ECLI:CZ:NSS:2008:6.AS.43.2008:460
sp. zn. 6 As 43/2008 - 460
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Občanské sdružení
Svoboda zvířat Hradec Králové, se sídlem Lochenice 156, Předměřice nad Labem,
proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, odbor životního prostředí a zemědělství,
se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, proti rozhodnutí Městského úřadu Přelouč ze dne
3. 12. 2003, č. j. OŽP/409/2003, a rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2004,
č. j. OŽPZ/4752/2004, za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1) Ředitelství vodních cest České
republiky, se sídlem Vinohradská 184/2396, Praha 3, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským,
advokátem, se sídlem Jandova 8, Praha 9, 2) Město Přelouč, se sídlem Masarykovo nám. 25,
Přelouč, 3) Ekologický právní servis, o. s., se sídlem Převrátilská 330, Tábor, zastoupeného
Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, Brno, v řízení o kasační stížnosti
osoby zúčastněné na řízení ad 1) a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka Pardubice, ze dne 19. 6. 2008, č. j. 52 Ca 56/2007 - 354,
doplněného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne
19. 6. 2008, č. j. 52 Ca 56/2007 - 366, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se ne přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Osoba zúčastněná na řízení uvedená výše pod označením 1) a žalovaný podali kasační
stížnost proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
Městského úřadu Přelouč ze dne 3. 12. 2003, č. j. OŽP/409/2003, a rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 3. 2004, č. j. OŽPZ/4752/2004. Těmito rozhodnutími bylo vydáno závazné stanovisko
k zásahům do významných krajinných prvků - vodní tok, les a údolní niva - byl udělen souhlas
k umístění stavby „Nový plavební stupeň Přelouč“. Osoba zúčastněná na řízení uvedená výše
pod označením 1), tedy Ředitelství vodních cest České republiky (v dalším textu bude
pro zjednodušení označována jako „stěžovatel“), požádala současně s kasační stížností o přiznání
odkladného účinku.
V návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nepřiznání
odkladného účinku bude znamenat pro strany nenahraditelnou újmu v pozastavení souvisejících
procesů ve stavebním řízení, při úpravě majetkových vztahů k pozemkům apod. Zmrazení
příprav stavby by ve svém důsledku znamenalo obrovské a nenahraditelné ztráty finančních
prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu a fondů EU. Přiznání odkladného účinku se přitom
nedotkne nepřiměřeně nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem.
Naproti tomu žalobce doložil do spisu sdělení, ze kterého vyplývá, že pro stavbu v tuto chvíli
nejsou ze státního rozpočtu vyčleněny žádné peníze.
Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku vyšel Nejvyšší správní soud z §107
a §73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že není
důvod návrhu vyhovět.
Podle §55 odst. 4 s. ř. s. usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá
povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění. Přestože citované ustanovení na daný případ dopadá,
Nejvyšší správní soud alespoň krátce k věci dodává: Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá
odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení
§73 odst. 2 a 4 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek, jestliže:
1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele)
nenahraditelnou újmu, 2) přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob 3) přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem.
Všechny podmínky musejí být splněny kumulativně.
K podmínce ad 1) Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že zákon stanoví, že právní
následky rozhodnutí musí znamenat nenahraditelnou újmu pro žalobce (zde tedy stěžovatele) -
dikce zákona tedy spojuje případnou nenahraditelnou újmu s osobou stěžovatele. Ředitelství
vodních cest České republiky bylo zřízeno Ministerstvem dopravy a spojů ČR 1. dubna 1998 a je
organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem dopravy, dle ust. §51 odst. 1. zákona
č. 219/2000 Sb. Typově se tedy nejedná o subjekt, jemuž oddálením výstavby může vzniknout
nenahraditelná újma. Sporné také zůstává naplnění kritéria „nenahraditelné újmy“ jakožto
následku realizace napadeného rozhodnutí. Možnost přiznání odkladného účinku má charakter
mimořádný, protože soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky
pravomocného rozhodnutí. Soud proto může přiznat kasační stížnosti odkladný účinek
pouze v případě, že osoba, které byla pravomocným rozhodnutím uložena nějaká povinnost,
v návrhu na odkladný účinek přesvědčivým způsobem doloží, že výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by pro ni znamenaly nenahraditelnou újmu. V daném případě stěžovatel pouze tvrdí,
že by mu výkonem rozhodnutí byla způsobena nenahraditelná újma spočívající v pozastavení
procesů ve stavebním řízení a ztrátě prostředků z veřejných rozpočtů a fondů. Nepředložil
však soudu žádné podklady, ani důkazy, ze kterých by tato nenahraditelná újma vyplývala,
případně ze kterých by vyplýval rozsah této újmy, aby bylo možno posoudit údajný
nenahraditelný důsledek případné realizace napadeného rozsudku. Za těchto okolností zůstává
tvrzení stěžovatele pouhým ničím nepodloženým tvrzením. To jistě nepostačuje k tak závažnému
zásahu, jakým je zásah do právních účinků pravomocného soudního rozsudku. Institut přiznání
odkladného účinku je svou povahou institutem mimořádným, který není možno používat tím
způsobem, že by byl přiznáván na základě neurčitých, nepodložených nebo neprokázaných
tvrzení. Dále je nutno uvést, že v daném případě došlo pouze k oddálení správního řízení -
rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnutí zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. V současné
době tedy běží u správního orgánu řízení, ve kterém jsou odstraňovány vytčené vady. Nejvyšší
správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 2 Ans 3/2006
(publikováno pod č. 1255/2007 Sb. NSS) vyslovil: „Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.“ I v této (nyní
projednávané věci) zdejší soud z tohoto právního názoru vychází. Rozšířený senát se v tomto
usnesení zabýval i otázkou možných, obtížně řešitelných procesních důsledků, které mohou
nastat tehdy, pokud Nejvyšší správní soud by zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo správní
rozhodnutí zrušeno. Vedle sebe tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná rozhodnutí o téže
věci a to nové, v mezidobí vydané správní rozhodnutí, a „obživlé“ původní rozhodnutí.
K tomu tento senát pouze poukázal na to, že řešením není nerespektování zákonných důsledků
kasační stížnosti, s níž odkladný účinek spojen není. V závěru odůvodnění tohoto usnesení soud
příkladmo poukázal na případy, kdy by respektování soudního rozhodnutí (tedy míněno
rozhodnutí krajského soudu) mohlo způsobit závažné důsledky (vrácení řidičského oprávnění
duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku). Usnesení rozšířeného senátu
pak vychází ze základní koncepce, že podání kasační stížnosti zásadně nemá odkladný účinek.
Přiznání odkladného účinku je spíše výjimečné.
Z tohoto hlediska nutno nazírat i na nyní projednávanou otázku odkladného účinku
kasační stížnosti. Rozhodnutí krajského soudu je pravomocné a jeho právním názorem je správní
orgán vázán. Z dikce §107 s. ř. s. nutno dovozovat („Nejvyšší správní soud … může …
odkladný účinek přiznat …), že jde o opatření mimořádné a výjimečné. Kasační stížnost
je opravným prostředkem proti již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a zákon v §107
s. ř. s. nabádá pouze k přiměřené aplikaci §73 s. ř. s. (tedy nikoli aplikaci obdobné). K zahájení
stavby podle údajů ve spise dosud nedošlo. Soudním rozhodnutím se tedy pouze oddaluje
ukončení stavebního řízení, přičemž u správního orgánu probíhá v současné chvíli řízení
směřující k odstranění vytčených vad. Nejedná se tak zde o situaci, kdy výkonem rozhodnutí
hrozí konkrétní, jednoznačné a nevratné důsledky (např. hrozba odstranění realizované stavby,
exekuce likvidační pokuty apod.), neboť na novou výstavbu sám o sobě (apriori) právní nárok
není. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nenahraditelná újma,
která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout,
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2
s. ř. s.), musí představovat výjimečný a závažný stav, přičemž důsledky napadeného rozsudku
by musely být spojený právě s okamžitým výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba
předejít. Přiznání odkladného účinku je mimořádným zásahem do účinnosti a vykonatelnosti
napadeného rozhodnutí (rozsudku), a to zejména v případě řízení o kasační stížnosti, která sama
o sobě je mimořádným prostředkem - nastupuje totiž v okamžiku, když již věc pravomocně
prošla řízením správním a řízením před krajským (městským) soudem, a je pravomocně
ukončena. V tomto směru je třeba poukázat rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 6. 2007, č. j. 1 As 39/2006 - 55, ve kterém se uvádí, že by mělo být vyhovováno
návrhům na přiznání odkladného účinku správní žaloby občanských sdružení tak, aby nemohlo
docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní žalobě již byl povolený záměr nevratně
realizován (typicky provedení stavby).
Naplnění kritéria „nenahraditelné újmy“, která by vznikla v důsledku výkonu napadeného
rozhodnutí ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., nebylo prokázáno, a návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti proto nebylo možno vyhovět. Poněvadž Nejvyšší správní soud neshledal
první a podstatnou podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (vznik
nenahraditelné újmy na straně stěžovatele), nebylo již třeba zkoumat podmínky další, jež musejí
být naplněny kumulativně. Proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu