ECLI:CZ:NSS:2008:6.AS.11.2008:55
sp. zn. 6 As 11/2008 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: Z. Š.,
proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, proti rozhodnutí
Okresního úřadu v Mostě, pozemkového úřadu, ze dne 21. 12. 1993, č. j. PÚ 202/93/Si/1683, za
účasti osob zúčastněných na řízení: a) Palivový kombinát Ústí, státní podnik (dříve Doly a
úpravny Komořany, s. p.), se sídlem Ústí nad Labem, b) Pozemkový fond ČR, se sídlem
Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 24. 5. 1999, č. j. 29 Ca 108/99 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením odmítl Krajský soud v Brně žalobu proti rozhodnutí
Okresního úřadu v Mostě, pozemkového úřadu, ze dne 21. 12. 1993, č. j. PÚ 202/93/Si/1683,
kterým žalovaný rozhodl o restitučním nároku žalobce tak, že žalobce není vlastníkem
požadovaných nemovitostí, avšak má nárok na bezúplatný převod jiných pozemků ve vlastnictví
státu do jeho vlastnictví. Důvodem k odmítnutí žaloby byla opožděnost žaloby. O náhradě
nákladů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Usnesení bylo žalobci doručeno dne 4. 6. 1999 s poučením, že proti tomuto rozhodnutí
nejsou podle §250s odst. 1 o. s. ř. přípustné opravné prostředky. Dne 17. 6. 1999 podal žalobce
k poštovní přepravě podání, které nazval „odmítnutí“ a ve kterém vyjádřil nesouhlas
s předmětným usnesením krajského soudu a požádal o spravedlivé řešení. Na toto podání nebylo
krajským soudem nijak reagováno (s ohledem na neexistenci příslušného opravného prostředku
v tehdejší právní úpravě). Dne 27. 9. 2007, tedy o 8 let později, podal žalobce u Krajského soudu
v Brně podání označené jako „dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
24. 5. 1999, č. j. 29 Ca 108/99 - 17“ adresované k Vrchnímu soudu v Praze. Podle §236 zákona
č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řízení, dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo
o rozhodnutí ve správním soudnictví a krajský soud zde rozhodoval v prvním stupni jako
konečná instance, předložil krajský soud podání Nejvyššímu správnímu soudu jako kasační
stížnost k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud o věci uvážil následovně: Předně je třeba uvést, že v daném případě
se v případě usnesení krajského soudu jednalo o rozhodování ve správním soudnictví, které bylo
do 1. 1. 2003 upraveno v §244 až §250t občanského soudního řádu a od 1. 1. 2003 je upraveno
samostatným zákonem - soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále „s. ř. s.“),
kterým byl rovněž zřízen Nejvyšší správní soud jakožto soud vyšší instance oproti rozhodnutím
krajského soudu ve správním soudnictví (tedy jako tomu je v přezkoumávaném případě).
Opravný prostředek byl v daném případě podán dne 27. 9. 2007, tedy za účinnosti nového
právního předpisu.
Podle §53 odst. 3 s. ř. s. proti rozhodnutí soudu jsou přípustné opravné prostředky, jen
stanoví-li tak tento zákon, přičemž opravnými prostředky se rozumí kasační stížnost a obnova
řízení. Znovu nutno zopakovat, že v daném případě se jednalo o rozhodnutí ve správním
soudnictví a krajský soud zde rozhodoval v prvním stupni jako konečná instance (dovolání tedy
nelze pro daný případ použít) - krajský soud zde tedy vyhodnotil podání označené jako
„dovolání“ nad rámec textu - ve prospěch stěžovatele - jako kasační stížnost a předložil ji
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí (obnova řízení je podle §114 odst. 1 písm. a/ a b/
s. ř. s. přípustná toliko proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního
orgánu dle §82 a násl. s. ř. s. a ve věcech politických stran a politických hnutí - §94 a násl. s. ř. s.
- což není projednávaný případ). Kasační stížnost lze podle §131 s. ř. s. podat pouze
proti rozhodnutím krajských soudů vydaným po dni účinnosti tohoto zákona - tj. po dni
1. 1. 2003. Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 108/99 - 17 bylo vydáno dne 24. 5. 1999
a kasační stížnost byla podána dne 27. 9. 2007 - kasační stížnost je tedy podle §131 ve spojení
s §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Za těchto okolností se již soud nezabýval otázkou zjevné
opožděnosti návrhu.
(Poznámka: první „opravný prostředek“ nazvaný „odmítnutí“ byl podán za předchozí
právní úpravy, která opravné prostředky nepřipouštěla a Nejvyšší správní soud nebyl dosud
konstituován - podle §250s odst. 1 o. s. ř. platilo, že „proti rozhodnutí soudu nejsou
s výjimkou případů podle odstavce 2 - tj. rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení
a důchodového pojištění - přípustné opravné prostředky“. Soud logicky na toto podání nazvané
„odmítnutí“ - vzhledem k neexistenci opravných prostředků a soudu vyšší instance - nemohl
jakkoli reagovat.)
Z uvedených důvodů musel Nejvyšší správní soud návrh podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. v kontextu s §68 písm. e) a §120 s. ř. s. jako nepřípustný odmítnout.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem za použití
ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich
náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu