ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.20.2008:39
sp. zn. 6 Azs 20/2008 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. S., zastoupené JUDr. Alenou Strnadovou,
advokátkou, se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2006, č. j. OAM - 573/VL - 07 - 11 - 2006, o udělení azylu,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
5. 12. 2007, č. j. 61 Az 57/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka v kasační stížnosti ze dne 28. 12. 2007
výslovně důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Nutno uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedla stěžovatelka
v azylovém řízení ekonomické problémy v zemi původu a o azyl požádala až poté, kdy jí bylo
uloženo správní vyhoštění. V kasační stížnosti pak stěžovatelka namítá, že v řízení o žalobě
před krajským soudem byla porušena její zákonná práva, jelikož jí nebyla umožněna účast
v tomto řízení tím, že jí nebylo ve výzvě podle §51 s. ř. s. poskytnuto zákonné poučení v jejím
mateřském jazyce a soud tak nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení §36 s. ř. s.
a nepostupoval vůči stěžovatelce v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z tohoto důvodu považuje rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě za nepřezkoumatelné
a navrhuje, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Současně
stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy
přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Ke stěžejní a jediné námitce, že se stěžovatelka nemohla zúčastnit řízení o žalobě
před krajským soudem z důvodu, že jí nebylo zasláno poučení podle §51 s. ř. s. v jejím rodném
jazyce a došlo tak k porušení ustanovení §36 s. ř. s. a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, což je důvodem k podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., Nejvyšší
správní soud uvádí následující :
Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, stěžovatelce bylo zasláno poučení podle §51 s. ř. s.
v ruštině, které převzala dne 23. 10. 2006. Stěžovatelka byla řádně poučena ve smyslu citovaného
ustanovení, že soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník
do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním. Stěžovatelka na výzvu
soudu nereagovala ve stanovené lhůtě, a proto soud ve smyslu platné právní úpravy ve věci
rozhodl bez nařízení jednání. Námitka stěžovatelky tedy není důvodná a soudní řízení nebylo
postiženo vadou, kterou má na mysli ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a která by mohla
mít vliv na zákonnost předmětného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatelku z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O odkladném účinku
Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu