ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.8.2008:30
sp. zn. 6 Ads 8/2008 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: E. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 24. 10. 2007, č. j. 22 Cad 118/2007 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně byla pro opožděnost odmítnuta
žaloba směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 12. 2006, č. X, kterým byl žalobkyni odňat
zvláštní příspěvek k vdovskému důchodu ve výši 1250 Kč měsíčně. O nákladech řízení bylo
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Ve smyslu daného poučení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti usnesení
Krajského soudu v Brně kasační stížnost. Usnesením Krajského soudu v Brně
č. j. 22 Cad 118/2007 - 21 ze dne 9. 11. 2007 byla stěžovatelka vyzvána, aby do 15 dnů doložila
do spisu plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasační stížnosti. Současně byla
stěžovatelka v odůvodnění usnesení poučena o možnosti ustanovení zástupce. Stěžovatelka však
na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagovala.
Protože usnesení Krajského soudu v Brně zůstalo ze strany stěžovatelky bez odezvy, byl
spis po uplynutí stanovené lhůty v souladu s §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o podané
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud o věci uvážil následovně: Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec
nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je
podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. n estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci
již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze
proto v řízení pokračovat. V posuzované věci vystupovala stěžovatelka v řízení před správním
orgánem i v přezkumném řízení soudním jako osoba bez zákonem předepsaného právnického
vzdělání, a proto musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Protože však
neodstranila nedostatek povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti, neboť nedoložila
plnou moc, osvědčující zastoupení advokátem, ani - přes výslovné upozornění soudu na tuto
možnost - nepožádala o ustanovení zástupce, a pro uvedený nedostatek podmínky řízení nelze
v řízení pokračovat, musel Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítnout, aniž by se dále
mohl zabývat dalšími náležitostmi kasační stížnosti. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
je souladné i s dosavadní judikaturou tohoto soudu (viz např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 8. 2003, č. j. 4 Ads 35/2003 - 28: „Pokud stěžovatelka v soudem
stanovené lhůtě jednoho měsíce nevyhoví výzvě soudu ke zvolení si advokáta pro řízení o kasační
stížnosti - jehož zastoupení je pro toto řízení pro ni povinné dle §105 odst. 2 s. ř. s., a to vzdor
poučení soudu o následcích nevyhovění této výzvě, pak Nejvyšší správní soud kasační stížnost
odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s., neboť jde o nedostatek podmínek řízení, pro nějž nelze
v řízení pokračovat. Nic na tom nemění přesvědčení stěžovatelky, že zastoupení advokátem není
v jejím případě potřebné a nemůže jí být vnucováno, neboť je sama schopna ochránit svá práva
i v řízení o kasační stížnosti.“)
Nad rámec nezbytného Nejvyšší správní soud ke stížním námitkám dodává, že krajský
soud se ani nemohl zabývat věcnou stránkou případu, jak žádá stěžovatelka, protože žaloba
proti rozhodnutí ČSSZ byla skutečně podána opožděně, a to dokonce i v případě, že by bylo jako
žaloba akceptováno první podání (nazvané jako odvolání) ze dne 18. 3. 2007. Ze spisu vyplývá,
že na toto „odvolání“ reagoval správní orgán vysvětlením právní úpravy možnosti napadení
rozhodnutí ČSSZ a výzvou k upřesnění, zda podání označené jako odvolání má být považováno
za žalobu. Na předmětnou výzvu stěžovatelka nereagovala V srpnu 2007 podala nové podání,
kterým předmětné rozhodnutí ČSSZ napadla u Krajského soudu v Brně. Nutno však uvést,
že i v případě, že by bylo jako žaloba akceptováno první podání ze dne 18. 3. 2007, označené jako
odvolání a následně nedoplněné, ani neupřesněné, jednalo by se o opožděné podání. Podle §72
odst. 2 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního
orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek (zde doručení). Podle §40 s. ř. s. pro počítání lhůt dále platí,
že lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem,
který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V daném případě bylo napadené
rozhodnutí doručeno dne 18. 1. 2007. Poslední den lhůty byl tedy den 19. 3. 2007 (pondělí),
který nebyl sobotou, nedělí ani svátkem, 19. 3. 2007 byl tedy i poslední den k podání žaloby.
Sporné podání, označené jako odvolání, však bylo k poštovní přepravě předáno až dne
22. 3. 2007, tedy po lhůtě k podání žaloby. Žaloba tedy byla skutečně opožděná, a to dokonce
i v případě, že by bylo jako žaloba akceptováno první podání - nazvané jako odvolání - ze dne
18. 3. 2007.
Vzhledem k těmto skutečnostem se krajský soud nemohl zabývat věcnou námitkou,
že byl stěžovatelce neoprávněně odňat příspěvek k vdovskému důchodu (Nejvyšší správní soud
poznamenává, že při vyplácení příspěvku k vdovskému důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb.
muselo dojít k omylu, neboť použitá ustanovení zákona řeší případy osob v táborech nucených
prací po roce 1948, nikoliv osob totálně nasazených na práce v Německu za druhé světové války,
jako tomu bylo v případě manžela stěžovatelky).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem
rozhodnuto za použití ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu