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, jelikož řízení bylo
přerušeno z důvodu, že u Okresního soudu v Šumperku probíhalo řízení o omezení způsobilosti
stěžovatele k právním úkonům, případně o jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům.
Rozsudkem tohoto soudu ze dne 15. 2. 2007 o zastavení říz ení o omezení způsobilosti
stěžovatele k právním úkonům překážka, pro kterou nebylo možné v řízení pokračovat, odpadla.
Bylo však ponecháno omezení způsobilosti stěžovatele k právním úkonům v oblasti pracovně
právních vztahů stanovené předchozím rozhodnutím. Krajský soud v Ostravě proto v souladu
s §48 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl
o pokračování v řízení.
Kasační stížností napadeným rozhodnutím byl stěžovateli pro řízení o žalobě
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003 ustanoven zástupce, JUDr. Josef Hasala,
advokát, se sídlem Šumperk, Radniční 13.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, přičemž se odvolal na §103
odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. na zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly
podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen,
popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Konkrétně namítl, že napadené usnesení bylo vydáno vyloučenou soudkyní, která rozhodovala
v předchozím řízení, přičemž se dle stěžovatele nejedná o nárok na částečný invalidní důchod,
ale o rozhodnutí státní správy „zákonná zvýšení částečného invalidního důchodu.“ Dále žádá
soud, aby zrušil ustanovení zástupce JUDr. Josefa Hasaly, jelikož jej považuje za největšího
„zločince a vraha“, který jej za použití StB zavřel do blázince, čímž porušil veškeré zákony
komunistického státu ČSSR. Stěžovatel požaduje ustanovení advokáta JUDr. Tomáše Sokola
pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v kasačním sporu o rozhodnutí
o ustanovení či neustanovení zástupce soudem stěžovatel nemusí být zastoupen advokátem.
Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyvodil, že se stěžovatel dovolává kasačních
důvodů dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není d ůvodná.
Ve vztahu k námitce, že napadené usnesení vydala z rozhodování vyloučená soudkyně,
Nejvyšší správní soud pouze uvádí, že o námitce podjatosti ve vztahu k JUDr. Bohuslavě
Drahošové již usnesením ze dne 24. 11. 2004, č. j. Nao 49/2004 - 51, rozhodl,
přičemž konstatoval, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí
této věci, a proto se zdejší soud touto námitkou nebude již dále zabývat, jelikož není důvodná.
K žádosti o zrušení ustanovení JUDr. Hasaly zástupcem stěžovatele a u stanovení
JUDr. Tomáše Sokola zástupcem stěžovatele, která byla uplatněna v kasační stížnosti, Nejvyšší
správní soud uvádí následující. Z přípisu ze dne 10. 12. 2007, jakož i ze dne 23. 12. 2007,
který JUDr. Hasala zaslal krajskému soudu, je zřejmé, že stě žovatel odmítl zástupci spolupráci,
přičemž jej slovně napadl, že jej poslal jako soudce do blázince, a proto se ustanovený zástupce
cítí být k dalšímu zastupování stěžovatele podjatý. V souvislosti s námitkami vůči osobě zástupce,
které stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil, a s ohledem na vyjádření právního zástupce, že se cítí
ve vztahu k osobě stěžovatele podjatý, měl krajský soud tuto skutečnost posoudit ve smyslu §20
odst. 2 zákona o advokacii, a pokud by dospěl k závěru, že jde o zjevné narušení nezbytné důvěry
mezi ním a klientem, rozhodnout o zrušení ustanovení JUDr. Hasaly právním zástupcem
stěžovatele a určit stěžovateli zástupce jiného. Nejvyšší správní soud jakožto vrcholný soudní
orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví rozhoduje o kasačních
stížnostech v případech stanovených zákonem č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním,
jakož i v dalších případech stanovených zvláštním zákonem. Jelikož však stěžovatelovy námitky
týkající se požadavku na ustanovení jiného zástup ce nelze podřadit pod žádný z důvodů kasační
stížnosti uvedený v §103 s. ř. s., jsou tyto námitky ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
Nejvyšší správní soud se k této otázce již mnohokráte ve svých rozhodnutích vyslovil;
viz rozhodnutí NSS ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 6 Ads 3/2003 (dostupné na www.nssoud.cz),
v němž je konstatováno, že neuvádí-li kasační stížnost proti usnesení, jímž předseda senátu rozhodl o návrhu
účastníka řízení na ustanovení zástupce podle §35 odst. 7 s. ř. s., žádný z důvodů uvedených v §103 s. ř. s.,
je dle §104 odst. 4 s. ř. s. taková kasační stížnost nepřípustná.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve vztahu k §120
s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Stěžovatel totiž neměl v řízení
úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo a žalovaná takové právo nemá
v důsledku zákonné úpravy.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu