ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.74.2008:84
sp. zn. 6 Ads 74/2008 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: V. D.,
zastoupené JUDr. Alenou Batkovou, advokátkou, se sídlem Alžírská 1521, Ostrava - Poruba,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2008, č. j. 19 Cad 16/2007 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení n epřizn á vá.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, JUDr. Aleně Batkové, se p ři z ná vá odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1600 Kč, která je splatná do 60 dnů
od doručení tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
15. 1. 2008, č. j. 19 Cad 16/2007 - 55, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 18. 1. 2007, č. X, jímž žalovaná zamítla stěžovatelčinu žádost o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek podle ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť stěžovatelka podle posudku lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 27. 11. 2006 nebyla plně invalidní, a to proto,
že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 35 %.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že krajský soud bral v řízení za stěžejní
důkaz pouze posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě
(dále jen „PK MPSV“), a tím porušil její právo na rovný přístup k oběma stranám řízení.
Podle názoru stěžovatelky krajský soud nezohlednil jí předkládané důkazy o jejím zdravotním
stavu, v čemž spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné s tanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v jeho důsledku nesprávné posouzení splnění
podmínek invalidity podle ustanovení §39 zákona o důchodovém pojištění. Konkrétně
stěžovatelka namítá, že závěr PK MPSV, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu byl stav po ablaci levého prsu pro karcinom jako T2 NO MO s dlouhodobou
stabilizací bez známek recidivy, primárně bez postižení uzlin, považuje za rozporný,
neboť u ní v levé podpažní jamce přetrvává uzlina o velikos ti 13 mm. Posudek rovněž uvádí,
že se na nepříznivém stavu stěžovatelky podílí rovněž průduškové astma, podle stěžovatelky
však již neuvádí, že bronchodilatační test je u ní výrazně pozitivní (poukazuje přitom
na lékařskou zprávu MUDr. R. T. z 30. 1. 2007). Stěžovatelka dále poukazuje na skutečnost, že se
pohybuje o francouzských holích, je v pořadníku na operaci pravého kolena, pohybuje se
s velkými bolestmi, často omdlévá, a trpí ještě dalšími neduhy, které blíže popsala. V této
souvislosti stěžovatelka namítla, že PK MPSV a posléze soud se nezabýval otázkou, zda u ní
nepřichází v úvahu invalidita z důvodu ustanovení §39 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém
pojištění, a to například pro operovanou strikturu močové trubice či depresivní stav. Pokud jde o
nepříznivý duševní stav, stěžovatelka je názoru, že před vypracováním posudku PK MPSV měl
být vyžádán posudek z oboru psychiatrie, který by zhodnotil její aktuální stav.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka napadla rozhodnutí
žalované dne 30. 1. 2007 žalobou, doplněnou k výzvě soudu dne 21. 2. 2007. V žalobě namítala,
že v řízení o dávce důchodového pojištění byl nesprávně zjištěn její zdravotní stav, a k žalobě
připojila přehled chorob, jimiž trpí, či pro něž byla v minulosti v lékařské péči.
Ze soudního spisu dále vyplývá, že krajský soud nařídil dne 12. 3. 2007 vypracování
posudku PK MPSV v Ostravě. Z posudku této komise ze dne 18. 5. 2007 vyplývá, že se usnesla
na posudkovém závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalované byla stěžovatelka částečně
invalidní podle ustanovení §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť v jejím případě šlo
o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo
ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek.
PK MPSV jednala za účasti stěžovatelky. Členem komise byl odborný internista.
PK MPSV konstatovala, že při vypracování posudku o zdravotním stavu vycházela
ze zdravotnické dokumentace ve spisové dokumentaci a kompletní zdravotn ické dokumentace
praktického lékaře. Dále PK MPSV vycházela z výsledků onkologického vyšetření,
psychiatrického vyšetření, propouštěcích zpráv z oddělení pro tuberkulózu a respirační nemoci,
z ortopedie, z urologie a z chirurgie. Onkologické vyšetření konstatuje absenci recidivy,
psychiatrické vyšetření uzavírá s nálezem smíšené úzkostně depresivní poruchy se středně těžkou
depresivní fází, spirometrické vyšetření konstatuje výrazně pozitivní bronchodilatační test,
urologická zpráva konstatuje provedení operace močové trubice pro strikturu, ortopedické
vyšetření osteochondrózu I. stupně a chirurgická zpráva uvádí hospitalizaci pro recidivující
bolesti břicha, pro něž byla provedena kolonoskopie s negativním nálezem.
Na základě těchto podkladů PK MPSV konstatovala diagnostický souhrn (stav po ablaci
levého prsu pro karcinom v roce 1997, stav po aktinoterapii a chemoterapii, bez recidivy, stav
po plastické rekonstrukci levého prsu v roce 1999; smíšená úzkostně depresivní porucha
se středně těžkou depresivní fází; průduškové astma lehké až středně těžké s normálními
ventilačními parametry; osteochondróza všech kompartmentů pravého kolena I. stupně; stav
po operaci striktury močové trubice v roce 2006; stav po fixaci bloudivé ledviny vpravo v roce
1994; bolestivý syndrom páteřní) a posudkové hodnocení, přičemž dospěla k závěru,
že u stěžovatelky šlo k datu rozhodnutí žalované o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
jehož rozhodující příčinou je stav po ablaci levého prsu pro karcinom s dlouhodobou stabilizací
bez známek recidivy primárně bez postižení uzlin. Toto rozhodující postižení zařadila
jako postižení podle kapitoly XIII, položka 2 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a hodnotila je
pro příznivý stav stěžovatelky v dolní hranici procentního rozpětí položky, tedy 40% mírou
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. PK MPSV rovněž uvedla, že psychické potíže
stěžovatelky, které se rovněž podílejí na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, by bylo lze
samostatně hodnotit pouze dle kapitoly V, položky 4 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
která stanoví rozmezí procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
mezi 15 a 20 %. Pokud jde o další významné postižení – průduškové astma, PK MPSV
konstatovala, že po bronchodilataci dochází k úplné normalizaci ventilačních poměrů.
Stěžovatelka proti tomuto posudku při jednání krajského soudu dne 2. 10. 2007 namítla,
že PK MPSV při jeho tvorbě neměla k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci a že trpí
četnými postiženími, která nebyla dostatečně zohledněna (jmenovala potíže respirační,
ortopedické a zažívací). S ohledem na tyto námitky na předložené lékařské zprávy krajský soud
zadal vypracování doplňujícího posudku PK MPSV.
PK MPSV v doplňujícím posudku ze 7. 12. 2007 zopakovala své závěry z posudku
minulého, navíc se vyjádřila k nově předloženým lékařským zprávám. PK MPSV z onkologického
vyšetření vyvodila závěr, že u stěžovatelky nedošlo k recidivě nádorového onemocnění,
z vyšetření na klinice tuberkulózy a respiračních nemocí vyplývá, že stěžovatelka přes astma
vykazuje normální ventilační parametry, nález z chirurgické kliniky neprokazuje žádné
patologické změny v dutině břišní, které by vysvětlovaly stěžovatelkou udávána bolesti břicha
a zažívací potíže, gynekologické vyšetření prokazuje rovněž normální nález. PK MPSV
proto uvedla, že předložené odborné nálezy nepřinášejí do diagnostického souhrnu žádné nové
diagnózy a nesvědčí pro funkční zhoršení existujících potíží, proto setrvala na svém původním
posudku.
Krajský soud ve svém rozsudku zdůraznil, že v projednávané věci jde o zamítnutí žádosti
o dávku důchodového pojištění podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem,
rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu
žalobkyně. Poukázal na zásadní význam posudků PK MPSV s ohledem na ustanovení §4 odst. 2
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a konstatoval, že pokud posudek
PK MPSV splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, je zpravidla v soudním řízení
rozhodujícím důkazem. Pokud jde o oba v řízení vyžádané posudky PK MPSV, krajský soud
shledal, že byly podány komisemi v řádném složení, opíraly se o zdravotnickou dokumentaci
stěžovatelky a odborným členem posudkové komise byl též lékař - odborný internista,
tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení stěžovatelky.
Posudky se rovněž podle krajského soudu vypořádaly se všemi lékařskými nálezy a námitkami
stěžovatelky. Krajský soud proto považoval posudky za úplné a přesvědčivé, neprováděl tudíž
další dokazování a žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 29. 1. 2008, kasační stížnost byla podána dne
7. 2. 2008.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které podle svého obsahu
představují námitky proti rozsahu posouzení zdravotního postižení. Neúplné posouzení rozsahu
zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované,
by mohlo být vadou řízení před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo
mít, jak stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší
správní soud proto považuje stěžovatelkou uplatněný důvod podle obsahu za důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d), a pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ve stěžovatelčině případě se jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu
pro nesplnění podmínky podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
neboť stěžovatelka nebyla ke dni rozhodování žalované plně invalidní, protože pokles
její schopnosti soustavné výdělečné činnosti nedosahoval zákonem požadovaných 66 %. Plný
invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem podmíněným existencí
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí soudu se opírá především o odborné
lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem, jak správě konstatoval krajský
soud, svěřeno Ministerstvu práce a sociálních věcí (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Tyto posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné
invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz
podle zásad upravených §77 s. ř. s. Nejvyšší správní soud již mnohokrát v minulosti zopakoval,
že takový posudek, který splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, je z povahy věci
důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových
komisí spočívá přitom v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek
obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především.
Nejvyšší správní soud, přihlédne-li k výše vymezeným kritériím, nemůže souhlasit
s námitkami stěžovatelky, že by závěr krajského soudu o skut kovém základě, který se opíral
o posudky PK MPSV, byl neúplný, protože opomíjí stěžovatelkou předkládané důkazy. Jak bylo
výše v rekapitulaci obsahu soudního spisu uvedeno, krajský soud reagoval na stěžovatelkou
předložené lékařské zprávy nařízením doplňujícího posudku, v jehož zadání výslovně
na stěžovatelkou předložené lékařské nálezy poukázal. Doplňující posudek PK MPSV se s těmito
zprávami podle názoru Nejvyššího správního soudu podrobně vypořádává, přičemž explicitně
v posudkovém hodnocení uvádí, proč nemohou být tyto lékařské zprávy podkladem pro změnu
diagnostického souhrnu a změnu náhledu PK MPSV na rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a její zařazení ve smyslu přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Je třeba rovněž odmítnout námitku stěžovatelky, že se jeví rozporné i samo hodnocení
závažnosti rozhodujícího postižení, konstatuje-li posudek PK MPSV, že jde u stěžovatelky o stav
po onkologickém onemocnění primárně bez postižení uzlin, ve skutečnosti však u stěžovatelky
přetrvává v levém podpaží uzlina velikosti cca 13 mm. Je třeba poukázat na to, že případné
onkologické postižení uzlin je posudkově relevantním kritériem u položky, již PK MPSV
při zařazení rozhodujícího postižení užila. U stěžovatelky všechna kontrolní onkologick á
vyšetření konstatují normální nález, ohledně uzliny v levém podpaží konstatuje sonografické
vyšetření z 26. 9. 2007, že jde o uzlinu benigních rysů. Proto se nejeví nikterak rozporným,
pokud posudek konstatuje, že jde u stěžovatelky o stav po onkologické m onemocnění
bez postižení uzlin.
Stejně tak je třeba odmítnout argumentaci stěžovatelky o nesprávném zhodnocení
závažnosti jejího astmatu. Posudek naprosto jasně konstatuje závěr ošetřujícího lékaře,
že bronchodilatační test je výrazně pozitivní (v tom nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky,
že posudek tuto skutečnost neuvádí), z čehož vyvozuje fakt, že stěžovatelka astmatem trpí,
leč po medikaci jsou ventilační poměry v mezích normy. To ostatně potvrzují i další lékařské
zprávy, které stěžovatelka při jednání krajského soudu předložila a které se staly podkladem
pro doplňující posudek PK MPSV.
Pokud jde o další zdravotní potíže, které stěžovatelka uvádí v kasační stížnosti, je třeba
konstatovat, že žádnou z nich PK MPSV ve svých posudcích (zejména v posudku doplňujícím)
nepominula, a opět přesvědčivě dokládá, proč doplněné lékařské zprávy týkající se těchto potíží
nemohly vést ke změně diagnostického souhrnu a pořadí závažnosti postižení. Požadavek
znaleckého zkoumání jejího duševního stavu ve vazbě na tvrzený aktuální nepříznivý duševní stav
pak třeba hodnotit jednak ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. jako opožděně namítanou skutkovou
novotu, neboť stěžovatelka k aktualitě použitých psychiatrických zpráv neměla v řízení
před krajským soudem žádných výhrad.
Zcela je pak třeba odmítnout závěry stěžovatelky o tom, že by její zdravotní stav měl být
posuzován případně jako stav plné invalidity podle ustanovení §39 odst. 1 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění. Citované ustanovení uvádí alternativní definici plné invalidity,
již charakterizuje jako schopnost soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení jen
za zcela mimořádných podmínek. Tyto mimořádné podmínky však nejsou pojmem neurčitým,
jehož aplikace by byla svěřena ad hoc úvaze správního orgánu. S ohledem na jasný zákonný
pokyn ustanovení §39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění provádí bližší konkretizaci
těchto postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek
prováděcí předpis, a to již zmíněná vyhláška č. 28 4/1995 Sb. v příloze č. 3. Je přitom zjevné,
že s ohledem na svůj diagnostický souhrn stěžovatelka žádným z vymezených postižení netrpí.
Z hlediska výše naznačených požadavků na úplnost a přesvědčivost posudku se tedy
obě PK MPSV v souhrnu podle Nejvyššího správního soudu dostatečně obsáhle a podrobně
vyjádřily a své závěry přesvědčivě odůvodnily; nejsou v nich proto žádné rozpory,
které by vyžadovaly ze strany krajského soudu další dokazování. Krajský soud proto neměl důvod
k úvaze, že by bylo nutno skutkový stav vážící se ke zdravotnímu stavu stěžovatelky v době
rozhodování žalované dále doplňovat.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu krajského soudu žádnou vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a proto námitku stěžovatelky neshledal
důvodnou. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Cad 16/2007 - 68 ze dne
25. 4. 2008 ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Alena Batková.
Té Nejvyšší správní soud přiznal podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za zastupování
za dva úkony právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení §9 odst. 2
ve spojení s §7 bod 2., ve výši 1000 Kč. Vzal přitom v úvahu, že převzetí právního zastoupení
a první porada ve věci tvoří podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) cit. vyhlášky v případě,
kdy je advokát ustanoven, jeden úkon právní služby (nikoliv dva, jak ve svém vyúčtování uvedla
ustanovená zástupkyně). K tomu Nejvyšší správní soud přiznal režijní paušál podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky ve výši 600 Kč. Celkem tedy přiznal 1600 Kč. K výplatě odměny stanovil
přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu