ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.129.2007:53
sp. zn. 6 Azs 129/2007 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobce: V. N., zastoupeného Mgr. Lucií Kýčkovou, advokátkou,
se sídlem Masarykova 537/7, Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 1101/VL - 20 - 12 - 2006 ze dne 6. 10. 2006, o udělení mezinárodní ochrany, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 116/2006 - 25
ze dne 23. 8. 2007,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává kasační stížnost proti shora označenému rozsudku
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž byla
zamítnuta jeho žádost o azyl podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni
rozhodování žalovaného.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen vadou řízení
spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně zjištěného skutkového
stavu a krajský soud na tuto skutečnost nereagoval. Stěžovatel konkrétně namítá, že se nemůže
ztotožnit s argumentací, že při podání žádosti o azyl jednal účelově s cílem vyhnout se hrozícímu
vyhoštění. Uvádí, že je sice pravda, že se v České republice pohyboval svobodně od roku 1998
do roku 2004. Nicméně podle jeho názoru je otázka okamžiku a důvodnosti podání žádosti
o udělení azylu subjektivní, kterou nemůže předjímat žádný správní orgán a která je na posouzení
jednotlivce, tudíž že okolnost, že podal žádost o azyl až v roce 2006, nesvědčí o její účelovosti.
Stěžovatel namítá, že skutková zjištění správního orgánu, která již krajský soud dále nezkoumal,
jsou neúplná a neprokazují nic o jeho úmyslu vyhnout se podáním žádosti o azyl hrozícímu
vyhoštění. Vzhledem k tomu, že se krajský soud pouze ztotožnil se skutkovými i právními závěry
žalovaného, aniž vzal v potaz údajné vady ve zjišťování skutkového stavu, vytýká stěžovatel
rozhodnutí krajského soudu rovněž i nepřezkoumatelnost. Stěžovatel přitom poukazuje
na povinnost správního orgánu zjistit přesně a úplně skutkový stav.
K této argumentaci stěžovatele může Nejvyšší správní soud pouze podotknout,
že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení ve skutkově
obdobných případech, jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře a je možné
odkázat i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje. Za všechny je možné odkázat zejména
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41
(www.nssoud.cz). Pokud stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a v kasační stížnosti pouze namítá,
že žalovaný měl sám zjišťovat skutečnosti nad rámec jeho tvrzení, nezbývá Nejvyššímu
správnímu soudu než odkázat na výše zmíněnou judikaturu.
Pokud pak jde o vztah k účelovosti žádostí o azyl ve vztahu k hrozícímu vyhoštění
a o okamžik, kdy je třeba žádost o azyl podat, Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek
ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81 (www.nssoud.cz), v němž konstatoval, že o azyl
je nutno žádat bezprostředně poté, kdy má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska
zeměpisného, ale i časového.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu