ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.98.2007:90
sp. zn. 6 Ads 98/2007 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2005, č. j. 2005/68064 - 212, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2006,
č. j. 4 Cad 111/2005 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Vítu Vohánkovi, se přizn á vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 952 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 12. 2005, č. j. 2005/68064 - 212, bylo zamítnuto
odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje - odboru
sociálních věcí ze dne 22. 11. 2005, č. j. KUOK/33147/05/OSV - DS/7025/SD - 228, ve věci
nepovolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče. Zárove ň s podáním žaloby
podal žalobce návrh na vydání předběžného opatření.
Usnesením ze dne 7. 12. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 27, zamítl Městský soud v Praze
žalobcův návrh na vydání předběžného opatření. V odůvodnění uvedl, že žalobce neprokázal ani
neosvědčil, že by bylo potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, jak to
požaduje ustanovení §38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Dále uvedl, že v dané věci se jedná o přezkum správního rozhodnutí vydaného na základě žádosti
žalobce o povolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče. Jedná se tedy
o rozhodnutí o žádosti žalobce o obnovu řízení, kdy žalobci obnova řízení ve věci nepřiznání
dávky sociální péče povolena nebyla. Městský sou d v Praze žalobce řádně poučil, že proti tomuto
usnesení není kasační stížnost přípustná podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost téměř
nečitelného obsahu, v níž žádá jeho zrušení. Dále stěžovatel žádá o ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti. Kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti dále cituje ustanovení Ústavy a Listiny základních práv
a svobod, která měla být napadeným rozhodnutím porušena.
Kasační stížnost je nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl.
Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v ustanovení §104 s. ř. s.
Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepříp ustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je
podle své povahy dočasné. Rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím, které slouží
k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků (§38 odst. 1 s. ř. s.), a to do doby,
než se změní poměry nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření
zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38
odst. 4 s. ř. s.).
Rozhodnutí o předběžném opatření je tedy rozhodnutím dočasným, neboť předběžné
opatření má pouze omezené trvání: není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou
povahu má i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě stěžovatele - návrh na vydání předběžného
opatření zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nep ředjímá postup soudu při rozhodování
o věci samé; Městský soud v Praze bude pokračovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu.
Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Městským soudem ustanovený zástupce stěžovatele požadoval za zastoupení stěžovatele
odměnu za dva úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační
stížnosti. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému advokátovi
odměnu za jeden úkon právní služby po 500 Kč, a to za doplnění kasační stížnosti ze dne
28. 5. 2007 podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdě jších
předpisů, a jeden režijní paušál po 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovený
advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku
odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 152 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti
v celkové výši 952 Kč. Požadovaná odměna za jeden úkon spočívající v přípravě a převzetí
zastoupení nebyla přiznána, neboť podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu
by odměna za převzetí a přípravu zastoupení náležela za splnění podmínky, že se uskutečnila
první porada s klientem, přičemž uskutečnění této porady ustanovený advokát netvrdí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu