ECLI:CZ:NSS:2008:6.AS.1.2008:48
sp. zn. 6 As 1/2008 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: JUDr. M. K.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Blažkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Poštovská 8d, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
26. 9. 2007, č. j. 57 Ca 23/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Dne 19. 6. 2006 byl vydán Magistrátem Města Brna trestní příkaz proti žalobci JUDr. K.,
v němž mu byla vyměřena pokuta 500 Kč za přestupek, kterého se měl dopustit tím, že
neodevzdal neplatný cestovní doklad, jehož platnost skončila dne 28. 2. 2006. Tímto svým
jednáním měl naplnit skutkovou podstatu přestupku dle §34a odst. 1 písm. f) zákona
č. 329/1999 Sb. (dále jen „zákon o cestovních dokladech“) a dle §13 odst. 2 zákona 200/1990 Sb. (dále jen „zákon o přestupcích“) mu byla uložena pokuta v uvedené výši. Žalobce proti
příkazu podal odpor. Podáním odporu se příkaz zrušil a po provedeném řízení správní orgán
I. stupně rozhodnutím z 8. 1. 2007 uložil žalobci za spáchaný přestupek pokutu ve výši 500 Kč a
povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v paušální výši 1000 Kč.
Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle jeho právního názoru obviněný naplnil skutkovou
podstatu přestupku dle ustanovení §34a odst. 1 písm. f) zákona o cestovních dokladech,
neboť porušil svou povinnost dle §32 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, a to povinnost držitele
odevzdat bez zbytečného odkladu neplatný cestovní doklad orgánu příslušnému k jeho vydání.
Okolnost, že neplatný cestovní pas obviněný potřeboval k prokázání určitých skutečností
považoval správní orgán pouze za pohnutku, proč obviněný spáchal přestupek, nikoliv
za okolnosti vylučující protiprávnost jeho jednání.
Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor správní a organizační
(dále též „žalovaný“), ze dne 29. 3. 2007, č. j. JMK 18409/2007, bylo odvolání žalobce
proti rozhodnutí Magistrátu Města Brna ze dne 8. 1. 2007, zn. OSC/CD/PŘ/857/06, zamítnuto
a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozhodnutí správního orgánu
I. stupně bylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci, přičemž žalovaný se ztotožnil
s právním názorem správního orgánu I. stupně. Žalovaný zdůraznil, že zákon o cestovních
dokladech neuvádí žádné výjimky, při kterých by neodevzdáním neplatného cestovního dokladu
nedošlo k naplnění skutkové podstaty daného přestupku a materiální stránka přestupku
je naplněna už faktem nesplnění povinnosti uložené zákonem. Platnost cestovního dokladu
v daném případě skončila dne 28. 2. 2006, přičemž fakt, že má odvolatel v tomto pasu platná
víza, není důvodem pro neodevzdání pasu. Závěrem bylo poukázáno na to, že pokud žádá občan
o udělení víza za situace, kdy platnost jeho cestovního dokladu skončí dříve, má možnost požádat
o vydání nového cestovního dokladu, čímž předejde i případným problémům při prokazování se
dvěma cestovními doklady.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně v níž namítal,
že neodevzdání cestovního dokladu bezprostředně po uplynutí doby jeho platnosti je dle jeho
názoru dostatečně odůvodněno tím, že se v něm nachází dosud platné vízum a pro žalobce
je tedy doklad i nadále potřebný. Rovněž s ohledem na žalobcovy časté pracovní cesty
do zahraničí představují záznamy v cestovním pasu doklad o překročení státní hranice, potřebný
k prokázání nároků ze zdravotního pojištění, nemluvě o domicilu. Dle žalobce správní orgány
vyložily příslušná ustanovení zcela formalisticky bez ohledu na bližší okolnosti posuzované věci.
Dle mínění žalobce bylo také opomenuto i to, že v daném případě nebyla naplněna materiální
stránka skutkové podstaty přestupku. K povinnosti odevzdat neplatný cestovní doklad žalobce
uvádí, že zákon o cestovních dokladech nestanoví lhůtu, ve které má být neplatný cestovní
doklad odevzdán, a není tak vyloučena možnost správního orgánu v odůvodněných případech
rozhodnout, že se držitel cestovního pasu nedopouští přestupku, odevzdá-li cestovní pas
až po vypršení platnosti víz v něm umístěných. Žalobce napadl rozhodnutí správního orgánu
rovněž z toho důvodu, že se dle je názoru nedostatečně vypořádal se všemi námitkami
uplatněnými žalobcem v odvolacím řízení a způsobil tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí
spočívající v nedostatku jeho důvodů.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2007 žalobu zamítl a žádnému účastníku
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění se ztotožnil s právním názorem
správního orgánu. Dále ve svém odůvodnění uvedl, že argumentace žalobce tím, že v neplatném
pasu se nachází dosud platná víza, je právně irelevantní, neboť zákon o cestovních dokladech
zcela jasně stanoví, kdy se fyzická osoba dopustí přestupku - mj. tím, když bez „zbytečného
odkladu“ neodevzdá neplatný cestovní doklad. Žalobce takto nepostupoval. Zákon však
neobsahuje žádnou výjimku dopadající na tento případ. Výklad zákona je jednoznačný a i výše
pokuty odpovídá hlediskům příslušných zákonných ustanovení (§§11, 12, 13 zákona
o přestupcích).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost s návrhem
na postup podle článku 95 odst. 2 Ústavy ČR. Jako důvod podání kasační stížnosti uvedl jednak
věcnou nesprávnost, a za druhé i procesní závady v postupu řízení před krajským soudem,
neboť se dle jeho mínění soud dostatečně nevypořádal se všemi tvrzenými námitkami
uplatněnými stěžovatelem v řízení. Uvedl, že má platný cestovní plat ČR a dále má ve svém
držení i neplatný cestovní pas, který je opatřen platnými vízy. Poukázal na to, že zdůrazňoval,
že chce používat tato platná víza, nikoliv neplatný pas, a dále neplatný pas potřebuje
pro prokazování doby a místa pobytu pro daňové řízení. Z těchto důvodů se domnívá,
že neodevzdání cestovního pasu je dostatečně odůvodněno potřebností cestovního pasu,
byť neplatného, pro stěžovatele, tedy jeho oprávněným zájmem, který je v daném případě vyšší
než zájem státu. Neboť zájem státu, aby se jím vystavený pas, který nechal v moci stěžovatelově
po dobu deseti let, vrátil do moci státu okamžitě po skončení jeho platnosti, neobstojí proti jasně
definovaným zájmům stěžovatele. V opačném případě má stěžovatel za to, že by zákon v tomto
případě dával státním orgánům prostor pro nepřiměřené zásahy do sféry práv a právem
chráněných zájmů jednotlivce. Dle tvrzení stěžovatele je zájem státu dán jen tím,
aby se dodržovalo toto „nesmyslné ustanovení“. Stěžovatel pokládá za zřejmé, že v tomto
konkrétním případě dochází u jeho osoby k zásahům do základních práv a svobod, který je
nepřípustný ve smyslu čl. 4 Listiny. Z toho důvodu stěžovatel vyzval soud, aby v případě,
že se ztotožní s jeho závěry o protiústavnosti výše uvedených ustanovení zákona č. 329/1999 Sb.,
v tomto konkrétním případě předložil tuto věc Ústavnímu soudu postupem podle čl. 95 odst. 2
Ústavy.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při svém rozhodování vycházel
ze znění zákona o cestovních dokladech, který ve svém §32 odst. 1 písm. b) stanoví povinnost
držiteli cestovního dokladu odevzdat bez zbytečného odkladu neplatný cestovní doklad
a nestanoví žádnou výjimku pro případ, že neplatný cestovní doklad obsahuje platná víza.
Za nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“ tak podle názoru žalovaného v žádném případě
nelze považovat dobu, dokud trvá platnost víz obsažených v neplatném cestovním dokladu.
Žalovaný tak setrval na tom, že sankce podle §34a odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o cestovních
dokladech a povinnost hradit náklady řízení byly stěžovateli uloženy v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně neuvedl, z jakého důvodu kasační stížnost podává,
z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že uplatňuje důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
V zákoně o cestovních dokladech je povinnost odevzdat neplatný pas určena lhůtou
„bez zbytečného odkladu“, za což lze považovat lhůtu několika dnů, maximálně týdnů,
nikoliv však měsíců jako v tomto případě. V době, kdy ve věci rozhodoval správní orgán
I. stupně, byl stěžovatel již téměř rok v prodlení s plněním povinnosti odevzdat neplatný cestovní
doklad dle §32 odst. 1 písm. b) zákona o cestovních dokladech. Jestliže tedy stěžovatel
neodevzdal neplatný doklad v příslušné lhůtě, naplnil tím skutkovou podstatu přestupku dle §34a
odst. 1 písm. f) zákona o cestovních dokladech, včetně její materiální stránky, která spočívá
v porušení zájmu zákonodárce na dodržování pravidel nakládání s cestovními doklady
po ukončení jejich platnosti, resp. ohrožením veřejného zájmu na dodržování bezpečnostních
pravidel, zabraňujících zneužití při nakládání s cestovními doklady.
Dále je třeba vzít v úvahu i to, že stěžovatel původně tvrdil správnímu orgánu,
že příslušný doklad ztratil. V takovém případě byl však povinen tuto skutečnost „neprodleně“
ohlásit (viz §32 odst. 2 zákona o cestovních dokladech). Pokud později doklad našel, měl
povinnost postupovat dle §32 odst. 1 písm. b) zákona o cestovních dokladech, tedy měl
povinnost dostavit se na příslušný správní úřad, odevzdat cestovní doklad a případně požádat,
zda by si jej ještě - po nějaký přiměřený čas - mohl ponechat v držení.
Správní orgány proto rozhodly správně, když postupovaly podle platné právní úpravy,
v níž je zřetelně vyjádřen veřejný zájem na tom, aby nakládání s cestovními doklady podléhalo
striktním pravidlům, zabraňujícím jejich zneužití. Současná právní úprava nezná žádnou výjimku
a právní pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat tak, že doklad má být odevzdán
v přiměřené krátké době, za kterou, jak již bylo uvedeno, lze považovat dobu několika dnů,
případně týdnů. I podle názoru Nejvyššího správního soudu za dodržení lhůty „bez zbytečného
odkladu“ nelze považovat dobu, dokud trvá platnost víz v neplatném cestovním dokladu.
Co se týká námitky platných víz v neplatném pase, lze uvést, že i pokud by měl stěžovatel
zájem dále používat neplatný cestovní pas, obsahující platná víza, nezbavovalo jej to povinnosti
splnit svoji povinnost k vrácení tohoto pasu a případně požádat, zda by si jej ještě nemohl
ponechat po nějaký přiměřený čas. Přestože aplikací aktuálně platných právních předpisů může
dojít potenciálně ke vzniku určitých praktických obtíží, je především povinností držitele
cestovních dokladů postupovat tak, aby mu případně nevznikla škoda. Jestliže stěžovatel věděl,
že platnost cestovních víz je delší než platnost cestovního dokladu a současně mohl a měl vědět,
že po skončení platnosti cestovního pasu existuje povinnost jej odevzdat, lze souhlasit
se žalovaným, že měl požádat nejprve o vydání nového cestovního pasu a až do tohoto
cestovního pasu si nechat umístit platná víza. Proto nemůže obstát argument, že neodevzdáním
pasu by stěžovateli vznikla škoda z důvodu vynaložení nemalých finančních a časových nákladů
spojených s obstaráním víz, neboť k tomuto stavu dochází v důsledku neprozíravého jednání
stěžovatele.
Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil s posouzením věcí Krajským soudem v Brně
a kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto důvodu nevyužil
navrhovaný postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení
a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu